28 Nd 282/2013
Datum rozhodnutí: 16.10.2013
Dotčené předpisy: § 14 o. s. ř.




28 Nd 282/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ivy Brožové a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně JUDr. M. S. , bytem J., proti žalovaným 1) V. P. , bytem L., 2) L. P. , bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 267/1, o zaplacení 4.929.573,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 20/2000, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze projednávajících věc pod sp. zn. 6 Cmo 423/2012, t a k t o:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 423/2012.
O d ů v o d n ě n í :


První žalovaný ve shora označené věci podáním ze dne 5. 9. 2013 vznesl námitku podjatosti JUDr. Hany Voclové, předsedkyně senátu odvolacího soudu povolaného rozvrhem práce věc projednat a rozhodnout o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 49 Cm 20/2000, i všech ostatních soudců Vrchního soudu v Praze. Podjatost předsedkyně senátu spatřuje v jejím předchozím členství v Komunistické straně Československa. Vyjadřuje přitom názor, že vůči němu, jakožto členu rodiny perzekuované komunistickým režimem, jmenovaná předsedkyně senátu z důvodu svého politického přesvědčení uplatňuje v řízení nerovný přístup, jenž se projevuje opomíjením tvrzení a důkazů vznášených stranou žalovanou, nesprávným hodnocením provedených důkazů či nedostatečným odůvodněním vydaných rozhodnutí. Současně poukazuje též na průtahy předmětného řízení. Se zřetelem k okolnosti, že z výše uvedených důvodů ztratil důvěru v nestrannost rozhodování všech soudců Vrchního soudu v Praze, první žalovaný závěrem navrhuje, aby byla předmětná věc přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci.
Vrchní soud v Praze předložil námitku podjatosti spojenou s návrhem na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci Nejvyššímu soudu spolu se spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. 49 Cm 20/2000, a s písemným vyjádřením výše jmenovaných soudců zařazených v senátu 6 Cmo, který má dle rozvrhu práce projednávanou věc projednat a rozhodnout o podaném odvolání, a soudců zastupujících senátů 5 Cmo a 12 Cmo.
Všichni tito soudci se shodně vyjádřili, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo důvodné pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. První žalovaný uplatněnou námitku podjatosti neodůvodnil žádnými relevantními skutečnostmi, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze.
Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa přitom není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011). Rovněž Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10, zdůraznil zásadu, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., který stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon přitom zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Citované rozhodnutí neakceptuje tezi, že by soudci dřívější členové KSČ věc stěžovatele, bývalého politického vězně totalitárního komunistického režimu, nemohli rozhodovat. Míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.
Eventuální závěr o podjatosti shora uvedených soudců a soudkyň by se tak musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Pouhý odkaz na údajnou politickou angažovanost v minulosti objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce být nemůže. Extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. prosazovaný prvním žalovaným by ve svém důsledku mohl znemožnit projednání kauz týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. Namítané bývalé členství předsedkyně senátu, případně též ostatních výše jmenovaných soudců či soudkyň, v Komunistické straně Československa tedy samo o sobě není s to objektivně založit jejich podjatost.
Namítá-li první žalovaný dále, že jsou opomíjena tvrzení a důkazy předkládané žalovanou stranou, dochází k nesprávnému hodnocení provedených důkazů či nedostatečnému odůvodňování vydaných rozhodnutí a průtahům řízení, sluší se uvést, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Uvedené námitky tudíž podjatost označených soudkyň a soudců rovněž neodůvodňují.
Se zřetelem k výše uvedenému tedy důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 423/2012 , byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nejsou dány. Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2013

JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu