28 Cdo 946/2015
Datum rozhodnutí: 03.08.2015
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř.




28 Cdo 946/2015



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně I. Š. , zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 18, proti žalovanému P. Š. , o zaplacení částky 868.097,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 274/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 19 Co 488/2014-107, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 19 Co 488/2014-107, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:
Usnesením ze dne 7. října 2014, č. j. 10 C 274/2014-63, Okresní soud v Mělníku rozhodl, že žalobkyni se nepřiznává osvobození od soudních poplatků.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 19 Co 488/2014-107, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žalobkyni přiznává částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné třetiny.

Odvolací soud doplnil skutková zjištění o poměrech žalobkyně (jež se domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 868.097,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého dle žalobních tvrzení v důsledku realizované investice do výlučného majetku žalovaného). Přitom vzal za prokázané, že žalobkyně žije v domácnosti se svými třemi nezletilými dětmi, její čistý měsíční příjem (spolu s výživným a sociálními dávkami) se pohybuje v rozmezí od 20.820,- Kč do 27.766,- Kč, nezbytné výdaje dosahují cca 17.510,- Kč měsíčně, přičemž soudní poplatky (včetně jistoty) byla žalobkyně schopna hradit i v dalších třech řízeních; přitom odvolací soud zmínil i okolnost, že ve věci vypořádání společného jmění manželů žalobkyně navrhuje, že převezme společné dluhy vzniklé za trvání manželství ve výši 230.686,- Kč a v prohlášení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech poměřováno též údaji jejího zaměstnavatele uvádí nepravdivý údaj o vykonávaném druhu práce ( manažerky namísto designéra specialisty ).

Ačkoliv se zřetelem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že vylíčení poměrů žalobkyní nelze mít za zcela věrohodné, i s ohledem na špatnou finanční situaci rodiny do roku 2013 (kdy i podle tvrzení bývalého manžela žalobkyně, prezentovaného v jiném řízení, nebyli manželé schopni splácet své závazky), jakož i výši soudního poplatku v dané věci (43.000,- Kč), přiznal žalobkyni poplatkové osvobození v rozsahu jedné třetiny, odkazuje přitom na ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, spatřujíc jeho přípustnost podle ustanovení § 237 o. s. ř. v tom, že se odvolací soud při řešení relevantních otázek poplatkového osvobození odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (z níž dovolatelka cituje zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013) a ohlašujíc jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolatelka kritizuje závěr soudů nižších stupňů, že své poměry věrohodně neprokázala, a s ohledem na dosud zjištěné okolnosti pokládá i dílčí posouzení svých poměrů pro účely přiznání poplatkového osvobození za nesprávné, jež odvolací soud nepoměřil všemi relevantními hledisky. Tvrdí, že z jejích prostředků nebyly placeny ani náklady předchozích řízení, byť šlo o náklady podstatně nižší. K argumentům soudu o návrhu na převzetí závazků ze zaniklého společného jmění manželů staví současně v řízení uplatněný návrh na vyplacení vypořádacího podílu v penězích ve výši 350.000,- Kč; vedle toho poukazuje i na výši svých současných životních nákladů. Zpochybňuje, že by v prohlášení o svých poměrech pro účely přiznání poplatkového osvobození uvedla nepravdivé údaje (konkrétně že je manažerkou ). Namítá, že i soudem vyměřený poplatek při toliko částečném osvobození v rozsahu jedné třetiny není schopna zaplatit, což mělo by za následek, že jí bude odepřen přístup k soudu, který jí zaručují články 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu zrušeno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při rozhodování o přiznání osvobození od soudních poplatků účastníku řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. § 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), přezkoumal dovoláním napadené usnesení a shledal, že dovolání je opodstatněné.

O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normy, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se přihlásil též např. v usnesení ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, uveřejněném pod číslem 96/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovodil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je oproti tomu povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.

Při posuzování majetkových poměrů žadatele je nezbytné poměřovat i rozsah aktiv a pasiv žadatele a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2014, sp. zn. 22 Cdo 603/2014, a judikaturu v něm odkazovanou). Nelze proto odhlédnout ani od závazků žadatele tížících, jakož i od jejich povahy a charakteru, jež taktéž dokreslují celkové majetkové poměry účastníka (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, jež jsou spolu s ostatními rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické či právnické osoby se nesmí stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu (srov. např. i nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, dostupný i na webových stránkách http://nalus.usoud.cz ).

V posuzovaném případě odvolací soud při úvaze, zda poměry žalobkyně odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, případně v jakém rozsahu, nepřihlédl ke všem relevantním hlediskům, jak byly formulovány i shora citovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a své povinnosti zhodnotit komplexně majetkové poměry žadatelky nedostál.

V prvé řadě odvolací soud nepoměřoval poměry žalobkyně výši soudního poplatku za řízení v dané věci, případně tak činil v míře nedostatečné (činí-li soudní poplatek celkem 43.405,- Kč a dosahovala-li by poplatková povinnost žalobkyně i se zřetelem k rozsahu přiznaného poplatkového osvobození výše 28.936,- Kč). Zakládá-li odvolací soud závěr o schopnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek na argumentaci, že soudní poplatky žalobkyně bez větších problémů hradila i v dalších, jí dříve iniciovaných řízeních (aniž by se ovšem zabýval obranou žalobkyně o zdrojích, jež k tomu použila), přehlíží, že v jiných řízeních byla poplatková povinnost řádově nižší.

Ovšem ani samotné hodnocení osobních, majetkových a výdělkových poměrů žadatelky dosud nevyznívá zcela přesvědčivě, jestliže se při něm odvolací soud dosud nezabýval všemi uváděnými okolnostmi, jež vypovídají o poměrech žalobkyně, včetně rozsahu jejích aktiv a pasiv, s přihlédnutím k dalším jí uváděným nezbytným výdajům, ovlivněným též rodinnými poměry žadatelky (jež má vyživovací povinnost ke třem dětem, kterou již bezezbytku neplní osobní péčí) a povinností hradit závazky vzniklé za trvání manželství s žalovaným.

Uzavírá-li pak odvolací soud bez komplexního zhodnocení poměrů žadatelky a bez přihlédnutí k výši soudního poplatku v dané věci že žalobkyně bude schopna soudní poplatek v určeném rozsahu zaplatit a že ten zde nebude překážkou přístupu k soudu, jde o závěry přinejmenším předčasné. Vytýkat pak žalobkyni, že v řízení využívá právních služeb advokáty (což dozajista také nepříznivě ovlivňuje poměry žalobkyně) není korektní (nehledě na další žalobkyní nyní tvrzené okolnosti o výši sjednané odměny advokátky a o způsobu jejího hrazení).

Neobstojí přitom argumentace odvolacího soudu, že žadatelka dosud věrohodně neprokázala své poměry (ačkoliv žalobkyní dokládané poměry odvolací soud byť v míře dosud nedostatečné dále hodnotí a připouští, že majetkové poměry žalobkyně jsou nedobré ), pokud ji odvolací soud podpírá zjištěním, že žalobkyně v prohlášení o svých poměrech uvedla nepravdivý údaj o svém pracovním zařazení (druhu práce konané v pracovním poměru), případně že hodlala v budoucnu převzít závazky vzešlé ze zaniklého společného jmění manželů ve výši 230.686,- Kč, plyne-li současně ze skutkových zjištění (korespondujících obsahu spisu), že žalobkyně se nestavěla do pozice manažerky , jak uvádí odvolací soud, nýbrž aranžérky (designérky) a že návrh na převzetí závazků ze zaniklého společného jmění manželů doprovází návrhem na vyplacení vypořádacího podílu v penězích v částce 350.000,- Kč (jež postačovala by k plnění převzatých závazků, nehledě na to, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů není soud tak či onak navrženým způsobem vypořádání vázán).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolací soudu jež není podloženo komplexním zhodnocením poměrů žadatelky a jejich poměřením výší soudního poplatku v dané věci správné není.

Protože Nejvyšší soud neshledal podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro jeho zamítnutí nebo pro změnu rozhodnutí dovolacího soudu, napadené rozhodnutí zrušil (§ 243c odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věty první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1, části věty před středníkem, o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. srpna 2015

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu