28 ICm 1086/2010
Číslo jednací: 28 ICm 1086/2010-109

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Toufarem v právní věci žalobce PROFING, s.r.o., IČ 18628532, Kladenská 123, 160 00, Praha 6, zast.: JUDr. Pavlem Sedláčkem, Dlouhá 16, 110 00, Praha 1, proti žalovanému Ing. František Penz, rč: 560503/1311, nar. 03.05.1956, Novohradská 21, 370 01, České Budějovice, insolvenční správce dlužníka KAREL DVOŘÁK, a.s. IČ 25183567, Vožická 2604, Tábor, zast.: JUDr. Františkem Smejkalem, advokátem, Klavíkova 18, 370 04 České Budějovice, o určení popřené pohledávky,

takto: I. Určuje se, že pohledávka žalobce uplatněná v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. 28 INS 2546/2010 ve výši 378.720,2 Kč jako pohledávka nezajištěná, je po právu co do důvodu i výše. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce z hlediska § 198 odst. 1 IZ podává včasnou žalobu, kterou se domáhá určení, že jeho pohledávka, která byla v plném rozsahu popřena insolvenčním správcem, je po právu. Uvádí, že 6.10.1998 uzavřel dlužník KAREL DVOŘÁK, a.s. jako zhotovitel a žalobce jako objednatel smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební, montážní práce na stavbě Global-Express Průhonice-Přístavba skladové části objektu. Tato smlouva byla dne 20.11.1998 rozšířena dodatkem č. 1. V této smlouvě se společnost KAREL DVOŘÁK, a.s., stavební a obchodní firma zavázala k poskytnutí na dokončené dílo záruky 60 měsíců ode dne potvrzení protokolu o odevzdání a převzetí díla. Dne 30.5.1999 byly v předávacím protokolu vytknuty ze strany společnosti PROFING, s.r.o. tedy žalobcem, vady a nedodělky spočívající v neprovedeném asfaltování chodníku, chybějícím nátěru vnitřních stěn za hydrantem a prasklin na fasádě a byly stanoveny lhůty pro jejich odstranění. Současně bylo stanoveno zádržné ve výši 15 % z ceny díla. Ve smlouvě si strany sjednaly smluvní pokutu za neodstranění vad a nedodělků ve výši 1.000,-Kč za každou vadu a den. Žalobci vznikl celkový nárok na odstranění vad a na zaplacení smluvní pokuty, pokud jde o vadu spočívající v prasklinách na fasádě ve výši 2,484.000,-Kč, tedy za období 15.7.1999, což je sjednaný termín odstranění vady do skutečného data odstranění to je 3.5.2006, za 2.484 dnů po 1.000,-Kč za každý den prodlení. Žalobce uplatňuje v předmětné žalobě nárok toliko na 300 dnů, tedy 300.000,-Kč za období od 7.7.2005 do 3.5.2006 a s tím související příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po výzvě k úhradě smluvní pokuty (z 12.7.2007) do 8.4.2010, když výpočet úroků z prodlení jako příloha č. 10 je součástí přihlášky pohledávky. Insolvenční správce v rámci vyrozumění o popření uvedl, že se jedná o smluvní sankci a dále o zákonný úrok ze sankce, tyto sankce byly rozporovány už ve sporu vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích od roku 2007 (sp.zn. 13 Cm 1447/2007-poznámka soudu), neboť byly účtovány za vadu, u které nebylo jednoznačně prokázáno, že vada vznikla na objektu zaviněním dlužníka. Hodnota reklamované části díla byla cca 600.000,-Kč, dlužník na základě dohody o narovnání věřiteli vrátil 400.000,-Kč a následně požaduje ještě sankce. V rámci vyjádření k žalobě, pak správce doplnil, že smlouva o zhotovení fasády nebyla součástí žalobcem označené smlouvy o dílo, byla dohodnuta samostatně a samostatně a postupně účtována. Smluvní pokuta, která byla dohodnuta v předmětné smlouvě se na ni tedy nevztahuje, neboť fasáda byla zadána až v roce 1999. Původní smlouvu šlo měnit pouze písemnou dohodou smluvních stran formou dodatku, což se u fasády nestalo. Pokud žalobce dovozuje svůj nárok z protokolu ze dne 10.6.1999, pak tam uvedené ujednání nemůže být platné, neboť stavbyvedoucí Ing. Novotný, který je pod ním podepsán nebyl oprávněn uzavírat takové smlouvy a zavazovat dlužníka. Pokud jde o přiměřenost slevy, žalovaný poukázal na to, že celková cena fasády byla sjednána na 605.878,3 Kč a dohodou o narovnání žalobce obdržel zpět 400.000,-Kč jako slevu z ceny díla. Žalobce původně požadoval slevu vyšší než byla cena fasády, což ovšem dlužník nepřijal ani rozhodčí soud v rozhodčím nálezu Rsp6307, ze kterého vyplývá se neztotožnil s názorem žalobce, že smluvní pokuta byla sjednána platně. Současně, v případě prokázání nároku žalobcem, žalovaný uplatněnil nárok na moderaci výše smluvní pokuty, a to právě s ohledem na celkovou uplatněnou výši ve vztahu k ceně díla. Mezi účastníky uzavřená dohoda o narovnání na základě, které bylo zaplaceno žalobci 400.000,-Kč v sobě již obsahovala celkové urovnání vztahu vyplývající z předmětné smlouvy. Eventuelní nárok žalobce z titulu smluvní pokuty tak byl vypořádán. Ze shora uvedeného je zřejmé, že popření správce má tři základní argumentační linie: 1.) Nárok vůbec nevznikl, 2.) Pokud nárok vznikl popsaným způsobem, následně zanikl, 3.) Pokud nárok nezanikl, je příliš vysoký a jsou dány důvody moderace nároku na výši smluvní pokuty podle obch.zák. Ad 1.) Smlouvou o dílo ze dne 6.10.1998 ve znění jejího dodatku č. 1 je prokázáno, že strany uzavřely tuto smlouvu, dále jaký byl její předmět (zemní práce, základy, ocelová konstrukce a dešťová kanalizace, včetně osazení jímky a zemních prací dle specifikace v nabídce na stavbě Global-Express Průhonice-Přístavba skladové části objektu) v ceně původně 1,224.567,-Kč bez DPH. V rozsahu dodatku pak došlo k rozšíření předmětu díla a tím navýšení smluvní ceny o 4,600.000,-Kč, když předmět díla se rozšířil o vyzdívku skeletu, podkladní vrstvy, izolační práce, podlahové konstrukce, střešní konstrukce, bourací práce, dokončovací práce a úpravy povrchu. V bodě VIII. smlouvy jsou upraveny smluvní pokuty, v bodě III. tohoto článku je pak uvedeno, že nedodrží-li zhotovitel lhůty uvedené v čl. VI. odst. 4 zaplatí objednateli smluvní pokutu ve výši 1.000,-Kč za každý den prodlení s odstraněním vady. V čl. VI. odst. 4 je přitom dohodnuto, že zjistí-li objednavatel během záruční doby (která je 60-ti měsíční), že dílo vykazuje vady nebo neodpovídá podmínkám smlouvy, vyzve písemně zhotovitele k jejich odstranění a zhotovitel je povinen písemně se vyjádřit k reklamaci do 7 pracovních dnů od jejího obdržení a do dalších 3 pracovních dnů od tohoto vyjádření zahájit odstranění závad. V případě závady, která ohrožuje plynulý chod objektu, musí zhotovitel závadu odstranit do 48 hodin. Ze zápisu odevzdání a převzetí díla ze dne 15.3.1999 vyplývá, že na základě této listiny bylo dílo předáno, sjednáno bylo zádržné ve výši 15 % z ceny na dodržení termínu odstranění, když vada díla je shledávána ve fasádě. Současně je doplněna věta: za neodstranění vady a nedodělky 1.000,-Kč za každou vadu a den . Současně byl dohodnut termín dokončení odstranění vady k 10.6.1999. Je tedy zřejmé z těchto listin, že fasáda předmětem původní smlouvy byla a není potvrzena argumentace strany žalované o tom, že byla sjednána ústně a separátně, neboť vada fasády je předmětem zápisu o odevzdání a převzetí celkového díla. Sama realizace fasády je velmi dobře zařaditelná pod dohodu účastníků v dodatku č. 1 SOD jako úprava povrchu , je zřejmé, že zhotovitel se při předání díla chová tak, že zjištěná vada na fasádě je vadou na dílu jako takovém. Pokud dále strana žalovaná zpochybňovala příčinou souvislost mezi existencí vady a postupem zhotovitele, byla tato argumentace vyloučena znaleckým posudkem Ing. Miloslavy Popenkové CSc., který předložila strana žalující. Znalecký posudek obsahuje řádnou znaleckou doložku, je vnitřně srozumitelný a logický, opírá se o jednoznačně odůvodněné údaje a soud nezjistil nic, co by předmětně znalecký posudek z hlediska jeho věrohodnosti či odbornosti mělo vyřazovat z systému důkazů předmětné věci. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že hlavní poruchy fasády, popsané blíže v posudku, jsou zapříčiněny převážně nekvalitně provedeným podkladem, tj. nedodržením tloušťky ložních spár, nerespektováním požadavku na vlhkost podkladu, nerespektováním požadavku na rovinnost podkladu a realizací omítkové a fasádního systému. Omítkový systém působí v interakci se stavebním provedením tj. s nerespektováním klimatických a povětrnostních podmínek. Při posuzování kvality finálního povrchu fasády je zapotřebí podotknout, že nebyl dodržen požadavek na jakost vnějších povrchových úprav, zejména na rovinnost povrchu a stejnou strukturu jednotlivých ploch. Z dohody o narovnání ze dne 3.5.2006 pak vyplývá, že v rámci této dohody se žalobce a dlužník přihlásili k uzavření smlouvy o dílo ze dne 6.10.1998, k protokolu o předání a převzetí díla ze dne 10.6.1999, k vytknuté vadě v prasklinách fasády a k tomu, že měla být odstraněna do 15.7.1999. Současně deklarují, že společnost PROFING podala žalobu na úhradu dlužné částky 650.000,-Kč z titulu slevy z ceny díla, která byla v tu dobu projednávána Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 13 Cm 899/2005. Současně se strany dohodly na tom, že na úplné a celkové vyrovnání nároků společnosti PROFING uplatněných výše uvedenou žalobou zaplatí dlužník částku 400.000,-Kč, uzavřením této dohody a zaplacením výše uvedené částky pak mají být veškeré sporné nároky mezi účastníky dohody vyrovnány. Je zřejmé, že touto dohodou se k odpovědnosti za vady a k jejímu zavinění nepochybně dlužník přihlásil přes zpochybnění, která jsou následně uváděna v rámci popěrného úkonu správce. Dokonce z původní ceny zhruba 2/3 částky vrátil z titulu slevy za existenci a neodstranění vady. Soud má tedy za to, že nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty vznikl, opírá se o čl. VIII./3 citované smlouvy o dílo a z dohody o narovnání je jednoznačně prokázáno, že od 7.7.2005 do 3.5.2006 tedy v období, za které je uplatňováno smluvní pokuta vada odstraněna žalovaným nebyla, když posledním dnem tohoto období je uzavřena smlouva o narovnání, ze které plyne, že na místo odstranění vady bude reklamace žalobce tedy objednatele vyřešena formou poskytnutí slevy. Ad 2.) K otázce následného zániku nároku: V daném směru byl základní argument žalované strany dán tím, že dohoda o narovnání měla být celkovým řešením veškerých sporů souvisejících s předmětnou smlouvou, a proto touto dohodou zanikl i nárok na smluvní pokutu. Z citované smlouvy přitom vyplývá, z bodu II. této smlouvy, že strany se dohodly na tom, že na úplné a celkové vyrovnání nároku uplatněných žalobou (pod sp.zn. 13 Cm 899/2005, kterou byl uplatněn nárok na slevu z ceny díla) bude zaplacena částka 400.000,-Kč, tím budou vypořádány veškeré sporné nároky mezi účastníky dohody včetně případných nároků na náhradu škody. Smluvní pokuta citovaná není. Z rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR mimo jiné vyplývá, že tento se také zabýval otázkou účelu a rozsahu dohody o narovnání. Předmětem sporu bylo zaplacení zadržované částky. Z citovaného nálezu vyplývá, že účastníci před rozhodčím soudem učinili shodné tvrzení o tom, že mezi nimi probíhala celá řada jednání s cílem vyřešit s konečnou platností problém nekvalitně provedené fasády. Výsledkem jednání byl koncept dohodou o narovnání z počátku roku 2005, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že podle zjištění zhotovitele nelze vady fasády odstranit opravou, ale že bude nutno provést úplně novou fasádu. Žalobce měl najít nového smluvního partnera, zhotovitele jiné fasády a žalovaný měl na ceně fasády participovat částkou 500.000,-Kč. Uzavřením takové dohody a zaplacením uvedené částky měly být veškeré sporné nároky účastníků vyrovnány a mělo dojít k ukončení veškerých reklamací a záručních lhůt vyplývající ze smlouvy o dílo. Ke shodě o textu připravované dohody však v daném směru nedošlo, proto dne 26.4.2005 podal žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích proti žalovanému návrh na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 650.000,-Kč s tím, že jde o slevu z ceny z titulu na odstranění vad fasády. Dne 3.5.2006 uzavřeli účastníci dohodu o narovnání, v jejich čl. I. mimo jiné shrnuli časový a věcný vývoj případu od uzavření smlouvy o dílo až po podání žaloby. V čl. II. je pak uvedeno, že na úplné a celkové vyrovnání nároků uplatněných výše uvedenou žalobu uhradí Karel Dvořák částku 400.000,-Kč (to prokázáno již shora citovanou dohodou o narovnání). Soud se v daném směru ztotožňuje s argumentací uvedenou uvedenou v rozhodčím nálezu, která odlišuje původní koncept dohody o narovnání popsaný v rozhodčím řízení a konečnou jeho verzi, když s ohledem na odlišnosti těchto dvou textů je zřejmé, že na původně uvažované dohodě o vyřešení veškerých nároků se strany nedohodly a uzavřely dílčí dohodu o narovnání, která řešila otázku slevy z ceny díla uplatněné příslušnou žalobou a dále případnými nároky z titulu náhrady škody, což bylo logické, protože pokud nárok z titulu slevy ceny fasády uplatněný v předmětném řízení byl vyšší než sama cena díla je bez ohledu na právní názvosloví zřejmé, že žalobce žalobou uplatňoval také náhradu škody. To, že by předmětem této žaloby byl také nárok na smluvní pokutu ani jedna ze stran neuvádí. Soud má tedy za to, že dohodou o narovnání nárok na zaplacení smluvní pokuty nezanikl. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že žalobcem byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty až přípisem doručeným 12.7.2007 tedy v době po uzavření dohody o narovnání. Před tím tato nebyla uplatněna, strany v dohodě o narovnání o ni nemluvily a neuvažovaly o ní. Ad 3.) K otázce moderace výše smluvní pokuty: Ta je přípustná v režimu § 301 obch.zák., který uvádí, že nepřiměřenou vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím hodnotě a významu zajišťované povinnosti a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Žalovaný v daném směru poukázal zejména na skutečnost, že smlouva o dílo ohledně fasády byla sjednána v celkové ceně 605.335,-Kč, a že tedy smluvní pokuta ve výši 300.000,-Kč je nepřiměřená. Soud se neztotožnil s touto argumentací. Je nutno poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v tom směru, že nepřiměřenost výše smluvní pokuty nemůže být odvozována od její absolutní částky, ale od mechanismu, kterým je dohodnuta, v daném případě 1.000,-Kč denně za 1 den neodstraněné vady při celkové smluvní ceně cca 605.000,-Kč. Fakt, že celková výše smluvní pokuty při počtu dní prodlení s odstraněním vady 2.484 dnů činí 2,484.000,-Kč je tak především vinou postoje zhotovitele, nikoliv nepřiměřenou výší sjednané smluvní pokuty. Fakt, že žalobce mohl uplatnit nárok na smluvní pokutu za 2.484 dnů vyplývá jednoznačně z dokazování, neboť sjednaný termín odstranění 15.7.1999 vyplývá z protokolu o předání díla a ten je souladný s obsahem uzavřené smlouvy o dílo a ukončení běhu tohoto nároku stanové ke dni podpisu dohody o narovnání a tedy dohody o tom, že zhotovitel vadu neodstraní, ale poskytne za ní slevu, pak vyplývá z dohody o narovnání. Přesto žalobce z celkového možného nároku 2,484.000,-Kč vůči dlužníkovi uplatňuje smluvní pokutu 300.000,-Kč. Tedy pouze zlomek celkového nároku. V daném směru je nutno pohlížet na uplatněný nárok na požadavek moderace výše takové smluvní pokuty jako na zcela nepřípadný. Ze shora uvedeného vyplývá, že popěrné argumenty správce měly zásadně skutkovou povahu, a proto také odůvodnění se zabývá toliko skutkovou stránkou věci. Nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty však logicky po právní stránce vyplývá z ust. § 544 a násl. obč. zák. a § 300 a násl. obch. zák. nárok na příslušenství je pak v souladu s ust. § 517 odst. 1, 2 OZ pokud jde o počátek běhu nároku na úrok z prodlení (dnem následujícím po doručení výzvy dne 12.7.2007), pokud jde o výši úroku z prodlení dle § 1 nařízení vlády č. 142/1997 Sb. Soud zjistil skutkový stav potřebný pro rozhodnutí v této věci na základě shora citovaných listinných důkazů, ty vyhodnotil jako věrohodné, vzájemně souladné a nerozporné ani žádná ze stran nezpochybňovala jejich pravost či věrohodnost. Ostatní provedené listinné důkazy, zejména opakující se a četné reklamační zápisy a protokoly, nebyly vyhodnoceny již jako podstatné pro zjištění skutkového stavu věci, protože buď se týkaly jiných vad či nároků neuplatněných v předmětném řízení, popř. prokazovaly totožné skutečnosti, které již byly dovozeny z důkazů citovaných v odůvodnění tohoto rozsudku. O nákladech řízení je rozhodnuto v režimu § 200 odst. IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 03. ledna 2014

JUDr. Pavel Toufar v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Lenka Koblencová