28 ICm 2030/2011
Číslo jednací: 28 ICm 2030/2011-23 KSBR 28 INS 5394/2011-C1-6

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci

žalobce: PROFI CREDIT Czech a.s., IČ 618 60 069, Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 proti

žalovanému a): Ing. Monika Fabrinská, IČ 680 70 802, Budovcova 4091/10, 796 01 Prostějov, insolvenční správce dlužníka Jiří anonymizovano , anonymizovano , Kraslická 1986/12, 796 01 Prostějov,

žalovanému b): Jiří anonymizovano , anonymizovano , Kraslická 1986/12, 796 01 Prostějov,

o žalobě o pravost a výši pohledávky

rozsudkem pro uznání

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 28 INS 2030/2011 přihláškou pohledávky č. P3 v celkové výši 109.091 Kč je po právu. isir.justi ce.cz KSBR 28 INS 5394/2011-C1-6

II. Žalobce a žalovaný a) vůči sobě nemají nárok na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný b) je povinen uhradit žalobci náklady řízení, představované náklady na uhrazený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, takto přiznané náklady řízení se považují za přihlášenou pohledávku podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Odůvodnění: Žalobou ze dne 3. 8. 2011, doručenou soudu dne 3. 8. 2011, se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku přihlášenu do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka ve výši 109.091 Kč.

Usnesením ze dne 10. 3. 2016, č.j.-18, soud vyzval žalovaného a) a b), aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení k podané žalobě vyjádřili. Toto usnesení bylo žalovanému a) doručeno dne 13. 3. 2016 a žalovanému b) dne 5. 4. 2016. Na tuto výzvu žalovaný a) ani b) žádným způsobem nereagovali. Usnesením ze dne 12. 5. 2016, č.j. 28 ICm 2030/2011-20, byli žalovaní vyzváni podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) k vyjádření k podané žalobě a současně byli poučeni, že jestliže se bez vážného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude soud mít za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají. Toto usnesení bylo žalovanému a) doručeno dne 12. 5. 2016 a žalovanému b) bylo doručeno dne 16. 5. 2016. Na tuto výzvu soudu žalovaný a) nereagoval a do dnešního dne soudu nepředložil žádné vyjádření k podané žalobě. Žalovaný b) na kvalifikovanou výzvu reagoval pouze podáním doručeným soudu dne 7. 6. 2016 (č.l. 21), v němž uvedl: Vážení, s usnesením nesouhlasím v celém rozsahu . Zda nesouhlasí s kvalifikovanou výzvou nebo s podanou žalobou žalovaný b) neuvedl, neuvedl ani konkrétní důvody, pro něž s žalobou nesouhlasí.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon nebo IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 114b odst. 1 o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). KSBR 28 INS 5394/2011-C1-6

Podle § 114b odst. 2 o.s.ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

Podle § 114b odst. 5 o.s.ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Podle § 153a odst. 4 o.s.ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

Jestliže žalovaný nesplní v soudem určené lhůtě povinnost, kterou mu soud uložil v usnesení podle § 114b odst. 1, má se za to, že uznal nárok uplatněný žalobou. Jde o zákonnou fikci uznání nároku uplatněného žalobou, která je v této podobě sankcí za nečinnost žalovaného. Brání-li žalovanému vážný důvod splnit uloženou povinnost ve lhůtě určené soudem, odvrátí účinky zákonné fikce tím, že v této lhůtě soudu sdělí, z jakého důvodu nemůže své povinnosti dostát a kdy tak učiní (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, s.338)

Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, uvedl: Vyzve-li soud žalovaného usnesením podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že-ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat-vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít ve prospěch žalovaného. Svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě žalovaný nemusí rozvádět do všech podrobností a výslovně se vyjadřovat ke všem tvrzením žalobce; postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Žalovaný může své vyjádření ve věci podat již v odporu proti platebnímu rozkazu; i když je KSBR 28 INS 5394/2011-C1-6 neučinil v samostatném podání, je vyloučeno vydat v takovém případě rozsudek pro uznání podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2006 sp. zn. 32 Odo 34/2006). V projednávané věci však žalovaná ve svém odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25.7.2005 č.j. 34 C 144/205-13 žádné vyjádření ve věci nepodala; v odporu uvedla toliko "bezobsažné floskule" o tom, že "se žalobou nesouhlasí, nepovažuje ji za důvodnou", aniž by alespoň v základních obrysech vylíčila svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě.

S ohledem na nereagování žalovaného a) na kvalifikovanou výzvu soudu podle § 114b o.s.ř. má soud v souladu s § 114b odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný a) nárok uplatňovaný proti němu žalobou v plném rozsahu uznává.

S ohledem na reakci žalovaného b) na kvalifikovanou výzvu soudu podle § 114b o.s.ř., kdy tento pouze obecně uvedl, že s usnesením nesouhlasí v celém rozsahu a neuvedl žádné důvody, pro něž žalobu neuznává, neuvedl žádná konkrétní tvrzení k uplatňované pohledávce a nevylíčil ani v základních obrysech svou obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, má soud v souladu s § 114b odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok uplatňovaný proti němu žalobou v plném rozsahu uznává. Pouze obecné vyjádření žalovaného b), že s žalobou nesouhlasí, není totiž v souladu s výše citovaným názorem Nejvyššího osudu ČR dostatečnou reakcí na kvalifikovanou výzvu. Za situace, kdy žalovaný předloží pouze takto obecné vyjádření, nastává stejná situace, jako by se vůbec nevyjádřil. Aby vyjádření žalovaného b) bylo možné považovat za dostatečné a aby se neuplatnila fikce souhlasu, je nutné, aby žalovaný b) ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti a uvedl konkrétní důvody, pro něž žalobu neuznává, což se nestalo, přičemž o této povinnosti i následcích byl žalovaný b) v kvalifikované výzvě poučen.

S ohledem na tato uznání žaloby ze strany žalovaného a) a žalovaného b) soud postupoval podle § 153a odst. 4 o.s.ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

Podle § 153a odst. 1 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

Podle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

Podle § 159 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona incidenčními spory jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek.

Podle § 162 odst. 1 insolvenčního zákona v incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud rozsudkem, jde-li o rozhodnutí ve věci samé; o smíru však rozhoduje usnesením.

Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Rozsudek pro uznání lze vydat jen ve věcech, v nichž je uzavření a schválení smíru přípustné (výklad § 99 o.s.ř. á contrario). Na základě výše uvedeného a KSBR 28 INS 5394/2011-C1-6 z dikce § 162 IZ, který výslovně připouští možnost uzavřít smír v incidenčních sporech (byť je podmíněn souhlasem věřitelského výboru), lze uzavřít, že rozsudkem pro uznání lze v incidenčním sporu rozhodnout.

Soud dospěl k závěru, že v předmětné věci není vydání rozsudku pro uznání v rozporu s hmotněprávními předpisy, ani je neobchází, neboť se zde jedná o nárok žalobce, který byl procesním úkonem ze strany žalovaného a) i b) uznán, když žalovaný a) ani žalovaný b) přes poučení soudu nereagovali na výzvu soudu podle § 114b o.s.ř. Předpokladem pro přípustnost vydání rozsudku pro uznání je také to, že se jedná o věc, jejíž povaha uzavření smíru připouští.

Dále je nutné se zabývat otázkou, zda je v daném případě přípustné uzavřít smír. Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu (L. Drápal, J. Bureš: Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 642-647).

Vzhledem k tomu, že povaha projednávané věci uzavření smíru připouští, tj. jde o věc, u které hmotné právo připouští vyřízení věci dohodou účastníků, účastníci jsou v dvoustranném poměru a i s ohledem na uznávací projev žalovaného a) i žalovaného b), soud rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání v souladu s žalobním návrhem žalobce (výrok I. tohoto usnesení).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Podle § 137 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2.

O nákladech tohoto řízení podepsaný insolvenční soud rozhodl podle § 142 o.s.ř.. V daném případě měl žalobce ve věci plný úspěch a jednalo se o řízení o žalobě o pravost KSBR 28 INS 5394/2011-C1-6 přihlášené pohledávky. S ohledem na § 202 odst. 1 IZ však nelze zcela úspěšnému žalobci přiznat vůči žalovanému a), kterým je insolvenční správce, náhradu nákladů řízení. Z tohoto důvodu soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným a) tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

Žalovaným b) v tomto řízení byl dlužník, vůči dlužníkovi lze žalobci náhradu nákladů přiznat a takto přiznaná náhrada nákladů se považuje za přihlášenou v rámci insolvenčního řízení na dlužníka a uspokojuje se stejně jako pohledávka, o níž se vede spor. Žalobce nebyl v řízení zastoupen právním zástupcem, v průběhu řízení mu vznikly pouze náklady v podobě uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč. Z tohoto důvodu soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným b) tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto usnesení.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému a) a b) bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou; těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou. (§ 75 IZ) Ohledně výroku I. tohoto rozsudku jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 205b o.s.ř.).

Krajský soud v Brně dne 26. 9. 2016

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Ševčíková