28 ICm 1108/2010
Číslo jednací: 28 ICm 1108/2010-146

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích činný ve věcech obchodních rozhodl soudcem JUDr. Josefem Šimkem v právní věci žalobce SATPO Švédská, s.r.o., IČ 27152073, se sídlem Plzeňská 3217, 150 00 Praha 5, zast.: Mgr. Robertem Němcem LL.M., advokátem, se sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ing. Františku Penzovi, se sídlem Novohradská 21, 370 01, České Budějovice, IS dlužníka KAREL DVOŘÁK, a.s., IČ 25183567, se sídlem Vožická 2604, 390 02 Tábor, zast. Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem Palackého 357, 390 01 Tábor, o určení pohledávek ve výši 3.450.644,-Kč, 4.342.763,-Kč a 3.068.737,-Kč co do pravosti, výše a pořadí, takto:

I. Ž a l o b a , aby soud určil, že pohledávky ve výši 3.450.644,-Kč, ve výši 4.342.763,-Kč a ve výši 3.068.737,-Kč přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka a uvedené v seznamu přihlášených pohledávek dlužníka KAREL DVOŘÁK, a.s., IČ 25183567, se sídlem Vožická 2604, 390 02 Tábor pod pořadovým číslem 333 jsou zjištěny co do pravosti, výše a pořadí s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou došlou soudu dne 2.9.2010 se žalobce domáhal, aby soud určil, že shora uvedené pohledávky popřené ins. správcem na přezkumném jednání jsou v ins .řízení vedeném na dlužníka zjištěny co do pravosti, výše i pořadí. V žalobě uvedl, že shora uvedené tři pohledávky řádně přihlásil do ins. řízení vedeného na dlužníka přihláškou vedenou pod č. 333. Jednalo se v prvém případě o nevykonatelnou pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 3.450.644,-Kč, v druhém případě o nevykonatelnou pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 4.342.763,-Kč a ve třetím případě o nevykonatelnou pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 3.068.737,-Kč. Důvodem vzniku pohledávky č. 1 byla smluvní pokuta za pozdní dokončení díla podle smlouvy o dílo ze dne 11.4.2008 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem. Důvodem vzniku pohledávky č. 2 bylo znehodnocení díla ke dni ukončení smlouvy o dílo podle znaleckého posudku ze dne 21.4.2010 a důvodem vzniku pohledávky č. 3 bylo znehodnocení díla ke dni ukončení smlouvy o dílo podle znaleckého posudku ze dne 24.5.2010. Žalobce oznámil započtení pohledávky č. 1 a pohledávky č. 2 vůči pohledávkám dlužníka vůči žalobci ve výši 6.480.018,30 Kč, resp. ve výši 1.210.000,-Kč s účinky ke dni podání přihlášky s tím, že žalobci zůstala po uvedeném započtení vůči dlužníku pohledávka ve výši 103.388,70 Kč. Následně ins. správce při přezkumném jednání všechny uvedené pohledávky žalobce popřel a to bez jakékoli další informace, jak to vyplývá ze seznamu pohledávek, který je součástí zápisu o přezkumném jednání ze dne 26.7.2010. Následně ve výzvě o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 16.8.2010, doručené žalobci dne 18.8.2010, správce uvedl jako důvod popření pohledávek skutečnost, že pohledávky nebyly řádně doloženy, od smlouvy dlužník odstoupil a proto je většina nároků nesmyslná, věřitel neprokázal, že by dlužník způsobil škodu a škoda vlastně ještě vůbec nevznikla. Žalobce především namítá, že správce v průběhu přezkumného jednání nepostupoval v souladu se zákonem, když při popření neuvedl v rozporu s ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb. důvod popření pohledávek žalobce. Toto stanovisko dle žalobce je součástí seznamu přihlášených pohledávek a tedy i upraveného seznamu přihlášených pohledávek dle ust. § 191 IZ a § 197 odst. 1 IZ ve spojení s ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb. Dle žalobce zákonodárce upravil způsob popření popsaným způsobem záměrně tak, aby umožnil věřiteli domáhat se žalobou určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky se zachováním možnosti bránit se důvodům popření. Podstatou tohoto pravidla dle žalobce je zákonný tlak na kvalifikované jednání správce při jeho jednání, které se dotýká věřitelů a současně umožnění dostatečného časového a věcného prostoru pro možnou kvalifikovanou reakci věřitele. Dle žalobce se toto v daném případě nestalo, když správce neuvedením důvodů popření porušil zákonodárcem stanovený způsob kvalifikovaného úkonu, tzn. přezkoumání přihlášených pohledávek. Důsledkem vadného postupu správce tak může být jedině skutečnost, že popěrný úkon nebyl proveden řádně a po právu, správce pohledávky tedy vůbec nepopřel a nevykonatelné pohledávky jsou tak zjištěny ve smyslu ust. § 201 odst. 1 písm. a) IZ. Opačný postup, totiž, že vadný postup správce může být na újmu žalobci, je nepřípustný. Stejně tak nelze dle žalobce přijmout hypotézu, že by vadný postup správce při přezkumném jednání mohl být zhojen dodatečným odůvodněním obsaženým ve výzvě správce podle § 198 odst. 1 IZ, když tento postup zákon nepředpokládá. Docházelo by tak k neodůvodněnému zvýhodňování těch věřitelů, kteří by důvody popření zjistili díky své účasti při samotném přezkumném jednání nebo i z protokolu o tomto jednání zveřejněném ve veřejně přístupném ins. rejstříku. Žalobce dále uvedl, že přihláška pohledávky musí ve smyslu ust. § 174 odst. 2 IZ obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Přezkoumání přihlášených pohledávek se podle § 190 odst. 1 IZ děje na přezkumném jednání nařízeném ins. soudem. Obecně platí, že předmětem přezkumu mohou být jen přihlášky, jež mají všechny obsahové náležitosti, nezbytné k tomu, aby mohl být učiněn příslušný popěrný úkon. Přihlášky, jež tomuto požadavku neodpovídají, bez dalšího přezkoumat nelze. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 18.12.2000, sp. zn. 32 Cdo 906/98. K obsahovým náležitostem přihlášky, bez kterých by nebylo možno přikročit k přezkoumání přihlášené pohledávky, patří uvedení důvodu vzniku přihlášené pohledávky, tzn. uvedení skutkových okolností, z nichž lze na existenci této pohledávky usuzovat. Jinými slovy žalobce uvedením skutkových okolností svého nároku plní povinnost uloženou mu ust. §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Musí tedy jít o tzv. projednatelnou žalobu. Obdobný vztah platí dle žalobce pro přihlášku nevykonatelné pohledávky a obsah žaloby vyvolané popřením pravosti, výše nebo pořadí této pohledávky. Jinak řečeno přihláška pohledávky musí obsahovat údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek, na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok a zároveň vylíčení všech skutečností významným při přezkumu pohledávky v ins. řízení pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí. Ze shora uvedených skutečností žalobce vyvodil, že pokud správce na jedné straně tvrdí, že pohledávky řádně přezkoumal a popřel a současně opožděně ve vztahu k přezkumnému jednání namítá, že pohledávky nebyly řádně doloženy, od smlouvy dlužník odstoupil a proto je většina nároků nesmyslná, věřitel neprokázal, že by dlužník škodu způsobil a škoda vlastně ještě vůbec nevznikla, tak si žalovaný protiřečí. Tyto důvody jsou nesrozumitelné, protože jen kumulují hypotetické obecné důvody, které mohou nastat. Z těchto skutečností činí žalobce závěr, že buď nebylo možné pohledávky přezkoumat pro vady či neúplnost a v tom případě byl na místě postup vedoucí k odstranění vad podle § 188 odst. 2 IZ, což správce neučinil či v případě, že pohledávky bylo možno přezkoumat, jak správce tvrdí, pak nemůže kvalifikovaně namítat, že pohledávky jsou nedoložené nebo nesmyslné. Správce tedy pohledávky kvalifikovaným způsobem nepopřel a žalobce proto navrhl, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobce uplatňuje jako položku a pohledávku č. 1 částku 3.450.644,-Kč dle smlouvy o dílo ze dne 11.4.2008, když však sám uvádí, že tuto položku započetl a přitom stále trvá na tom, aby tato položka byla předmětem soudního přezkumu. Svým konáním, zejména podáním žaloby na určení existence pohledávky v plné výši, negoval svůj vlastní postoj-zápočet. Žalovaný dále namítl, že dlužník odstoupil od smlouvy o dílo ze dne 26.3.2010, když toto odstoupení bylo žalobci doručeno dne 30.3.2010. Konečná cena díla byla 93.590.193,-Kč a systematika výpočtu škody a celý vzorec žalobce je zcela mylný. Konečné vyúčtování skutečně provedených prací nikdy učiněno nebylo, nedošlo k rekapitulaci rozsahu prací za účasti dlužníka a to ke dni odstoupení od smlouvy, tzn. 30.3.2010. Žalobce odsouhlasil žalovanému pouze průběžnou fakturaci v celkové částce 67.712.549,-Kč bez DPH, tudíž je patrné, že dílo bylo učiněno v menším rozsahu, ale nikdy nebylo řádně zjištěno v jakém. Prodlení s dokončením díla nebylo zapříčiněno výhradně na straně dlužníka, ale vinu s jednotlivými tzv. uzlovými body stavby nese zejména žalobce v důsledky změny dispozic a postupu prováděných prací. Žalovaný rovněž upozornil na klimatické podmínky, kdy některé části stavby, zejména fasáda, byly díky nepřízni počasí posouvány tak, aby technologicky bylo možné v realizaci díla pokračovat. Smluvní pokuta je dle žalovaného nepřiměřeně vysoká, protože sankcionuje uzlový bod dle výpočtu z celé ceny díla. Přiměřenost by měla spočívat v tom, že majetková sankce by byla účtována z hodnoty části díla, které je v prodlení. Smluvní pokuta ve výši 3.450.644,-Kč za prodlení s provedením fasády je v absolutním nepoměru se smlouvou o dílo 1.412.431,-Kč, když hodnota zajišťované povinnosti je 3x menší než vlastní smluvní pokuta. V této souvislosti žalovaný poukázal na skutečnost, že část smlouvy o dílo XII., týkající se smluvních pokut, považuje za neplatnou. Dále žalovaný uvedl, že žalobce nijak neprokázal prodlení zaviněné prokazatelně zhotovitelem-dlužníkem. Shodné důvody uplatňuje žalovaný, pokud jde o pohledávky č. 2 a 3. Zejména popírá možnost uplatňovat náhradu škody pouze na základě znaleckých posudků, když žalovaný nebyl vůbec přizván k tomu, aby se účastnil jakéhokoli šetření ohledně znaleckého zkoumání. Oba znalecké posudky nejsou objektivní a nemají vypovídací schopnost. Žalovaný rovněž poukazuje na skutečnost, že žalobce neprokázal vznik škody, když neexistuje jediný doklad o tom, že by žalobce jakoukoli finanční částku vynaložil z důvodu porušení smluvních povinností na straně dlužníka. Žalobce se tedy snažil započítávat své závazky proti neexistujícím a neplatným pohledávkám. Všechny úkony žalobce byly činěny až po odstoupení od smlouvy. Dokonce došlo k zásadnímu časovému rozmezí mezi místními šetřeními a ukončení stavebních prací ze strany dlužníka. Je zde tedy důvodná pochybnost, že na stavbě mohly působit jiné subjekty a mohlo dojít k znehodnocení prací provedených dlužníkem. Žalovaný zdůraznil, že pohledávky nebyly před prohlášením úpadku, tedy před 8.4.2010 způsobilé k započtení a žalobce tedy započítával v rozporu s kogentními ustanoveními ins. zákona. Jeho zápočet je tedy od počátku neplatný. Pokud žalobce vyvozuje závěry z procesního postupu žalovaného při popírání nároků žalobce, konstatuje žalovaný, že jde pouze o účelový výklad některých ustanovení ins. zákona. Žalovaný popřel pohledávky žalobce co do důvodu a výše tak, jak mu ukládá zákon a tyto povinnosti žalovaný splnil při přezkumném jednání. Žalobce nedoznal postupem žalovaného žádné újmy, byla mu zachována všechna práva včetně poskytnutí lhůty pro podání incidenční žaloby, které žalobce využil. Žaloba je postavena na procesních námitkách, avšak žalovaný se podrobně vyjádřil k pohledávkám jako takovým a proto by se soud měl zabývat přihláškou. Žaloba neobsahuje jediný důkaz, který by popíral důvody popření, tedy neexistenci fiktivních a smyšlených pohledávek žalobce doložil. Vzhledem k tomu, že zde nebyly formální nesrovnalosti, ale zcela faktické námitky proti pohledávkám jako takovým, pak zde nebyl dán prostor pro opravu přihlášky a výzvu k její opravě či doplnění. Podklady připojené k přihlášce neobsahují důkazní prostředky, ze kterých by správce vůbec mohl pohledávky posoudit jako pohledávky platné. Žalovaný je přesvědčen, že jeho postup je zcela v souladu s ustáleným výkladem ins. zákona, žalobci nebyla upřena žádná práva a žalovaný neunesl důkazní břemeno co do prokázání skutečné existence svých nároků. Z tohoto důvodu žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Soud měl k dispozici tyto důkazy: soudní spis KSCB 28 INS 2546/2010, zejména usnesení o zjištění úpadku, usnesení o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, dále přihlášky pohledávky žalobce doručené soudu 1.6.2010, jakož i přílohy k této přihlášce, zejména smlouvy o dílo ze dne 11.4.2008 ve znění dodatků, dále odstoupení obou účastníků od smlouvy z března 2010, oznámení o zápočtu ze dne 27.5.2010, oznámení o zápočtu ze dne 18.5.2010, vyúčtování smluvní pokuty ze dne 11.1.2010, vyúčtování smluvního penále ze dne 11.1.2010, zprávy firmy ARCADIS Projekt Management, s.r.o. z dubna 2010 ve věci škody uplatněné žalobcem vůči žalovanému, vyrozumění o popření přihlášky žalobce s přílohou ze dne 16.8.2010. Žalobce i žalovaný dále navrhovali provedení důkazu kopiemi znaleckých deníků a obě strany navrhovaly další doplnění důkazů do 30ti dnů od jednání, které se ve věci konalo 21.6.2012. Soud však provedení dalšího dokazování zamítl jako nadbytečné, když o žalobě rozhodl z jiných než meritorních důvodů. Žaloba není důvodná. Usnesením č.j. KSCB 28 INS 2546/2010-A-28 ze dne 8.4.2010 zjistil soud mimo jiné úpadek dlužníka KAREL DVOŘÁK, a.s., se sídlem v Táboře, ustanovil IS Ing. Františka Penze, České Budějovice, nařídil přezkumné jednání na den 26.7.2010 a svolal schůzi věřitelů. Toto usnesení nabylo právní moci dne 5.5.2010. Usnesením č.j. KSCB 28 INS 2546/2010-B-13 ze dne 21.5.2010 pak soud rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkurzem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11.6.2010. Do ins. řízení se se svou shora uvedenou pohledávkou včas přihlásil žalobce. Přihláška žalobce složená ze shora uvedených tří pohledávek v celkové výši 10.862.144,-Kč, byla ins. správcem na přezkumném jednání konaném dne 26.7.2010 zcela popřena. V seznamu přihlášených pohledávek zveřejněném v IR v zákonné lhůtě před přezkumným jednáním nebyl u přihlášky žalobce uveden důvod popření. Na přezkumném jednání žalobce přítomen nebyl. Dne 16.8.2010 zaslal žalovaný žalobci vyrozumění, kterým mu sdělil, že jeho pohledávka byla popřena. Do odůvodnění tohoto vyrozumění žalovaný citoval ustanovení § 193, 198 odst. 1, 2 a 3 a ust. § 201 odst. 1 IZ. V poučení na závěr tohoto vyrozumění uvedl, že nebude-li doloženo ins. správci, že pohledávka prokazatelně existuje tak, aby správce mohl vzít své popření zpět, nebo nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě k ins. soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží. K tomuto vyrozumění připojil žalovaný odůvodnění popření, v němž pouze uvedl, že pohledávky nebyly řádně doloženy, dlužník od smlouvy odstoupil a proto většina uplatněných nároků je zcela nesmyslná. Věřitel neprokázal, že by dlužník škodu skutečně způsobil, škoda věřiteli nevznikla, když zatím na opravu nemovitosti nevynaložil žádnou investici, pouze pokračuje v jejím dokončení. Toto vyrozumění bylo žalobci doručeno 18.8.2010. Žaloba byla soudu doručena dne 2.9.2010, tzn. včas. Podle § 174 odst. 2 IZ přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Podle § 188 odst. 1 a 2 IZ, ins. správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinni poskytnout. Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve ins. správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15ti dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně ho poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží ins. správce ins. soudu rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží. Podle § 189 IZ ins. správce sestaví seznam přihlášených pohledávek a u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Seznam přihlášených pohledávek zveřejní ins. soud v ins. rejstříku nejpozději 15 dní přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání. Podle § 11 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro ins. řízení, a kterou se provádějí některá ustanovení ins. zákona je náležitostí seznamu přihlášených pohledávek v případě, že ins. správce pohledávku popírá, uvedení stanoviska v jaké části a z jakého důvodu. Podle § 192 odst. 2 IZ může věřitel až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zjištěna nebo účinně popřena, měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její výši nebo pořadí. Podle § 198 odst. 2 IZ je v žalobě podle odst. 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. V daném případě soud přisvědčil stanovisku žalobce v tom směru, že žalovaný pochybil, když v rozporu s ust. § 11 odst. 2 cit. vyhl. č. 311/2007 Sb. o jednacím řádu pro ins. řízení neuvedl v seznamu přihlášených pohledávek důvod popření přihlášené pohledávky žalobce. Podle názoru soudu skutečně nelze nahradit tento nedostatek až ve vyrozumění zasílaném správcem popřenému věřiteli nevykonatelné pohledávky ve smyslu ust. § 198 odst. 1 IZ. Ostatně ust. § 13 vyhl. č. 311/2007 Sb., která podrobněji rozvádí cit. ust. § 198 odst. 1 IZ tak, že stanoví náležitosti vyrozumění zaslaného správcem popřenému věřiteli nevykonatelné pohledávky, který nebyl přítomen na přezkumném jednání, ani povinnost sdělovat důvody popření v tomto vyrozumění nestanoví. Zákonodárce vychází ze skutečnosti, že již tyto důvody správce popřenému věřiteli sdělil v seznamu přihlášených pohledávek. Praktickým dopadem ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb. o sdělení důvodu popření popírajícím správcem v seznamu přihlášených pohledávek je to, že se popřený věřitel dozví již ze zveřejněného seznamu přihlášených pohledávek nejméně 15 dnů před přezkumném jednání, z jakého důvodu je mu jeho pohledávka či její část popřena a může event. této skutečnosti přizpůsobit, resp. změnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její výši nebo pořadí ve smyslu cit. ust. § 192 odst. 2 IZ. Neuvedení důvodu popření v seznamu přihlášených pohledávek má tedy na věřitele praktický dopad v tom směru, že neví, proč mu byly pohledávky popřeny a nemůže event. měnit důvod své přihlášené pohledávky, výši ani pořadí ve smyslu cit. ust. § 192 odst. 2 IZ, do okamžiku zjištění či popření jeho pohledávky, když poté již v event. incidenčním sporu na určení popřené pohledávky může uplatňovat jako důvodu vzniku své pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání (§ 198 odst. 2 IZ). Soud se dále ztotožnil s názorem žalobce, že v daném případě bylo ze strany ins. správce nutno vyžadovat postup podle § 180 odst. 2 IZ, tzn., že měl vyzvat žalobce, aby jeho přihlášku doplnil či opravil ve stanovené lhůtě, měl-li za to, že pohledávky nebyly řádně doloženy, jak v cit. vyrozumění ze dne 16.8.2010 uvedl. Podle názoru soudu je nutno požadovat, aby ins. správce před učiněním popěrného úkonu řešil otázku tzv. projednatelnosti návrhu či přihlášky a dospěje-li k závěru, že přihlášená pohledávka není dostatečně doložena tak, jako tomu bylo v tomto případě či většina nároků je zcela nesmyslná, či že žalobce neprokázal, že by dlužník škodu skutečně způsobil je nutno tyto skutečnosti ještě před učiněním popěrného úkonu věřiteli-žalobce sdělit a vyžadovat od něj příslušné doplnění přihlášky. K tomuto závěru soudu přistupuje i skutečnost, že i ve vyjádření k incidenční žalobě žalovaný uvedl, že podklady připojené k přihlášce neobsahovali důkazní prostředky, ze kterých by správce vůbec mohl pohledávky posoudit jako pohledávky platné. V daném případě by tedy shora uvedené vady přihlášky musely být odstraňovány až v incidenčním řízení, což je nepřípustné. Soud je si vědom složitosti přezkoumávání přihlášených pohledávek zvláště problematice tzv. investiční výstavby a ze smluv o dílo tak, jak je tomu v tomto případě, kdy bylo přihlašováno mnoho nároků různých věřitelů, které musí ins. správce přezkoumat v relativně velmi krátké lhůtě dané zákonem. Přesto však je nutno trvat na dodržení zákonných ustanovení procesu přihlašování, přezkoumávání přihlášek a event. odstraňování vad přihlášek tak, aby je bylo možno kvalifikovaně posoudit a rozhodnout o nich, jak popsáno výše. V dané situaci tomu tak nebylo a žaloba je tak předčasná, když shodné závěry obsahují např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, vztahující se ještě k řízení dle zákona č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání či 29 Cdo 1072/2010, vztahující se již k řízení insolvenčnímu dle zákona č. 182/2006 Sb. Soud však naprosto nemohl přitakat právnímu názoru žalobce, že správce jeho přihlášenou pohledávku vlastně nedodržením shora citovaných ustanovení ins. zákona a jednacího řádu o ins. řízení nepopřel. K takovémuto závěru nelze dospět ani velice extenzivním výkladem. Neuvedení důvodů pro popření přihlášky žalobce v seznamu přihlášených pohledávek zcela nepochybně neznamená, že by správcův popěrný úkon učiněný při přezkumném jednání byl nicotný. Pohledávka žalobce je popřena, resp. zcela nepochybně není za popsané situace zjištěna. Důsledkem shora uvedených skutečností je to, že ins. správce musí postupovat ve smyslu ust. § 188 odst. 2 IZ, tzn. vyzvat žalobce k doplnění přihlášky ve směru doložení jeho nároků dle představ ins. správce a po tomto doplnění či nedoplnění postupovat podle § 188 odst. 2, tzn. předložit věc ins. soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, či požádat o další přezkumné jednání, na kterém pohledávku žalobce opětovně popře s uvedením konkrétních důvodů, či pohledávku dodatečně zjistí. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl ve věci úspěšný a z toho důvodu mu náhrada nákladů řízení nemohla být přiznána ve smyslu ust. § 202 odst. 1 IZ. Soud nepřistoupil k tzv. sanaci nákladů řízení ve smyslu ust. § 202 odst. 2 IZ, když neshledal k tomuto rozhodnutí žádné zvláštní důvody. Soud je toho názoru, že k použití tohoto ustanovení ins. zákona by mělo docházet pouze v případě zcela mimořádného vybočení ins. správce z řádného plnění jeho povinností. V daném případě je nutno přihlédnout k tomu, že ins. správce přezkoumával 347 přihlášek. Úpadek byl zjištěn 8.4.2010, lhůta k přihlašování pohledávek skončila 31.5.2010 a 26.7.2010 se konalo přezkumné jednání. Ins. správce popřel přes 60 přihlášek, resp. pohledávek, přičemž z tohoto popření vzešlo 35 incidenčních sporů. S ohledem na skutečnost, že se v daném případě jednalo o stavební firmu, bylo přezkoumávání přihlášek mimořádně náročné vzhledem k uzavřeným smlouvám o dílo na několik staveb, otázky různých zápočtů, majetkových sankcí, vypočítávaných náhrad škod, apod. Postup správce při přezkoumávání přihlášky v daném případě proto soud nehodnotí jako zavinění správce ve smyslu tak, jak je chápe cit. ust. § 202 odst. 2 IZ, zvláště k přihlédnutí, že náklady řízení, které vznikly v daném případě žalobci, by musel nést ins. správce sám. Rozhodnutí o sanaci náhradě nákladů ins. správcem by tedy v tomto případě znamenalo nepřiměřenou tvrdost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, a to prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. června 2012

JUDr. Josef Šimek v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: L. Melmerová