28 Nd 126/2013
Datum rozhodnutí: 26.08.2013
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




28 Nd 126/2013
U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce T. B., bytem v P. 4, B. 1159/2, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 1740/7, proti žalované JUDr. Kateřině Martínkové, advokátce se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská 22, IČ 66220521, jako insolvenční správkyni dlužníka MobilKom, a. s., IČ 48171000, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 237, o zaplacení 2.621.558,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 135/2012, o návrhu žalobce na delegaci, takto: Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 135/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
O d ů v o d n ě n í :


Žalobce podal dne 25. 10. 2012 k Okresnímu soudu v Ostravě žalobu o zaplacení 2.621.558,22 Kč s příslušenstvím. Podle žalobce shora uvedenou pohledávku tvoří nedoplatek poloviny mimořádné odměny dle pracovní smlouvy ve znění jejího dodatku č. 1 a dále zákonným úrokem z prodlení 7,75 % p. a. od 1. 5. 2011 do 15. 12. 2011. Tato pohledávka je přitom pohledávkou vyplývající z pracovněprávního poměru žalobce k dlužníkovi, která je podle § 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za podstatou, které se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Součástí žaloby učinil též návrh na přikázání shora označené věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení je uplatňován pracovněprávní nárok zaměstnance s bydlištěm v Praze vůči zaměstnavateli se sídlem rovněž v Praze. Při uzavírání pracovní smlouvy žalobce předpokládal vzhledem k sídlu zaměstnance, že všechny podstatné okolnosti týkající se jejich vzájemných vztahů budou řešeny v Praze, a to včetně případných pracovněprávních sporů. V návrhu odkazoval na rozhodnutí Evropského soudního dvora s tím, že pokud soudy chrání spotřebitele proti smluvním ujednáním, která omezují přístup spotřebitelů k soudu, měla by stejným způsobem být chráněna i práva zaměstnanců.
Žalovaná ve vyjádření navrhla zamítnutí návrhu na delegaci. Sdělila, že samotná okolnost, že žalovaná jako insolvenční správkyně má sídlo v Ostravě a nikoliv v Praze a tudíž jejím obecným soudem je Okresní soud v Ostravě, a že příslušný soud je vzdálen od místa bydliště žalobce, není výjimečnou okolností, která by mohla vést k navrhovanému přikázání věci jinému soudu. Podle žalované není na místě ani odkaz na rozhodnutí Evropského soudního dvora, neboť v daném případě nedošlo ke sjednání místní příslušnosti v neprospěch žalobce, nýbrž je místní příslušnost dána ze zákona. Dále poznamenala, že žalobce ani netvrdil, že by jeho zdravotní stav mu neumožňoval cestování k soudu.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Ostravě) a Obvodnímu soudu pro Prahu 8, jemuž má být podle návrhu věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, roč. 2001, poř. č. 172; dále k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, usnesení téhož soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 241/2008).
Skutečnost, že v řízení je uplatňován pracovněprávní nárok žalobce s bydlištěm v P. vůči zaměstnavateli se sídlem rovněž v P. není důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Argumentace, kterou použil žalobce, není v tomto případě dostačující pro odůvodnění vhodnosti projednání věci jiným soudem než soudem, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 patrně nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Rovněž odkaz na rozhodnutí Evropského soudního dvora lze považovat v dané věci za nepřípadný.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 8 podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2013
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu