28 ICm 1545/2013
Číslo jednací: 28 ICm 1545/2013-203 KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Janem Kozákem jako samosoudcem v právní věci

žalobce: MARK SPENCER INVESTMENT & DEVELOPMENT ENTERPRISES INC, IČ: 10582 IBC 2003, Edmonton Streer, Kingstown, Svatý Vincenc a Grenadiny, právně zast. JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou, Nové sady 988/2, 602 00 Brno proti

žalovanému: Mgr. Ing. Ondře j Malý, IČ: 653 83 851, Purkyňova 99, 612 00 Brno, insolvenční správce dlužníka BMA TRADING INTERNATIONAL s.r.o., IČ: 269 73 821, Tábor 888/21, 616 00 Brno o žalobě o pravost a výši přihlášené pohledávky

tak to :

I. Určuje se, že pohledávka žalobce uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u podepsaného soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011 na majetek dlužníka BMA TRADING INTERNATIONAL s.r.o., IČ 269 73 821, ve výši 41.473.436,57 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2007 včetně příslušenství tak jak je uplatněna přihláškou pohledávky č. 18, je po právu. KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 30. 4. 2013 bylo u podepsaného soudu zahájeno řízení o incidenční žalobě žalobce o určení pravosti a výše pohledávky žalobce popřené při přezkumném jednání v rámci insolvenčního řízení proti dlužníkovi BMA TRADING INTERNATIONAL s.r.o., IČ 269 73 821Tábor 888/21, 616 00 Brno (dále jen dlužník). Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka za dlužníkem přihlášená do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi u podepsaného soudu pod sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011 je co do pravosti a výše v částce 41.473.436,57 Kč po právu. Žalobce v podané žalobě uvedl, že přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 41.473.436,57 Kč, která vznikla z titulu Smlouvy o půjčce ze dne 10. 12. 2007. Smlouvou o půjčce se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku až do výše 100.000.000 Kč, současně byl sjednán úrok z poskytnuté půjčky ve výši 10 % ročně a pro případ prodlení smluvní pokuta 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě smlouvy o půjčce žalobce poskytl dlužníkovi finanční prostředky v celkové výši 92.500.000 Kč, převzetí finančních prostředků dlužník potvrdil příjmovými doklady a tato skutečnost se projevila i v účetnictví dlužníka. Dále žalobce uvedl, že mezi žalobcem a dlužníkem byla dne 28. 1. 2011 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávky a Dohoda o započtení. Předmětem smlouvy o postoupení pohledávky byla pohledávka dlužníka za společností NEWLAND EATATE MANAGEMENT s.r.o., IČ 292 56 178, vzniklá z titulu neuhrazené kuní ceny vyplývající z kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2011 (uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a společností NEWLAND EATATE MANAGEMENT s.r.o. jako kupujícím). Tuto svou pohledávku na zaplacení kupní ceny dlužník jako postupitel postoupil na žalobce, a to za úplatu ve výši 55.324.611,15 Kč + DPH. Současně došlo k uzavření dohody o započtení pohledávek, kterou byla započtena pohledávka dlužníka na pohledávku žalobce pocházející ze smlouvy o půjčce ve výši 92.500.000 Kč. Po provedení zápočtu zůstala podle žalobce žalobci neuhrazená část pohledávky za dlužníkem ve výši 26.110.467 Kč + příslušenství. Žalobce v podané žalobě dále poukázal na skutečnost, že žalovaný coby insolvenční správce uznal na přezkumném jednání pohledávku věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj z titulu úhrady daně z převodu nemovitostí a dále z titulu daně z přidané hodnoty, když obě tyto pohledávky věřitele byly dovozeny od uzavřené kupní smlouvy.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, doručeném soudu dne 29. 6. 2015, uvedl, že půjčka jako reálný obchod vzniká až skutečným poskytnutím finančních prostředků. K návrhu žalobce na provedení důkazu pokladními doklady žalovaný uvedl, že byly vystaveny tak, aby částka byla vždy těsně pod hranicí částky povolené pro hotovostí platby. S ohledem na výši poskytnuté částky je podle žalovaného množství jednotlivých půjček velmi značné a značně by komplikovalo takovýto obchod, pokud by byl reálný. Žalovaný ve svém vyjádření dále poukázal na existenci koncernu mezi dlužníkem a žalobcem, a to z důvodu propojenosti mezi osobami pana Zdeňka Smejkala a pana Marka Spencera. K otázce koncernu mezi dlužníkem a žalobcem se pak žalovaný vyjadřoval i ve svém podání doručeném soudu dne 29. 9. 2015. V tomto vyjádření žalovaný podrobněji popsal, v čem má tvrzený koncern spočívat a uvedl, KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

že právní význam existence koncernu spatřuje v tom, že osoby vystupující ve statutárních orgánech dlužníka i žalobce se znaly a mohly zosnovat fiktivní půjčku. Samotné poskytnutí půjčky v tak velkém množství transakcí podle žalovaného splňuje znaky podezřelé transakce a podle žalovaného nebyla půjčka buď vůbec anebo v uvedené výši poskytnuta.

Za účelem projednání žaloby soud nařídil jednání, které se konalo dne 4. 11. 2015. Při tomto jednání žalobce i žalovaný odkázali na svá písemná vyjádření. Žalovaný při jednání potvrdil, že žalobce nebyl vyzýván k podání žaloby a důvod popření nebyl po přezkumném jednání upravován ani doplňován. Žalovaný k příjmovým dokladům předloženým žalobcem uvedl, že se jedná pouze o lístečky , které mají dokazovat fingovanou půjčku. Žalovaný při jednání uvedl, že prokázání koncernu mezi dlužníkem a žalobcem má podpořit závěr o účelovosti jednání žalobce a dlužníka při poskytnutí půjčky, když subjekty koncernu mohly podle žalovaného mít zájem na vytvoření fiktivních obchodů. K otázce existence koncernu mezi dlužníkem a žalobcem žalobce uvedl, že tento popírá a upozornil na skutečnost, že půjčka byla poskytnuta 4 roky před zahájením insolvenčního řízení na osobu dlužníka. Žalobce také uvedl, že tvrzení žalovaného o existenci koncernu a vztahu mezi panem Zdeňkem Smejkalem a panem Markem Spencerem jsou pro předmět sporu irelevantní.

Při jednání byly provedeny důkazy listinami založenými v soudním spise a předloženými žalobcem v originálech. Soud při jednání provedl dokazování insolvenčním spisem KSBR 28 INS 20991/201, především protokolem z přezkumného jednání ze dne 2. 4. 2013 a přezkumným listem k pohledávce žalobce, dále provedl dokazování přihláškou pohledávky č. 18 a originály příjmových dokladů předložených žalobcem při jednání. Dále soud provedl dokazování účetní závěrkou žalobce ke dni 31. 12. 2005 předloženou žalobcem, daňovými přiznáními dlužníka a listinami předloženými žalovaným, jimiž žalovaný prokazoval existenci koncernu.

Při jednání byl současně proveden důkaz výslechem svědka Ing. Marcela Němce. Svědek ve své výpovědi uvedl, že účetnictví dlužníka vedl od vzniku společnosti dlužníka. Předmětná půjčka byla podle svědka vedena v účetnictví dlužníka a byla poskytnuta v hotovosti. Svědek uvedl, že příjmové doklady o poskytnuté půjčce byly předmětem řízení u správce daně a správce daně neměl, pokud si svědek vzpomínal, k těmto dokladům nikdy žádné výhrady. Svědek uvedl, že vedl celé účetnictví dlužníka a poskytoval mu daňové poradenství, včetně tzv. souhrnných hlášení. Na dotaz žalovaného uvedl, že nikdy za dlužníka nepodával hlášení České národní bance ve smyslu § 5 devizového zákona. Poskytnutá půjčka byla podle svědka účtována na straně pasiv jako závazek ve formě cizích zdrojů a byla evidována v pokladně dlužníka. Svědek nemohl uvést, jak bylo s poskytnutou půjčkou naloženo. K daňovým přiznáním dlužníka za roky 2008 a 2009 svědek uvedl, že daňová přiznání a účetní výkazy zpracovával on. Předmětná půjčka byla v roce 2008 účtována podle svědka na řádku 100 rozvahy (č.l. 64 spisu) a v roce 2009 na řádku 101 rozvahy (č.l. 82 spisu).

Žalobce ve svém závěrečném návrhu uvedl, že poskytnutí půjčky vyplývá z předložených dokladů a z výslechu svědka. Tvrzení žalovaného o existenci koncernu a okolností úmrtí jednatele žalobce, pana Spencera, jsou podle žalobce pro předmět sporu irelevantní. KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

Žalovaný ve svém závěrečném návrhu uvedl, že při jednání byla prokázána existence smlouvy a dokladů o příjmu peněz dlužníkem a o těchto bylo zřejmě také účtováno. Žalovaný poukázal na to, že svědek nevěděl, na co byla půjčka poskytnuta a podle žalovaného si tak ani nepamatoval, že o těchto prostředcích účtoval. Žalovaný uvedl, že má za to, že provedené důkazy prokázaly, že doklady byly vytvořeny pouze jako fiktivní.

Podepsaný insolvenční soud vyšel při svém rozhodování především těchto listin: 1. Spis podepsaného insolvenčního soudu sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011, především usnesení o ustanovení předběžného insolvenčního správce ze dne 26. 7. 2012 (A-20) a rozhodnutí ze dne 7. 1. 2013 o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem (A-44), dále protokol o přezkumném jednání konaném dne 2. 4. 2013 a jeho přílohy (přezkumný list k PP č. 18, prezenční listina). 2. Přihláška pohledávky číslo 18 ve věci insolvenčního řízení sp. zn. KSBR 28 INS 20991/2011 včetně příloh. 3. Smlouva půjčce ze dne 10. 12. 2007 a příjmové doklady předložené v originále žalobcem při jednání. 4. Kupní smlouva uzavřená dne 27. 1. 2011 mezi dlužníkem a společností NEWLAND ESTATE MANAGEMENT s.r.o., uzavřená ve formě notářského zápisu NZ 21/2011, N 23/2011. 5. Smlouva o postoupení pohledávky a Dohoda o započtení pohledávky ze dne 28. 1. 2011 uzavřená mezi dlužníkem a žalobcem. 6. Přiznání k dani z příjmu právnických osob dlužníka za roky 2008 a 2009 včetně připojených rozvah a výkazů zisku a ztrát. Insolvenční soud dále při svém rozhodování vyšel z výpovědi svědka Ing. Marcela Němce.

Soud má za prokázané, že dne 6. 2. 2013 žalobce včas a řádně přihlásil svou nezajištěnou pohledávku ve výši 41.473.436,57 Kč do insolvenčního řízení na majetek dlužníka jako věřitel č. 15 (PP č. 18). Přihlášená pohledávka žalobce se skládala z jistiny ve výši 26.110.467 Kč, smluvního úroku ve výši 5.336.550,24 Kč a denní smluvní pokuty ve výši 10.026.419,33 Kč. Pohledávka žalobce byla insolvenčním správcem popřena pouze co do pravosti při přezkumném jednání konaném dne 2. 4. 2013. Žalovaný pohledávku žalobce popřel z důvodu, že pohledávka se jeví jako fingovaná, když věřitel doložil nevěrohodné pokladní doklady, pohledávka podle správce vůbec nevznikla.

Z provedeného dokazování má soud především za prokázané, že dne 10. 12. 2007 byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce, kterou se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku až do výše 100 mil. Kč. Jednotlivé částky měly být na základě smlouvy poskytnuty buď bankovním převodem, nebo v hotovosti oproti příjmovému dokladu. Smlouvou o půjčce byl současně sjednán úrok ve výši 10 % ročně z poskytnuté částky, který se dlužník zavazoval hradit ročně podle skutečně poskytnuté výše půjčky, a současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % denně z dlužné částky pro případ prodlení. Existenci ani obsah této Smlouvy o půjčce žádná ze stran nezpochybnila.

Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že dne 28. 1. 2011 byla mezi dlužníkem a žalobcem uzavřena Smlouva o postoupení pohledávky a Dohoda o započtení KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19 pohledávek (součástí PP č. 18). Touto smlouvou se dlužník a žalobce dohodli na postoupení pohledávky za úplatu, když dlužník převedl na žalovaného za úplatu ve výši 55.324.611,15 Kč + DPH převedl svou pohledávku za třetí osobou, a současně se dohodli na započtení vzájemných pohledávek, když pohledávka dlužníka za žalobcem z této smlouvy byla započtena na pohledávku žalobce za dlužníkem z titulu poskytnuté půjčky. Dle uzavřené smlouvy byla původní pohledávka žalobce za dlužníkem z titulu smlouvy o půjčce ve výši 92.500.000 Kč a po vzájemném započtení zůstala neuhrazena ve výši 26.110.467 Kč. Také existenci ani obsah této smlouvy žádná ze stran nezpochybnila.

Soud má dále za prokázané, že ze strany dlužníka byly v průběhu let 2008 a 2010 vystaveny příjmové doklady na celkové částky 60.615.294,80 Kč a 1.270.500 EURO. Pravost těchto příjmových dokladů a skutečnost, že byly vystaveny ze strany dlužníka, žádná ze stran sporu nezpochybnila.

Z výpovědi svědka Ing. Marcela Němce a z přiznání k dani z příjmu právnických osob dlužníka za roky 2008 a 2009 (řádek 100 rozvahy za rok 2008 a řádek 101 rozvahy za rok 2009) má soud za prokázané, že půjčka poskytnutá dlužníkovi žalobcem byla vedena v účetnictví dlužníka, když svědek potvrdil, že půjčka byla poskytnuta v hotovosti a existují příjmové doklady. V předložených daňových přiznáních pak svědek označil konkrétní řádky rozvahy, na nichž byla půjčka účtována.

Ze Smlouvy o půjčce, předložených příjmových dokladů, výpovědi svědka Ing. Marcela Němce a Smlouvy o postoupení pohledávky a Dohody o započtení má soud za prokázané, že ze strany žalobce byla v letech 2008 a 2010 poskytnuta dlužníkovi půjčka ve výši celkem 60.615.294,80 Kč a 1.270.500 EURO, když všechny tyto důkazy svědčí ve prospěch poskytnutí tvrzené půjčky a za situace, kdy zde nejsou žádné důkazy svědčící o opaku, jsou podle názoru soudu dostatečné pro prokázání existence půjčky ze strany žalobce dlužníkovi. Pokud žalovaný tvrdil, že půjčka nebyla reálně poskytnuta a předložené příjmové doklady jsou fingované, neuvedl k těmto skutečnostem žádná konkrétní tvrzení a nijak je nedoložil.

Insolvenční soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podané incidenční žaloby. Dále se insolvenční soud zabýval otázkou aktivní a pasivní legitimace v tomto incidenčním sporu.

Podle § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v účinném znění (dále je insolvenční zákon nebo IZ ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Řízení o incidenční žalobě bylo u insolvenčního soudu zahájeno 30. 4. 2013, přezkumné jednání se konalo dne 2. 4. 2013 a žalobce se tohoto jednání účastnil osobně (prostřednictvím právního zástupce). Incidenční žalobu je tedy třeba hodnotit jako včasnou, když byla podána ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání. Žalobce žalobu správně podal proti KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19 popírajícímu insolvenčnímu správci; také v otázce pasivní legitimace nelze tedy mít proti podané žalobě žádných výhrad.

Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

Právní poměry stran vzniklé před 1. 1. 2014 a práva a povinnosti z nich vzniklá se řídí dosavadními právními poměry, pokud se strany nedohodnou jinak. V daném případě byla smlouva o půjčce mezi dlužníkem a žalobcem uzavřena v roce 2007 a finanční prostředky byly ze strany žalobce poskytnuty dlužníkovi v roce 2008 a 2010. Právní poměry mezi dlužníkem a žalobcem se tak řídí dosavadními právními předpisy, tedy zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem (dále jen ObchZ nebo obchodní zákoník ), jelikož se jedná o smluvní vztah mezi podnikateli ve smyslu § 261 obchodního zákoníku, a dále občanským zákoníkem tehdy platným a účinným, tj. zákonem č. 40/1964 Sb. (dále jen O Z nebo občanský zákoník ).

Podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II. této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího.

Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

Mezi účastníky je především sporné, zda došlo ze strany žalobce k poskytnutí půjčky dlužníkovi. Insolvenční soud dává za pravdu žalovanému, že smlouva o půjčce představuje (na rozdíl například od smlouvy o úvěru) kontrakt reálný a k jeho vzniku nepostačuje pouze uzavření smlouvy, ale musí dojít k reálnému poskytnutí finančních prostředků. Závazek ze smlouvy o půjčce vzniká až poskytnutím příslušných finančních prostředků.

S ohledem na provedené dokazování má soud za prokázané, že k poskytnutí půjčky ze strany žalobce dlužníkovi skutečně došlo. Žalobce jednak soudu předložil samotnou Smlouvu o půjčce, kterou doložil obsah sjednaného závazku, a dále jednotlivé příjmové doklady, které vystavil a potvrdil sám dlužník. Je pravdou, že poskytnutí částky téměř 100 mil. Kč během tolika transakcí celý závazkový vztah mezi subjekty muselo značně zkomplikovat, ale komplikovaný způsob poskytnutí půjčky není důvodem pro to, aby soud mohl bez dalšího KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19 dovodit, že k poskytnutí finančních prostředků vůbec nedošlo. Příjmové doklady vystavil a potvrdil sám dlužník a je tedy na žalovaném, aby prokázal svá tvrzení a konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývalo, že jednotlivá potvrzení byla vystavena bez skutečného poskytnutí finančních prostředků. Žádná taková tvrzení ani důkazy žalovaný nepřeložil. Poskytnutí půjčky dlužníkovi naopak potvrdil také účetní dlužníka. Ze strany dlužníka došlo v lednu 2011 k uzavření dohody o započtení pohledávek, kterou dlužník souhlasil se započtením své pohledávky za žalobcem na pohledávku žalobce z poskytnuté půjčky, tedy v roce 2011 nebylo poskytnutí půjčky ze strany dlužníka zpochybňováno. Navíc smlouva o postoupení pohledávek a dohoda o započtení ze dne 28. 1. 2011 nebyla v průběhu insolvenčního řízení ze strany žalovaného coby insolvenčního správce žádným způsobem napadnuta ani zpochybněna, což vede k jedinému závěru, a to, že tuto smlouvu a dohodu o započtení považoval insolvenční správce za platnou a neshledal důvod její neúčinnosti, a to přesto, že touto smlouvou došlo k započtení pohledávky dlužníka za žalobcem na pohledávku žalobce, kterou insolvenční správce označuje za fiktivní. Ze všech těchto důvodů má insolvenční soud za prokázané, že došlo k poskytnutí půjčky ze strany žalobce dlužníkovi a že uzavřená smlouva o půjčce je v souladu s tehdy platnými právními předpisy, především občanským zákoníkem.

Ze strany insolvenčního správce byla pohledávka žalobce popřena pouze z důvodu pravosti, nikoli co do výše. S ohledem na skutečnost, že soud má pravost pohledávky na základě provedeného dokazování za prokázanou, když má za prokázané, že skutečně došlo k poskytnutí finančních prostředků, a z jiného důvodu nebyla pohledávka žalobce popřena, je toto samo důvodem pro vyhovění žalobě.

Insolvenční soud se nicméně zabýval také otázkou, zda byla přihlášená pohledávka uplatněna ve výši, jakou žalobce soudu doložil. Pokud by žalobce prokázal poskytnutí pouze části tvrzené částky, mohlo by být popření co do pravosti v neprokázané části úspěšné.

Insolvenční soud z tohoto důvodu provedl kontrolu všech předložených příjmových dokladů. Z předložených příjmových dokladů vystavených v českých korunách má soud za prokázané, že během roku 2008 a 2010 byla žalobcem dlužníkovi poskytnuta částka celkem 60.615.294,80 Kč (z toho 47.850.631,30 Kč v roce 2008 a 12.764.663,50 Kč v roce 2010). Z předložených příjmových dokladů vystavených v eurech pak má soud za prokázané, že během let 2008 a 2010 byla dlužníkovi poskytnuta částka celkem 1.270.500 EURO. Žalobce již k přihlášce připojil přehled kurzů, jimiž prováděl přepočet na české koruny. Přepočty poskytnutých částek na české koruny soud porovnal s kurzy České národní banky s tímto výsledkem:

datum Poskytnutá částka Přepočteno dle kurzu ČNB Přepočteno dle kurzů EURO k danému datu používaných žalobcem 3.1.2008 15000 392 550,00 392 550,00 7.1. 15000 392 100,00 392 100,00 11.1. 15000 388 650,00 388 650,00 17.1. 15000 391 950,00 391 950,00 18.1. 15000 391 875,00 391 875,00 KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

22.1. 15000 393 075,00 393 075,00 24.1. 15000 389 700,00 389 700,00 28.1. 15000 388 350,00 388 350,00 30.1. 15000 390 300,00 390 300,00 31.1. 15000 391 050,00 391 050,00 4.2. 15000 386 250,00 386 250,00 6.2. 15000 384 375,00 384 375,00 8.2. 15000 384 900,00 384 900,00 11.2. 15000 384 750,00 384 750,00 13.2. 15000 382 200,00 382 200,00 15.2. 15000 378 375,00 378 375,00 18.2. 15000 378 525,00 378 525,00 19.2. 15000 379 725,00 379 725,00 21.2. 15000 376 350,00 376 350,00 22.2. 15000 375 600,00 391 050,00 25.2. 15000 374 850,00 374 850,00 26.2. 15000 375 300,00 375 300,00 28.2. 15000 377 175,00 377 175,00 29.2. 15000 378 300,00 378 300,00 3.3. 15000 376 050,00 376 050,00 7.3. 15000 377 400,00 377 400,00 11.3. 15000 376 950,00 376 950,00 14.3. 15000 375 525,00 375 525,00 19.3. 15000 381 900,00 386 025,00 25.3. 15000 381 825,00 381 825,00 28.3. 15000 378 750,00 378 750,00 31.3. 15000 380 025,00 380 025,00 3.4. 15000 374 325,00 380 025,00 10.4. 15000 377 175,00 377 175,00 14.4. 15000 374 100,00 374 100,00 9.5. 15000 377 175,00 378 150,00 13.5. 15000 374 025,00 374 025,00 14.5. 15000 375 375,00 374 550,00 16.5. 15000 374 625,00 379 050,00 21.5. 15000 376 350,00 376 350,00 26.5. 15000 376 275,00 376 275,00 29.5. 15000 375 900,00 375 900,00 2.6. 15000 375 300,00 375 300,00 4.6. 15000 370 050,00 370 050,00 6.6. 15000 368 775,00 376 350,00 10.6. 15000 366 450,00 366 450,00 KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

12.6. 15000 364 800,00 364 800,00 16.6. 10500 254 205,00 254 205,00 18.6. 15000 360 000,00 360 000,00 20.6. 15000 362 475,00 362 475,00 23.6. 15000 361 875,00 361 875,00 25.6. 15000 361 050,00 361 050,00 27.6. 15000 360 000,00 360 000,00 8.8. 15000 363 150,00 363 150,00

15.8. 15000 367 275,00 367 275,00 19.8. 15000 365 925,00 365 925,00 21.8. 15000 365 700,00 365 700,00 25.8. 15000 366 000,00 366 000,00 29.8. 15000 371 025,00 371 025,00 2.9. 15000 372 750,00 372 750,00 5.9. 15000 372 225,00 372 225,00 8.9. 15000 374 100,00 374 100,00 12.9. 15000 366 450,00 366 450,00 15.9. 15000 364 500,00 364 500,00 19.9. 15000 363 750,00 360 000,00 24.9. 15000 365 250,00 365 250,00 25.9. 15000 366 450,00 366 450,00 26.9. 15000 366 375,00 366 375,00 29.9. 15000 369 075,00 371 025,00 30.9. 15000 369 975,00 369 975,00 5.10. 15000 371 850,00 371 850,00 1.4.2010 15000 380 775,00 380 775,00 2.4. 15000 380 475,00 380 475,00 5.4. 15000 379 425,00 379 425,00 7.4. 15000 378 600,00 378 600,00 9.4. 15000 378 450,00 378 450,00 12.4. 15000 377 250,00 377 250,00 13.4. 15000 377 400,00 377 400,00 14.4. 15000 375 675,00 375 675,00 16.4. 15000 377 700,00 377 700,00 20.4. 15000 379 575,00 379 575,00 21.4. 15000 379 275,00 379 275,00 26.4. 15000 381 450,00 381 450,00 27.4. 15000 382 650,00 382 650,00 28.4. 15000 383 550,00 383 550,00 celkem 1 270 500,00 31 849 080,00 Kč 31 884 705,00 Kč KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

Z přehledu přepočtů poskytnutých částek na české koruny je zřejmé, že žalobce v několika případech použil k přepočtům chybné kurzy (k tomuto soud dodává, že s ohledem na množství jednotlivých poskytnutých částek v tomto nespatřuje úmysl žalobce, zvláště za situace, kdy všechny chybně užité kurzy nebyly ve prospěch žalobce, navíc celkový rozdíl způsobených chybným užitím kurzů 35.625 Kč je v porovnání s celkovou poskytnutou částkou zanedbatelný). Užití chybných kurzů by samozřejmě mohlo být důvodem pro popření uplatněné pohledávky co do výše, k čemuž ze strany insolvenčního správce nedošlo, nikoli však důvodem pro popření co do pravosti, jelikož poskytnutí částek žalobce prokázal, provedl pouze jejich chybný přepočet. Z celkové poskytnuté částky bylo dlužníkovi poskytnuto v eurech celkem 26.536.830,00 Kč v roce 2008 a 5.312.250,00 Kč v roce 2010.

Insolvenční soud dále provedl zjednodušený výpočet smluvních úroků a smluvní pokuty, na něž žalobci vznikl nárok. Podle smlouvy o půjčce byl sjednán úrok 10% ročně ze skutečně poskytnuté částky, který byl splatný vždy do 15. ledna následujícího roku. Tedy smluvním úrokem se úročila již částka, kterou dlužníkovi poskytl žalobce v roce 2008. Žádná ze stran netvrdila a ani neprokázala, že by ze strany dlužníka byly smluvní úroky hrazeny dohodnutým způsobem, tedy ročně. Navíc v dohodě o započtení je vedeno, že ze strany dlužníka nebylo na jeho závazek ze smlouvy o půjčce hrazeno vůbec ničeho. Insolvenční soud má tedy za to, že žalobce má kromě nároku na vrácení dlužné jistiny také nárok na smluvní úroky již od roku 2008. Pokud jde o smluvní pokutu, byla ve Smlouvě o půjčce sjednána v denní výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení a splatnost byla jednána na 31. 12. 2010. Dohodou o započtení došlo k částečné úhradě pohledávky žalobce ke dni 28. 1. 2011, od 1. 1. 2011 do 27. 1. 2011 tak byl dlužník v prodlení s hrazením celé poskytnuté jistiny a od 28. 1. 2011 v prodlení s hrazením nezapočtené části závazku (žalobce nicméně smluvní pokutu počítal od 1. 1. 2011 již ze zbylé neuhrazené jistiny, nikoli za 27 dnů z celé dlužné jistiny). Smluvní úroky pak žalobce ve své přihlášce uplatnil pouze za období od prodlení (tedy od 1. 1. 2011) a opět pouze z neuhrazeného zbytku jistiny, byť za 27 dní v roce 2011 měl nátok na poměrnou část smluvního úroku z celé dlužné jistiny. Nicméně, to že žalobce neuplatňoval smluvní úrok již od roku 2008, není důvodem, aby tyto úroky nemohl soud při výpočtu celkového nároku žalobce zohlednit. Věřitel dlužníka totiž není povinen uplatňovat v insolvenčním řízení za dlužníkem celou svou pohledávku a je pouze na jeho úvaze, zda uplatní její část či celkovou výši včetně veškerého příslušenství.

v r. 2008 poskytnuto žalobcem 74 387 461,30 Kč celkem úrok v r. 2009 (10%) 7 438 746,13 Kč (nepočítána poměrná část úroku za rok 2008) úrok v r. 2010 (10%) 7 438 746,13 Kč počítán pouze z částky poskytnuté v roce 2008

v r. 2010 poskytnuto žalobcem 18 076 913,50 Kč Poměrná část smluvních úroků celkem dalších z této částky za r. 2010 nepočítána od r. 2010 poskytnuto celkem 92 464 374,80 Kč započtením uhrazeno (v lednu 66 389 533,00 Kč v dohodě o započtení sice nepřesně 2011) uvedena dlužná částka ale toto KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

nezpůsobuje neplatnost dohody, navíc v dohodě uvedena jen jistina, bez připočtení úroků

zůstalo neuhrazeno na jistině 26 074 841,80 Kč s úroky neuhrazeno v r. 2011 40 952 334,06 Kč Nepočítána poměrná část úroků za minimálně rok 2008 a za rok 2010 z částek poskytnutých v daném roce

Smluvní úroky za 27 dní v r. 683 983,05 Kč 2011 (denní smluvní úrok 25.332,71 Kč) úroky za 2011-2013 ze zbytku 5.193.535,33 Kč jistiny 26.074.841,80 Kč (od 28. 1. 2011 do úpadku za 727 dní), denní úrok 7.143,79 Kč Celkem smluvní úroky za 2011 5 877 518,38 Kč Žalobce přihlásil 5.336.550,24 Kč, až 2013 (745 dní) počítáno z 26.110.467 Kč za 746 dní

smluvní pokuta denní z celé 46 232,19 Kč za 27 dní 1.248.269,10 Kč dlužné jistiny smluvní pokuta denní ze zbytku 13 037,42 Kč Za 727 dní 9.478.204,30 Kč jistiny smluvní pokuta za 2011-2013 z 10 726 473,40 Kč Žalobce přihlásil jistiny (do úpadku celkem za 10.026.419,33 Kč, počítáno z 745 dní) 26.110.467 Kč za 768 dní (do podání přihlášky)

závazky celkem: jistina 26 074 841,80 Kč úroky do 2010 14 877 492,26 Kč bez poměrných částí za rok 2008 a 2010 smluvní úroky po splatnosti 5 322 125,20 Kč od 1. 1. 2011 do 27. 1. 2011 nepočítáno z celé dlužné jistiny smluvní pokuta 10.726.473,40 Kč

celkem pohledávka minimálně 57 000 932,66 Kč Žalobce přihlásil celkem 41 473 436,57 Kč

Z výše uvedených výpočtů je zřejmé, že celkově si žalobce přihlásil mnohem menší pohledávku, než jakou mohl svou přihláškou uplatnit (41 mil. Kč namísto 57 mil. Kč). Pokud jde o rozdělení uplatněné pohledávky na jistinu, smluvní úroky a smluvní pokutu, je z předložených výpočtů zřejmé, že na jistině si žalobce mohl přihlásit 26.074.841,80 Kč a KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19 uplatnil 26.110.467 Kč, a to z důvodu užití chybných kurzů při přepočtech z eur na české koruny. Na samotné jistině tak žalobce uplatnil více, než mohl, insolvenční správce by však tuto pohledávku musel popřít nikoli co do pravosti (jelikož poskytnutí prostředků bylo prokázáno) ale co do výše z důvodu chybného výpočtu, což insolvenční správce neučinil. Pokud jde o smluvní úroky, jen za roky 2011 až 2013 mohl žalobce uplatnit celkem 5.877.518,38 Kč a uplatnil 5.336.550,24 Kč, za dobu před splatností pak mohl uplatnit dalších 14.877.792,26 Kč, což neučinil. Je tedy zřejmé, že smluvní úroky žalobce uplatnil v celkově nižší částce, než mohl. Sjednání smluvních úroků ve výši 10 % ročně již od r. 2008 má soud za prokázané ze Smlouvy o půjčce a popěrný důvod co do pravosti tak nemůže obstát ani v případě smluvních úroků. Pokud jde o smluvní pokutu, mohl ji žalobce uplatnit v celkové výši 10.726.473,40 Kč a uplatnil ji ve výši 10.026.419,33 Kč. Také smluvní pokutu žalobce uplatnil v insolvenčním řízení v nižší částce, než mohl. Sjednání smluvní pokuty ve výši 0,05 % za každý den prodlení má soud za prokázané ze Smlouvy o půjčce a popěrný důvod co do pravosti tak nemůže obstát ani v případě smluvních úroků.

Ze všech výše uvedených důvodů insolvenční soud o podané žalobě rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I., když má na základě provedeného dokazování za to, že žalobce poskytl dlužníkovi tvrzené finanční prostředky na základě smlouvy o půjčce a popěrný důvod žalovaného (popření pouze co do pravosti) tak nemohl uspět. Žalobce celkově uplatnil svou pohledávku v podstatně nižší výši, než jakou uplatnit mohl. Co do výše nebyla pohledávka žalobce popřena.

Podle § 7 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

Podle § 142 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

O nákladech tohoto řízení podepsaný insolvenční soud rozhodl podle § 142 o.s.ř. a podle § 202 odst. 1 IZ. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalobce, jelikož jeho žalobě bylo zcela vyhověno. Žalovaným byl ve sporu o pravost pohledávky insolvenční správce. S ohledem na § 202 odst. 1 IZ nelze úspěšnému žalobci přiznat ve sporu o pravost, výši či pořadí pohledávky náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Z tohoto důvodu nebylo možno zcela úspěšnému žalobci náhradu nákladů přiznat a soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. KSBR 28 INS 20991/2011-C3-19

Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Žalobci a žalovanému bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); těmto subjektům běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.

Krajský soud v Brně dne 4. 11. 2015

Mgr. Jan Kozák, v.r. soudce Za správnost vyhotovení: Ivana Ševčíková