28 ICm 2278/2013
Číslo jednací: 28 ICm 2278/2013-67

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobce Profidebt, s.r.o., IČ 27221971, Klimentská 1216/46, 110 02, Praha 1, zast. JUDr. Ervín Perthen, advokát, Velké náměstí 135/19, 500 03, Hradec Králové, zastoupeného proti žalovanému JUDr. Filip Punda, Klášterská 126/II, 377 01, Jindřichův Hradec, insolvenční správce Víta Vláška, o určení popřené pohledávky, takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem Vítem anonymizovano , anonymizovano , ve výši 175.685,89 Kč, která byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSCB 28 INS 825/2013 přihlášena po právu jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou dodanou k soudu dne 26.6.2013 (přezkumné jednání konáno 28.5.2013) v souladu s ust. § 198 odst. 1 IZ domáhá proti žalovanému vydání rozsudku, kterým bude určeno, že pohledávka, kterou žalobce za dlužníkem Vítem anonymizovano , přihlásil ve výši 175.685,89 Kč v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 INS 825/2013 byla přihlášena po právu jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná. Žalobce uvedl, že předmětná pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná na základě vykonatelného nálezu Mgr. Landsmanna a nárok vyplývá z nedoplatku směnečné sumy ze zajišťovací směnky k dohodě o uznání dluhy č.

171276510075 ze dne 22.6.2007. Insolvenční správce v rámci vyrozumění o popření pohledávky uvedl, že zpochybňuje jednak vykonatelnost rozhodčího nálezu, když má za to, že byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, současně uvedl, že v částce 36.862,99 Kč, která odpovídá 50 % závazku, je neplatná dohoda z důvodu nepřiměřenosti smluvní pokuty. S tím se žalobce neztotožnil, zejména argumentoval judikaturou ústavního soudu, tedy rozhodnutí IV ÚS 2518/2012, IV ÚS 1281/2012, II ÚS 4341/2012 nebo rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 392/2012, ze kterých je zjevné, že rozhodčí doložky formulované žalobcem nevybočují v neprospěch spotřebitele, jsou vyvážené a platné. Současně strana žalující zpochybňovala vůbec právo insolvenčního správce posoudit vykonatelnou pohledávku jako nevykonatelnou.

Žalovaný setrval na argumentaci, kterou již uvedl ve vyrozumění o popřené pohledávce (viz výše), doplnil taktéž, že rozhodčí nález je nicotný, neboť jej vydal vyloučený rozhodce, když je zřejmé, že tento rozhoduje v tisících sporů k návrhu žalobce a je na něm tedy ekonomicky závislý, ve věci nerozhodoval nestranně. Konečná suma byla nesprávně vyplněna, pokud její součástí učinil žalobce i smluvní pokutu, kterou vyhodnocuje s ohledem na její rozpor s dobrými mravy jako neplatnou. Insolvenční správce dále poukázal na to, že v rámcové smlouvě o postoupení pohledávek je uvedeno, že tato byla zakoupena v nominální hodnotě 73.000,-Kč, ovšem za částku 16.000,-Kč, což samo o sobě vyjadřuje očekávání žalobce, pokud jde o splnění dané pohledávky.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl poprvé ve věci 15.1.2014 rozsudkem č.j.-34, kterým určil, že pohledávka je v plném rozsahu po právu jako nezajištěná a vykonatelná, a rozhodl taktéž o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodčí nález, který předložila strana žalující, je vykonatelný. Tento závěr založil na argumentaci v předmětné rozhodčí doložce je rozhodce určen jednoznačně, argumentace znevýhodnění spotřebitele v režimu § 55 a následující občanského zákoníku, musí být skutkově odůvodněna, tedy musí být vysvětleno, která konkrétní práva byla rozhodčím řízením omezena oproti řízení, které by probíhalo před soudem. Soud prvního stupně především poukázal na nečinnost dlužníka v rozhodčím řízení.

Usnesením ze dne 27.5.2014, č.j. 104 VSPH 117/2014-52, Vrchní soud v Praze, jako odvolací soud, citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když svou argumentaci založil na výkladu obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/2011 ze dne 11.11.2013 (tedy nálezu ústavního soudu, kdy byl časově vydán po nálezech, které ve své argumentaci uvádí žalobce) a uvedl, že v tomto je vyjádřen bezpochybný právní závěr, že v rámci spotřebitelských smluv mohou být v obchodních podmínkách obsažena pouze ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nikoli však zásadní ustanovení dopadající na právní vztah jako jsou např. ujednání o rozhodčí doložce nebo o smluvní pokutě. Ústavní soud označil výslovně v citovaném nálezu ujednání o rozhodčí doložce (o smluvní pokutě), které je včleněno v obchodních podmínkách ve spotřebitelských smlouvách jako absolutně neplatné ujednání s ohledem na ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku z důvodu, že takto nepřiměřená smluvní podmínka způsobuje k újmě spotřebitele nerovnováhu v právech a povinnostech stran dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. Dále argumentoval s ohledem na článek III. odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS, který byl implementován právě do § 56 občanského zákoníku. V neposlední řadě pak odkázal na ust. § 6 OZ a uvedl, že ve spotřebitelském vztahu lze očekávat, že se bude dodavatel chovat ve vztahu ke spotřebiteli v obecné poloze poctivě a nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka a nelze takovému nepoctivému jednání poskytnout právní ochranu. Vzhledem na to, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření rozhodčí smlouvy, tudíž žádný z rozhodců neměl pravomoc účastníků projednat a rozhodnout, nelze sice dospět k závěru o nicotnosti rozhodčího závěru, avšak k vydanému rozhodčímu nálezu nelze přihlížet, neboť jej nelze považovat za titul dokládající vykonatelnou pohledávku dle § 174 odst. 4 IZ. Z uvedených důvodů je pohledávka přihlášená v řízení žalobcem pohledávku nevykonatelnou a z tohoto důvodu se důkazní břemeno o tom, že má za dlužníkem pohledávku ze směnky, přesouvá na žalobce, který je v postavení věřitele. Protože se soud prvního stupně nárokem ze směnky a otázkou existence směnky vystavené dlužníkem na řad žalobce dosud nezabýval, a s ohledem na svůj závěr o vykonatelnosti pohledávky se nezabýval ani tvrzením žalovaného, že směnka je promlčená a že smluvní pokuta odpovídající 50 % jistiny, je neplatná, a jako taková byla do směnky vyplněna neoprávněně, nezbylo než rozsudek soudu prvního stupně zrušit. Současně odvolací soud zavázal soud prvního stupně v dalším řízení především nutností vyzvat žalobce k předložení originálu směnky, neboť v případě určování pravosti nevykonatelné pohledávky ze směnky je předložení originálu nezbytné. Neměl-li by věřitel ve svém držení originál směnky, nebylo by možné ho shledat aktivně legitimovaným k jeho přihlášené pohledávce ze směnky.

V další fázi řízení žalobce odmítl právní argumentaci vrchního soudu obsaženou ve výši citovaném zrušujícím usnesení v obecné rovině. Současně se ohradil proti argumentaci žalobce o promlčení pohledávky. Poukázal jednak na to, že pohledávka byla na základě dohody o uznání dluhu uznána, co do výše, a podle § 110 odst. 1 obč. zák. je nutno vyjít z desetileté promlčecí doby, která neuplynula od okamžiku uzavření této smlouvy do okamžiku přihlášení pohledávky v insolvenčním řízení. Nárok byl dále zažalován u rozhodce, je tedy nutné uplatnit účinky ust. § 112 obč. zák., stejně jako § 110 odst. 1 obč. zák. Rozhodčí nález nebyl nikdy zrušen postupem podle § 31 zákona o rozhodčím řízení a je potřeba vycházet z toho, že jím byla založena nová promlčecí lhůta. Současně je nutno poukázat na to, že ve věci byla vedena exekuce, tedy i tato skutečnost by měla přispět k závěru o stavění promlčecí doby.

Žalovaný se v dalším fázi řízení k věci již nevyjádřil, jednání nařízeného na den 15.9.2014 se neúčastnil.

Soud primárně provedl důkaz originálem směnky, kterou u jednání 15.9.2014 předložil žalobce a zjistil její obsahovou totožnost s kopií, která je součástí přihláškového spisu. Z obsahu směnky především soud zjistil, že v Jindřichově Hradci dne 22.6.2007 se zavázal za tuto vlastní směnku zaplatit Vít Vlášek, anonymizovano (tedy dlužník v předmětném insolvenčním řízení), dne 10.9.2007, bez protestu, směnečnou sumu 130.752,-Kč se splatností v Pardubicích, Pernštýnské náměstí 80, to na řad společnosti Profidebt s.r.o., Pernštýnské náměstí 80. Soud má tedy za to, že žalobce prokázal originálem směnky svou aktivní legitimaci k vedení předmětného řízení, neboť prokázal v obecné rovině, existenci směnky. Ze směnky současně vyplývá odkaz na smlouvu č. 1276510075, když z dohody o uznání dluhu č. 1276510075, tedy téhož znění, vyplývá zajišťovací účel předložené směnky. V rámci citované dohody o uznání dluhu jsou popsány v tabulkovém formuláři věřitel, tedy Profidebt s.r.o., a dlužník Vít Vlášek. Dále je zde definována postoupená pohledávka ze smlouvy č. 0171540183 společnosti GE Money Bank a.s. ve výši 73.725,98 Kč, konečný závazek 92.157,-Kč, tedy po přičtení smluvní pokuty 18.431,02 Kč a splátkový kalendář je popsán jako 24 měsíčních splátek se splatností 25. dne ve výši měsíční splátky 3.840,-Kč. Dále je zde odkaz na smluvní podmínky uvedené na zadní straně listu jako na nedílnou součást dohody. Ve smluvních ujednáních je pak v článku 10. blíže popsána rozhodčí doložka, v článku 8 zajišťovací instituty, v několika článcích (5, 1, 7, 3) sankční instituty ve formě smluvních pokut. Závazek a uznání závazku dlužníka, tedy konkrétně jeho prohlášení o uznání dluhu, a jeho závazek dluh zaplatit věřiteli v parametrech popsaných na čelní straně smlouvy je pak obsažen v článcích 2 a 3 smluvních ujednání.

Krajský soud v Českých Budějovicích vycházeje z pro něj závazného výkladu smluvních ujednání předmětné smlouvy, v návaznosti na výklad učiněný Vrchním soudem v Praze k obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/2011, především konstatuje, že celá dohoda o uznání dluhu je neplatná, neboť zásadní parametry této dohody, nejen tedy rozhodčí doložka, jak už bylo vyřešeno ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu, ale také nároky na uplatněné smluvní pokuty, které jsou součástí směnečné sumy, neboť jak vysvětlil žalobce v rámci svých skutkových tvrzení v předmětné věci i v přihlášce, směnečná suma cca 130.000,-Kč je složena tak, jak uvedeno v odůvodnění rozhodčího nálezu, tedy vedle jistiny z postoupeného dluhu ve výši 73.725,98 Kč je ve zbytku tvořena nárokem na smluvní pokuty, a to účtované, ať již právním předchůdcem ze smlouvy o úvěru, tj. 18.431,02 Kč, tak smluvními pokutami, na které vzniká nárok přímo z citované dohody o uznání dluhu, pak tyto dohody jsou sjednávány přímo ve smluvních podmínkách stejným systémem jako rozhodčí doložka. Stejně tak prohlášení dlužníka o tom, že uznává dluh a že se jej zavazuje zaplatit, je ve svém základu uvedeno ve smluvních podmínkách v článku II. a III., zatímco čelní strana smlouvy obsahuje pouze technické parametry, tedy samo slovo uznání a jednotlivé částky, které bez výkladu obsaženého ve smluvních podmínkách, nedávají jednoznačný smysl. Soud tedy dospívá k závěru, že veškeré podstatné náležitosti předmětné smlouvy, tedy existence rozhodčí doložky, existence smluvních pokut z této dohody a existence uznání a závazku zaplatit dluh, není sjednána platně, neboť pro smluvní ujednání ve vztahu k ustanovení § 56 obč. zák. a platnosti smlouvy (§ 39 obč. zák.) platí totéž, co uvedl Vrchní soud v Praze k rozhodčí doložce. K absolutní neplatnosti smlouvy přitom musí soud přihlížet bez dalšího, tedy i bez námitky insolvenčního správce, když jeho námitka o neplatnosti se vztahovala pouze k vyčísleným smluvním pokutám.

Pokud dále insolvenční správce namítl promlčení dluhu, je nutno považovat jeho námitku za důvodnou. Především právní důvod plnění strana žalující v rámci přihlášené pohledávky označila jako plnění ze zajišťovací směnky, kterou předložila, nikoliv z dohody o uznání dluhu. Jak už výše uvedeno, soud uvedené uznání dluhu hodnotí jako neplatné. I kdyby však mělo být vyhodnoceno jako platné, je zřejmé, že by se účinky ust. § 110 odst. 1 a § 112 obč. zák. o stavění promlčecí doby aplikovaly pouze na závazek z vlastní dohody o uznání dluhu, nikoli na závazek ze směnky, který má vlastní oddělenou existenci od dohody o uznání dluhu a řídí se parametry zákona směnečného a šekového, podle jehož ust. § 70 odst. 1 je promlčecí doba směnečného nároku 3 roky od splatnosti směnky. Vzhledem k tomu, že směnečná suma je splatná, jak ze směnky vyplývá, 10.9.2007, pak promlčecí doba uplynula dříve, než byla pohledávka uplatněna u soudu, tedy 25.4.2013 v insolvenčním řízení. Jak už vyložil Vrchní soud v Praze, nelze k rozhodčímu nálezu přihlížet, a to nejen ve vztahu k posouzení vykonatelnosti pohledávky, ale ve vztahu ke všem účinkům, které pravomocné rozhodnutí způsobuje, tedy nepochybně i ve vztahu k účinku stavění promlčecí doby. Promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí řízení, toliko na základě platné rozhodčí smlouvy. Na tom nic nemění fakt, že jako platnou rozhodčí smlouvu vyhodnotil rozhodce, a jako platnou ji následně vyhodnotil event. i soud v exekučním řízení, neboť toliko podání žaloby ve věci samé může způsobit stavění promlčecí doby v režimu § 110 až § 112 obč. zák. Tedy v rozsahu, ve kterém není závazek sjednán neplatně, je promlčen i podle obecných pravidel (tříletá promlčecí doba-§ 101 obč. zák.), neboť pokud jde o zůstatek z původní úvěrové smlouvy byl splatný ještě před rokem 2007 (smlouva z 29.11.2004 stanoví 60 anuitních měsíčních splátek, počínaje 28.2.2004, postupována ovšem byla v roce 2007 již jako zesplatněný závazek), přihlášen však až v roce 2014.

Na základě shora uvedených úvah Krajský soud v Českých Budějovicích uzavírá, že postoupený závazek z úvěrové smlouvy je promlčen, smluvní pokuty sjednané v dohodě o uznání dluhu jsou jednak promlčeny, jednak smlouva o nich je uzavřena neplatně, dohoda o uznání dluhu je uzavřena neplatně, stejně jako rozhodčí doložka, proto u žádného z popsaných závazků nedošlo k prodloužení promlčecí doby dané v § 110 až § 112 obč. zák. Promlčen je pak především v režimu § 70 odst. 1 obč. zák. nárok ze směnky. Soud má tedy za to, že popření insolvenčního správce je důvodné a naopak incidenční žaloba vyvolaná žalobcem nedůvodná, proto ji zamítl.

O náhradě nákladů řízení je rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když insolvenční správce, kdy byl ve věci plně procesně úspěšný, žádné náklady řízení nevyúčtoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15.9.2014

JUDr. Pavel Toufar samosoudce