28 Cdo 984/2014
Datum rozhodnutí: 16.07.2014
Dotčené předpisy: § 138 o. s. ř.



28 Cdo 984/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně V. H., zastoupené JUDr. Karolinou Zelenkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Panská 6, proti žalovanému M. F. , zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zaplacení částky 6,800.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 191/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2013, č. j. 21 Co 240/2013-406, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2013, č. j. 21 Co 240/2013-406, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 21. 1. 2013, č. j. 19 C 191/2001-391, rozhodl, že žalobkyni se osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení nepřiznává. Žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků za odvolání, jež podala proti rozsudku uvedeného soudu, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí do částky 5,443.567,- Kč, a jímž bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno řízení do částky 1,356.433,- Kč. Žalobkyně poukazovala na to, že od okamžiku, od nějž jí bylo soudem prvního stupně v průběhu řízení odňato osvobození od soudních poplatků, se změnila její ekonomická situace, neboť je nyní v plném starobním důchodu a vyživuje společného syna účastníků D. F., studujícího vysokou školu. Soud zjistil, že žalobkyně pobírá starobní důchod ve výši 10.500,- Kč měsíčně, vlastní rodinný domek s pozemky a bylo jí povoleno provedení přístavby, nástavby a stavebních úprav tohoto domku. Ke zmíněným nemovitostem je zřízeno zástavní právo a žalobkyně splácí hypoteční úvěr splátkami zhruba ve výši 5.000,- Kč měsíčně. Soud dále přihlédl k vyjádření žalovaného, podloženému prohlášením syna účastníků D. F., že žalovaný synovi hradí školné a ubytování v P., kde studuje, jakož i nájemné za byt, v němž bydlí v P. Obvodní soud zdůraznil, že ustálená interpretace § 138 odst. 1 o. s. ř., umožňujícího soudu přiznat účastníku zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, vychází z toho, že je zpravidla lze přiznat jen fyzické osobě, jejíž majetkové a sociální poměry jsou výrazně horší než standardní. Výše uvedené skutečnosti však nedokládají, že by žalobkyně byla nemajetná, a její majetkové poměry nelze označit za horší než standardní, pročež nelze mít za to, že by v tomto případě byly dány důvody pro osvobození žalobkyně od soudního poplatku za odvolací řízení.

K odvolání žalobkyně přezkoumal uvedené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je usnesením ze dne 10. 6. 2013, č. j. 21 Co 240/2013-406, potvrdil. Odvolací soud poukázal na to, že dle § 138 o. s. ř. a jeho výkladu je osvobození od soudních poplatků postupem zcela výjimečným. Přitakal postupu soudu prvního stupně, jenž se zabýval tím, zda od rozhodnutí, jímž bylo žalobkyni odňato osvobození od soudních poplatků, nastala v jejích poměrech zásadní změna, odůvodňující vyhovění její žádosti, a přihlédl k celkovým majetkovým poměrům žalobkyně. Nemovitosti v L., které žalobkyně, bydlící v nájemním bytě, zakoupila, představují značnou majetkovou hodnotu. Rekonstruuje-li žalobkyně nemovitost, a to i za pomocí úvěru, jenž musí splácet, dochází nepochybně ke zhodnocení nemovitosti, jež se promítne v případě prodeje, o nějž žalobkyně usiluje, do její ceny. Sama skutečnost, že žalobkyně vede soudní spory v milionových částkách a zaplatila statisíce za soudní poplatky, svědčí o její majetkové situaci, jež jí umožňuje z finančního hlediska taková řízení vést, třebaže v nich doposud není úspěšná. Není přitom důvodu, aby náklady na odvolací řízení, jež je zásadně povinen nést každý, kdo odvolání podává, za žalobkyni nesl stát formou osvobození od soudních poplatků. Za stávajícího stavu je tedy závěr soudu prvního stupně správný, přičemž ani odvolací soud neshledal důvod či změnu v majetkových poměrech žalobkyně, jež by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost má za danou § 237 o. s. ř., jelikož odvolacím soudem řešenou otázkou se dovolací soud ve své rozhodovací praxi doposud nezabýval. Důvodnost dovolání pak dovolatelka v souladu s § 241a odst. 1 o. s. ř. dovozuje z nesprávného právního posouzení, jež má za následek, že jí byla odepřena možnost domáhat se svého práva tak, jak to zaručuje čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu předně to, že se nevypořádal s jejími argumenty, tento nedostatek nevytkl soudu prvního stupně a své posouzení založil pouze na konstatování vlastnického práva žalobkyně k rekonstruovaným nemovitostem v L. a okolnosti, že žalobkyně vede soudní spory v milionových částkách. Soud pominul, že žalobkyně se kvůli nákladům soudních řízení zadlužila u řady osob, bez přihlédnutí k této skutečnosti pak nelze řádně zhodnotit její finanční situaci. Vynaložení značné částky na vedení soudních řízení svědčí o její špatné finanční situaci, neboť žalobkyně takto vydané prostředky postrádá. Není přitom její vinou, že spory doposud nebyly skončeny, přičemž i díky nim se dostala do obtížné finanční situace.

Za postrádající oporu v provedeném dokazování označila dovolatelka úvahu odvolacího soudu, dle níž rekonstrukce povede ke zvýšení ceny uvedené nemovitosti. Zdůraznila, že zakoupená nemovitost vyžadovala opravy, aby byla obyvatelná, aniž by však bylo možno mít s přihlédnutím k celosvětové krizi na trhu realit za to, že se tato oprava promítne do výše případné prodejní ceny nemovitosti. Žalobkyně se přitom bezúspěšně pokouší nemovitost prodat. Poukázala rovněž na to, že se ve snaze o zmírnění tíživé finanční situace přestěhovala do menšího bytu, jakož i na svůj špatný zdravotní stav, jež si žádá, aby měsíčně vynakládala na léky částku 500,- Kč. Vyjádřila dále podiv nad tím, že soud prvního stupně vůbec přihlížel k vyjádření žalovaného k její žádosti o osvobození od soudních poplatků, a připomněla, že netvrdila, že by to byla výlučně ona, kdo podporoval na studiích syna účastníků. Uvedla rovněž, že v době rozhodování soudu syn po přestálém úrazu nestudoval, nebylo tak třeba hradit náklady na studium, a byla to naopak žalobkyně, kdo syna fakticky podporoval. Byť se odvolací soud touto skutečností nezabýval, shodně se soudem prvního stupně učinil nesprávný závěr, že v daném případě nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Závěrem dovolatelka shrnula svou argumentaci, zdůraznila nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v naznačených ohledech a navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil a přiznal jí osvobození od soudních poplatků v plné výši.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( o. s. ř. ), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.

Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V daném případě lze mít dovolání za přípustné ve smyslu citovaného usnesení, neboť odvolací soud ve svých úvahách zcela nerespektoval závěry zaujaté k otázce výkladu ustanovení § 138 o. s. ř. dovolacím soudem. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na něž navázal i ve svých dalších rozhodnutích, např. usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3623/2013, usnesení ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3418/2013, či usnesení ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013), zdůraznil, že v obecné rovině může být osvobození od soudních poplatků přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů souvisejících s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je oproti tomu povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. v literatuře shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953).

Při posuzování majetkových poměrů žadatele je tedy nezbytné poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/2014, a judikaturu v něm odkazovanou). Nelze tak odhlédnout ani od závazků žadatele tížících, jakož i od jejich povahy a charakteru, jež taktéž dokreslují celkové majetkové poměry účastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013). Svědčí-li přitom žadateli právo k nemovitosti, představující v podstatě majetkovou hodnotu, jejímž zpeněžením by mohly být získány prostředky k zaplacení soudního poplatku, je třeba uvážit, zdali reálně přichází v úvahu možnost žadatele disponovat s tímto majetkem, a zda tedy je možno spravedlivě požadovat po účastníku, aby své povinnosti zaplatit soudní poplatek dostál tímto způsobem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1374/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3831/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013).

Potvrdil-li tedy odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně, aniž by se vypořádal (ať již pouze procesním či i věcným způsobem) s veškerými tvrzenými skutečnostmi (neprodejností nemovitosti vlastněné dovolatelkou, její zadlužeností i špatným zdravotním stavem), z nichž dle dovolatelky lze usuzovat na to, že její poměry odpovídají situaci, s níž § 138 o. s. ř. spojuje možnost osvobodit účastníka soudního řízení od soudních poplatků, nemůže jeho názor vylučující v dané věci aplikaci § 138 o. s. ř. obstát jako správný. Je rovněž záhodno podotknout, že předchozí vynaložení značných prostředků na jiná soudní řízení samo o sobě nedokládá, že by dovolatelka byla v době rozhodování o osvobození od soudních poplatků v tomto řízení plně schopná zajistit hájení svých práv. Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolací námitka týkající se přihlédnutí k vyjádření žalovaného je nepřípadná, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že soud tuto skutečnost za jakkoliv významnou pro posouzení žádosti žalobkyně neměl.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu shledal Nejvyšší soud založené na nesprávném právním posouzení věci, přistoupil podle § 243e odst. 1 a odst. 2 o. s. ř. k jeho zrušení a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud je pak ve smyslu § 243g odst. 1, věty první, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2014
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu