28 Nd 128/2013
Datum rozhodnutí: 13.08.2013
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř., čl. 6 odst. 1 Nařízení (ES) č. 1896/2006, čl. 71 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001, čl. 31 odst. 1 písm. b) předpisu č. 11/1975Sb.




28 Nd 128/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně C. S. CARGO, a. s. , IČO 64259374, se sídlem Jičín, Hradecká 1116, 506 01, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Praha 1, Týn 1049/3, 110 00, proti žalované H. C. SCHMIDT GmbH & Co. KG se sídlem Ense-Höingen, Harkortstraße 1, D-59469, Spolková republika Německo, o návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, o zaplacení částky 845,50,- EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 EVC 19/2011, o určení příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř., takto:

Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 EVC 19/2011 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání evropského platebního rozkazu doručeným dne 5. 12. 2011 Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 845,50,- EUR s příslušenstvím jakožto neuhrazeného přepravného ze smlouvy o mezinárodní přepravě, na základě které žalobkyně ve dnech 11. 1. 2011 až 13. 1. 2011 provedla pro žalovanou přepravu zboží z E. ve Spolkové republice Německo do D. R. v České republice.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 18. 1. 2012, č. j. 10 EVC 19/2011-31, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Sokolově. Aplikoval přitom čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), vyhlášené pod č. 11/1975 Sb. (dále jen Úmluva CMR ), a shledal, že je dána místní a věcná příslušnost jednoho ze soudů ČR, kterým je s ohledem na místo výkladky zboží Okresní soud v Sokolově.
Okresní soud v Sokolově s postoupením věci nesouhlasil a věc předložil Krajskému soudu v Plzni jako soudu nadřízenému.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 11. 2012, č. j. 46 Nc 1234/2012-55, shledal, že nesouhlas Okresního soudu v Sokolově je důvodný. Potvrdil přitom závěr o pravomoci soudů ČR podle čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy CMR, přisvědčil však argumentaci Okresního soudu v Sokolově v tom, že Úmluva CMR upravuje pouze otázku mezinárodní pravomoci, zatímco určení místní příslušnosti se již řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ).
Vzhledem ke skutečnosti, že podmínky k určení místní příslušnosti chybějí, neboť z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by žalovaná, která je zahraniční právnickou osobou, měla v ČR umístěn podnik nebo svoji organizační složku (§ 86 odst. 3 o. s. ř.), případně, že by zde měla majetek (§ 86 odst. 2 o. s. ř.), Obvodní soud pro Prahu 5 věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí (§ 11 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu, se pro účely tohoto nařízení při určení soudní příslušnosti použijí pravidla stanovená nařízením Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I. ).
Podle čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I. nejsou tímto nařízením dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Cíl této výjimky spočívá v respektování pravidel o příslušnosti upravených zvláštními smlouvami, neboť tato pravidla byla stanovena s přihlédnutím ke zvláštnostem oblastí, kterých se týkají (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 12. 1994, C-406/92, Tatry v. Maciej Rataj , Sbírka s. I-543, bod 24 nebo rozsudek ze dne 28. 10. 2004, C-148/03, Nürnberger Allgemeine Versicherungs AG v. Portbridge Transport International BV , Sbírka s. I-10327, bod 14). Použitím uvedených smluv nicméně nesmí být dotčeny zásady, které jsou základem soudní spolupráce ve věcech občanských a obchodních v rámci Unie, tedy zásady týkající se volného pohybu soudních rozhodnutí, předvídatelnosti příslušnosti soudů, a tudíž právní jistoty pro jednotlivce, řádného výkonu spravedlnosti, minimalizace rizika souběžných řízení, jakož i vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v rámci Unie (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 4. 5. 2010, C-533/08, TNT Express Nederland BV v. AXA Versicherung AG , Sbírka s. I-04107, bod 49).
Smlouvou podle čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I. je i Úmluva CMR, podle jejíhož čl. 31 odst. 1 písm. b) spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání. Jelikož v projednávané věci byla zásilka vydána na území ČR (D. R.), je dána mezinárodní pravomoc českých soudů. Úmluva CMR nicméně neupravuje otázku místní příslušnosti konkrétních soudů v rámci ČR a v projednávané věci ji nelze určit ani podle ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti (§ 84 a násl. o. s. ř.). Poněvadž podmínky místní příslušnosti chybějí, určí ji podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud.
Za situace, kdy jak se podává z obsahu spisu žalobkyně v důsledku mimosoudního vyřešení sporu vzala svým podáním doručeným dne 7. 2. 2012 Obvodnímu soudu pro Prahu 5 svůj návrh na vydání evropského platebního rozkazu zpět, jeví se s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení zakotvené v ustanovení § 6 o. s. ř. nejvhodnějším, aby věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož bylo řízení zahájeno a u něhož je věc dosud vedena.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 13. srpna 2013

JUDr. Iva Brožová
předsedkyně senátu