28 Nd 26/2013
Datum rozhodnutí: 10.04.2013
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř., § 45 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012, § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2012, § 252 odst. 2 o. s. ř.




28 Nd 26/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci oprávněné EOS KSI Česká republika, s. r. o. , IČ 25117483, se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, zastoupené Mgr. Veronikou Nedbalovou LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, proti povinnému M. M. , o 120.295,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1647/2012, o určení místní příslušnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1647/2012 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Břeclavi .
O d ů v o d n ě n í:

Okresnímu soudu v Břeclavi byl dne 21. 6. 2012 doručen návrh na nařízení exekuce a na pověření soudního exekutora pro provedení exekuce.

Usnesením ze dne 21. 11. 2012, č. j. 53 EXE 1647/2012-19, vyslovil Okresní soud v Břeclavi svou místní nepříslušnost a konstatoval, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání bude věc předložena dle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu k určení soudu, jenž věc projedná a rozhodne. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že z podaného návrhu vyplývá, že povinný má trvalé bydliště na Slovensku. Dle zjištění soudu povinný není zapsán v Centrální evidenci obyvatel ČR a na adrese v České republice, jež byla v návrhu označena, se nezdržuje. Přestože nařízení exekuce je v pravomoci soudů České republiky, nelze zjistit podmínky místní příslušnosti.

Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

V souladu s čl. IV. bod 1. zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, je v projednávané věci třeba vycházet z dikce zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (s výjimkou § 33e, § 44b, § 46, § 49 odst. 1 písm. h/, § 55c odst. 3, § 66 odst. 4 a § 69a zákona č. 120/2001 Sb., které se použijí ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb.).

Podle § 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný bydliště, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Nemá-li povinný bydliště v České republice, ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.

Z ustanovení § 252 odst. 2, věty první, o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, na nějž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj věřitele (navrhovatele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.

Za dané situace je tak na místě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u nějž bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011). S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný určil soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tedy Okresní soud v Břeclavi.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. dubna 2013

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu