28 ICm 2552/2013
Číslo jednací: 28 ICm 2552/2013-98 KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně: JUDr. Vlasta Němcová, IČO 662 38 005, Nádražní 10, 678 01 Blansko, insolvenční správkyně dlužníka: Rostislav anonymizovano , anonymizovano , Náves 1, 691 54 Týnec proti

žalované: Jan anonymizovano , anonymizovano , Vyhnálov 691/35, 696 04 Svatobořice- Mistřín o žalobě o neúčinnost právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že darovací smlouva ze dne 16. 11. 2010 uzavřená mezi Rostislavem Kaňou, r. č.: 570417/1979, a Helenou Kaňovou, r. č.: 615816/1636, oba bytem Poštovní 151, 691 54 Týnec, jako dárci a žalovaným jako obdarovaným, na základě které žalovaný nabyl vlastnické KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22

právo k nemovitosti zapsané na LV č. 3589, pro obec Týnec, k. ú. Týnec na Moravě, a to k budově bydlení č. p. 151 na pozemku parc. č. 140, pozemek parc. č. 140-zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 320 m2, a pozemek parc. č. 141-zahrada, o výměře 627 m2, je neúčinným právním úkonem.

II. Žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka Rostislav anonymizovano , r. č. 570417/1979, insolvenční řízení sp. zn. KSBR 28 INS 12231/2011, nemovitosti zapsané na LV č. 3589, pro obec Týnec, k. ú. Týnec na Moravě, a to k budově bydlení č. p. 151 na pozemku parc. č. 140, pozemek parc. č. 140-zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 320 m2, a pozemek parc. č. 141 -zahrada, o výměře 627 m2, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podaná žaloba a vyjádření účastníků

Dne 17. 7. 2013 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě žalobkyně o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka dle § 235 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v posledním znění (dále jen IZ nebo insolvenční zákon ). Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že u dlužníka Rostislava anonymizovano bylo zahájeno insolvenční řízení dne 12. 1. 2012, usnesením ze dne 8. 8. 2012, č.j. KSBR 28 INS 700/2012-A-12 byl zjištěn úpadek s povolením oddlužení dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Vlasta Němcová, advokátka s místem výkonu činnosti Nádražní 10, 678 01 Blansko (žalobkyně). Dále v žalobě uvedla, že dlužník spolu se svou manželkou jsou vlastníci nemovitostí, a to budovy č.p. 151 na pozemku par.č. 140, dále pozemku parc. č. 140-zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 141-zahrada, vše zapsány na LV č. 3589 pro k.ú. Týnec na Moravě, obec Týnec. Uvedené nemovitosti dlužník s manželkou převedl darovací smlouvou ze dne 16. 11. 2010 na žalovaného s tím, že vlastnické právo svědčící žalovanému bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne 18. 11. 2010. Na nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch přihlášeného věřitele č. 6-Stavební spořitelna, a.s., IČO 601 97 609, který dal s převodem nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného souhlas. Dále žalobkyně uvedla, že v době bezúplatného převodu nemovitostí byl již dlužník v úpadku, uvedené vyplývá dle přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení. Na základě uvedeného je podle žalobkyně potvrzeno, že dlužník bezúplatně převedl v časovém období jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení nemovitý majetek na žalovaného a domáhá se, aby darovací smlouva byla označena jako neúčinný právní úkon a současně bylo žalovanému stanoveno, aby vydal předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka. KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22

Na základě výzvy soudu ze dne 16. 1. 2015, žalovaný podal dne 30. 1. 2015 své vyjádření k žalobě. Žalovaný ve svém vyjádření potvrdil skutečnost, že na základě darovací smlouvy ze dne 16. 11. 2010 se stal vlastníkem nemovitostí na LV č. 3589. Současně uvedl, že manželé Kaňovi byli ve finanční tísni a hledali pomoc, aby mohli splatit své závazky. Manželé uzavřeli dne 18. 9. 2009 mandátní smlouvu se společností FL CONSULT s.r.o., které měsíčně posílali finanční prostředky, avšak po roce zjistili, že společnost nepoužívala finanční prostředky k uhrazení jejich dluhů a na dům byla nařízena exekuce. Aby nebyla exekuce provedena, žalovaný zapůjčil dlužníku a jeho manželce hotovost ve výši 107.000 Kč, na základě této půjčky byla převedena nemovitost do vlastnictví žalovaného s podmínkou, že po uhrazení dlužné částky bude nemovitost převedena zpět na dlužníka a jeho manželku. V závěru žalovaný uvedl, že p. anonymizovano svým jednáním prokazuje, že se snaží dostát svým závazkům a navrhl, aby Krajský soud v Brně vydal rozsudek, kterým se žaloba zamítá.

Jednání ve věci proběhlo u podepsaného insolvenčního soudu dne 15. 7. 2015 za účasti žalobkyně, žalovaného, svědka Rostislava Kani (dlužníka) a svědkyně Heleny Kaňové.

Žalovaný na jednání potvrdil, že již rok před darováním předmětných nemovitostí byl dlužník a jeho manželka ve finanční tísni a nebyli schopni splácet své závazky. Dále žalovaný potvrdil, že částku 107.000 Kč půjčil dlužníkovi a jeho manželce cca před pěti lety s tím, že po zaplacení zapůjčené částky ze strany manželů Kaňových bude předmětná nemovitost převedena zpět na dlužníka a jeho manželku. Také žalovaný uvedl, že hodnota pohledávky zajištěné nemovitostí činí 700.000 Kč až 800.000 Kč.

Žalobkyně na jednání uvedla, že hodnota darované nemovitosti činí 700.000 Kč, je zde tedy hrubý nepoměr mezi darovanou částkou a pohledávkou zajištěnou předmětnou nemovitostí.

Svědkyně Helena Kaňová na jednání uvedla, že s manželem (dlužníkem) byli ve finanční tísni už od roku 2008, od tohoto okamžiku si postupně od žalovaného půjčovali částky v rozmezí 5.000 Kč až 10.000 Kč, celková půjčka činila 107.000 Kč. Také svědkyně potvrdila skutečnost, že se s žalovaným dohodli, že na něj převedou předmětnou nemovitost s tím, že po zaplacení půjčky bude zpět převedena na ni a jejího manžela. Současně svědkyně uvedla, že si byli s manželem vědomi, že darovaná nemovitost má asi 10x větší hodnotu než poskytnuté finanční prostředky. Svědkyně dále uvedla, že v době darování s manželem neuvažovali o podání insolvenčního návrhu a že by měl manžel jakýkoli nekalý úmysl, pokud jde o darování nemovitosti.

Svědek Rostislav anonymizovano ve své řeči uvedl, že manželka koncem roku 2007 ztratila zaměstnání a nebyli tak schopni splácet své půjčky vůči žalovanému a jeho rodičům, jednalo se o dílčí půjčky v rozmezí 5.000 Kč až 10.000 Kč. Největší problém činila exekuce na nemovitost ve výši 40.000 Kč; tuto částku opět dlužníkovi a manželce zapůjčil žalovaný a jeho rodiče. S ohledem na uvedené došlo k darování předmětné nemovitosti na žalovaného s tím, že po splacení celkové částky ve výši 107.000 Kč bude nemovitost zpět převedena na dlužníka a jeho manželku. Svědek také uvedl, že podle jeho názoru má předmětná nemovitost hodnotu 1.000.000 Kč a k převodu nemovitosti ho vedly morální závazky vůči žalovanému a KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22 jeho rodičům. Závěrem zmínil, že převodem nemovitostí nebyl sledován žádný nepoctivý záměr, a že od roku 2008 až doposud splácí své dluhy.

Ve svém závěrečném návrhu žalobkyně uvedla, že v době darování předmětné nemovitosti měl dlužník splatné závazky a převodem nemovitostí dlužník a jeho manželka zvýhodnili věřitele Stavební spořitelnu České spořitelny, který se do insolvenčního řízení přihlásil jako nezajištěný věřitel, přičemž má dále na předmětné nemovitosti zástavu. Žalobkyně na své žalobě trvá a navrhuje, aby bylo žalobě vyhověno. Současně uvedla, že si neúčtuje žádné náklady řízení.

Žalovaný v závěrečném návrh odkázal na svá předchozí vyjádření a s podanou žalobou nesouhlasí.

Provedené důkazy

Dle ustanovení § 120 občanského soudního řádu odst. 3, (dále jen o.s.ř. ) vzal soud tvrzení účastníků o tom, že darovací smlouvou ze dne 16. 11. 2010 dlužník a jeho manželka darovali žalovanému nemovitosti, jak jsou označeny v petitu žaloby a že vklad vlastnického práva nabyl účinků dne 18. 11. 2010, za nesporná. Také účastníci řízení vzali za nesporné skutečnosti, že dne 13. 7. 2011 bylo na dlužníka zahájeno insolvenční řízení a dne 7. 8. 2012 byl u dlužníka zjištěn úpadek a povoleno oddlužení.

Dále soud z listin, a to z dok. B-22 sp.zn. KSBR 28 INS 12231/2011, zjistil, že usnesením ze dne 10. 2. 2013 bylo neschváleno oddlužení dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs.

Soud na jednání provedl důkaz přihláškami pohledávek, a to č. 1-8, ze kterých bylo jednoznačně zjištěno, že dlužník v době, kdy došlo k darování předmětné nemovitosti, nebyl schopen splácet své závazky.

Právní hodnocení

Podle § 235 IZ (1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. (2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 236 IZ (1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22

Podle § 237 IZ (1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 239 odst. 1) a 3) IZ (1) Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. (3) Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle § 240 IZ (1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. (2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. (3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. (4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka. Soud nejprve posuzoval, zda odpůrčí žaloba byla podána ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 3 IZ). Usnesením Krajského soudu v Brně, č. j. KSBR 28 INS 700/2012-A-27 ze dne 7. 8. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně. Žaloba byla soudu doručena dne 17. 7. 2013. Odpůrčí žaloba je tedy včasná. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z její pozice insolvenční správkyně dlužníka, který poskytl žalovanému jako dar předmětné nemovitosti. Pasivní legitimace žalovaného je dána skutečností, že je příjemcem daru od dlužníka (§ 239 odst. 1 IZ).

Smyslem ustanovení § 235 IZ, který v obecné rovině vymezuje neúčinnost právního úkonu pro účely insolvenčního řízení, je poskytnout ochranu věřitelům před právními jednáními jejich dlužníka, které vedou ke zmenšení dlužníkova majetku a tím k omezení či dokonce zmaření možnosti uspokojení přihlášených věřitelů. Z provedených důkazů má podepsaný soud za prokázané, že dlužník uzavřel dne 16. 11. 2010 s žalovaným darovací KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22 smlouvu, jejímž předmětem bylo darování výše uvedené nemovitosti žalovanému. Proti dlužníkovi bylo dne 13. 7. 2011 zahájeno insolvenční řízení a dne 7. 8. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka. Z uvedených skutečností lze dovodit, že uzavřením předmětné darovací smlouvy dlužník, resp. žalovaný naplnili zákonné předpoklady § 235 IZ, tj. dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů, neboť majetková podstata byla ochuzena o předmětné nemovitosti.

Podepsaný soud se dále zabýval tím, zda jednání dlužník naplňuje znaky některé ze skutkových podstat neúčinného právního úkonu definovaných v § 240 až 242 IZ; v tomto případě konkrétně neúčinného právního úkonu bez přiměřeného protiplnění (§ 240 IZ).

Odstavec 1 § 240 IZ postihuje jednání dlužníka, jimiž se zavázal k poskytnutí bezúplatného plnění, nebo k poskytnutí plnění v obvyklé ceně podstatně vyšší než protiplnění, jehož se mu podle smlouvy má dostat. V projednávané věci je postaveno na jisto, že žalovaný získal předmětné nemovitosti dlužníka bezúplatně (viz účel darovací smlouvy ze dne 16. 11. 2010). Podle vyjádření žalovaného se mělo jednat o dar, který byl poskytnut jako finanční vyrovnání, neboť dlužník spolu se svou manželkou si od žalovaného půjčovali peněžní prostředky, které v souhrnu dosáhly částky 107.000 Kč. Žalovaný, dlužník i manželka dlužníka na jednání uvedli, že cena nemovitosti má hodnotu cca 1 mil. Kč. V postupu dlužníka a žalovaného při uzavření předmětné darovací smlouvy nelze spatřovat odpovídající přiměřenost. Hodnota darované nemovitosti výrazně, téměř desetinásobně přesáhla hodnotu půjčky, kterou dlužník a jeho manželka žalovanému poskytli. Darovaná nemovitost byla prakticky jediným hodnotnějším majetkem ve vlastnictví dlužníka. Lze tedy mít za nepochybné, že jsou naplněny podmínky vymezené § 240 odst. 1 IZ.

Z hlediska okolností za jakých k neúčinnému jednání došlo (§ 240 odst. 2 IZ), lze právní jednání bez přiměřeného protiplnění rozdělit do tří skupin: 1) učiněné v době, kdy byl dlužník v úpadku, 2) které vedlo k dlužníkovu úpadku, 3) ve prospěch osob blízkých nebo s nimi tvoří koncern, kde se úpadek dlužníka presumuje. V projednávané věci není sporu o tom, že dlužník byl již v době převodu nemovitostí ve finanční tísni, úpadku. Tento fakt sám žalovaný potvrdil ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2015 ( na č.l. 15 soudního spisu) a také i dlužník i jeho manželka na jednání ve věci dne 15. 7. 2015. I sám soud si uvedené zjistil, a to obsahem přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení.

Dalším předpokladem splnění předpokladů vyhovění odpůrčí žalobě dle insolvenčního zákona je skutečnost, že právní úkon byl učiněn v době tří let před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (§ 240 odst. 3 IZ). Darovací smlouvou ze dne 16. 11. 2010 bylo zjištěno, že dlužník a jeho manželka darovali žalovanému předmětné nemovitosti s tím, že vklad vlastnického práva nabyl účinků dne 18. 11. 2010. Insolvenčního řízení bylo zahájeno vyhláškou č. j. KSBR 28 INS 12231/2010-A-2 ze dne 13. 7. 2011. K uskutečnění právního úkonu v zákonem stanovené lhůtě došlo.

Soud se dále zabýval negativním vymezením právních úkonů bez přiměřeného protiplnění ve smyslu čtvrtého odstavce § 240 IZ. Ustanovení podává taxativní výčet případů, které zákon za právní jednání bez přiměřeného protiplnění nepokládá. Plnění posuzované KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22 v tomto řízení (darovací smlouva mezi žalovaným jako obdarovaným a dlužníkem jako dárcem) je zcela nepochybně soukromoprávním vztahem založeným svobodnou vůlí jeho účastníků; v žádném případě nejde o plnění, jehož poskytnutí by dlužnici bylo uloženo právním předpisem [§ 240 odst. 4 písm. a) IZ]. V tomto případě nemůže jít ani o příležitostný dar v přiměřené výši [§ 240 odst. 4 písm. b) IZ]. Jak již podepsaný soud uvedl výše, dlužník předmětnou darovací smlouvou žalovanému daroval zásadní část svého majetku; ze strany dlužníka šlo o zásadní změnu v jejích majetkových poměrech a výši daru, proti údajným protiplněním (i kdyby byla jejich existence prokázána), nelze rozhodně považovat za přiměřenou (viz výklad k § 240 odst. 1 uvedený výše). Z obdobných důvodů nemůže mít podepsaný soud za naplněnou podmínku vylučující neúčinnost spočívající v poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti [§ 240 odst. 4 písm. c) IZ]. Do této morální kategorie nelze dle mínění podepsaného soudu zahrnout postup dlužníka, který svůj zásadní majetek předal jiné osobě. Je pravda, že sice bylo dlužníku i manželce povoleno dále nemovitost užívat, a to na základě Smlouvy o nájmu nemovitosti ze dne 11. 3. 2010, ale v daném případě by ohledům slušnosti spíše odpovídalo, kdyby žalovaný namísto vzniku vlastnického práva k předmětné nemovitosti měl pouze zástavní právo. Úplné zcizení nemovitosti žalovaným je v tomto případě nutné hodnotit jako neadekvátní. K poslední možnosti vyvinění vymezené jako právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch [§ 240 odst. 4 písm. d) IZ] lze pouze uvést, že předmětný právní úkon-darovací smlouva byla učiněna v době, kdy sám dlužník i obdarovaný-žalovaný byli si vědomi situace, že dlužník i jeho manželka nejsou schopni splácet své závazky.

Soud dospěl k závěru, že všechny shora uvedené skutečnosti a závěry svědčí pro rozhodnutí, že darovací smlouva ze dne 16. 11. 2010 je neúčinným právním úkonem dle § 235 až 240 IZ. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.).

V souladu s § 237 odst. 1 IZ podepsaný soud současně žalovanému uložil, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku vydal předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka. Byl to právě žalovaný, který uzavřenou darovací smlouvou získal majetkový prospěch na úkor dlužníka.

Náklady řízení

O nákladech tohoto řízení podepsaný insolvenční soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. Ustanovení IZ totiž upravují otázku nákladů incidenčního sporu, pouze pokud jde o náklady v rámci incidenčního sporu o pravosti, výši nebo pořadí popřené přihlášené pohledávky.

Podle § 142 odst. 1) o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalující insolvenční správkyně měla v tomto řízení plný úspěch; žalující strana na jednání uvedla, že žádné náklady řízení neúčtuje, proto soud žalobkyni ničeho nepřiznal. Zcela neúspěšnému žalovanému nelze náhradu nákladů přiznat. KSBR 28 INS 12231/2011-C1-22

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozsudek se považuje za doručený okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobkyni a žalované bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená v tomto rozsudku, lze požádat o její soudní výkon nebo exekuci.

Krajský soud v Brně dne 15. července 2015

Mgr. Jan Kozák, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jarmila Hamanová