28 Cdo 944/2008
Datum rozhodnutí: 09.04.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 944/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. A. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému B. d. B., zastoupenému advokátkou, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 228/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2007, č. j. 20 Co 242/2007-66, takto:


Dovolání se zamítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalobce na obnovu řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28C 103/2002, a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že v uvedeném sporu se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem ½ pozemku p.č. 2342/34 v katastrálním území S, a že A. V. byla vlastnicí ½ tohoto pozemku ke dni své smrti. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24.2.2003, č.j. 28C 103/2002-62, byla žaloba zamítnuta. V řízení byla mimo jiné řešena otázka souhlasu JZD Ch. ke smlouvě o převodu pozemku, který mělo v užívání, podle § 42 odst. 2 zák. č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. Ohledně tohoto souhlasu soud I. stupně dovodil, že nevyžadoval písemnou formu a mohl být dán i konkludentně, přičemž jeho nedostatek nemohl způsobit absolutní neplatnost kupní smlouvy. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3.12.2003, č.j. 12 Co 362/2003-89, byl k odvolání žalobce tento rozsudek potvrzen a nabyl právní moci dne 23.1.2004.


Žalobce se domáhal obnovy řízení s poukazem na nově předložené čestné prohlášení ze dne 24.3.2005, v němž Ing. Stanislav Šmerda, člen představenstva JZD Ch. v době od 30.3.1977 do 5.8.1998, prohlásil, že převod shora uvedených pozemků nebyl nikdy předmětem žádného jednání představenstva družstva . Soud I. stupně konstatoval, že návrh byl z pohledu § 233 o.s.ř. podán včas, není však důvodný. Dovodil, že předmětné prohlášení není důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť nejde o důkaz, který žalobce nemohl bez své viny použít v předchozím řízení.


Odvolací soud se především ztotožnil se závěrem, že předložený listinný důkaz (čestné prohlášení ze dne 24.3.2005) není způsobilým důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 odst.1 písm. a/ o.s.ř. Důkazy jsou důvodem obnovy řízení tehdy, jestliže je účastník nemohl bez své viny (zejména proto, že o nich nevěděl) v řízení použít, ačkoliv jinak objektivně existovaly. Předložený listinný důkaz byl však pořízen až po právní moci rozsudku a již proto nemůže založit důvod pro obnovu řízení. Takovým důvodem však nemůže být ani další navrhovaný důkaz výslechem jiného člena představenstva JZD Ch. Ing. V. B. (z něhož by měla podle návrhu na obnovu být zjištěna obdobná skutečnost jako z předmětné listiny). Třebaže se s tímto důkazem soud prvního stupně výslovně nevypořádal, lze přisvědčit jeho závěru, že žalobce mohl již v původním řízení učinit důkazní návrh na výslech členů představenstva JZD Ch. v rozhodné době. Sám žalobce uvádí, že po jejich osobách pátral, tedy mu existence takových důkazů v původním řízení musela být zřejmá.


Dovolání žalobce bylo podáno advokátem ve lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel měl za to, že vyřešení dané otázky dovolacím soudem má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí v jeho věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec . Navrhl, aby byla usnesení nižších instancí, jež obnovu řízení nepovolily, zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že v dané věci je třeba vycházet z nařízení vlády č. 137/1975 Sb., kterým se vydávají Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev. Z tohoto nařízení vyplývá, že souhlas družstva, jakožto právní úkon družstva, bylo oprávněno učinit představenstvo. Dle čl. 26 odst. 4 Vzorových stanov se představenstvo družstva usnáší většinou hlasů. Pro zjištění vůle družstva ve vztahu k převodu předmětných nemovitostí bylo tedy nezbytně nutné, aby představenstvo hlasovalo o tom, zda souhlas udělí či nikoliv. Bez tohoto hlasování nelze vůbec hovořit o vyjádření jakékoliv vůle družstva. Je tedy nepochybné, že i v případě možného konkludentního vyjádření souhlasu bylo třeba hlasování představenstva, z něhož by byla zjistitelná vůle družstva. Odvolací soud dospěl v napadeném rozhodnutí také k závěru, že dovolatelem předložený důkaz (čestné prohlášení ze dne 24.3.2005) není důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť byl pořízen až po právní moci rozsudku. Tento závěr považuje dovolatel za nesprávný, neboť důvodem obnovy řízení v dané věci je samotné svědectví Ing. Š. a nikoliv až jeho čestné prohlášení, které je pouhou formou, jakým bylo svědectví hmotně zachyceno. O existenci toho důkazu se však dovolatel dozvěděl až po jeho skončení. Čestné prohlášení přiložené k žalobě tedy pouze prokazuje existenci důvodu obnovy řízení, není však důvodem samotným. Tím je pouze svědectví Ing. Š., vypovídající o skutečnosti existující již v době původního řízení neexistenci souhlasu družstva s převodem předmětného pozemku.


Vyjádření žalovaného nebylo do spisu doručeno.


Dovolání bylo podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné, nebylo však důvodné.


Skutkové závěry nižších instancí o existenci souhlasu tehdejšího JZD Ch. není dovolací soud oprávněn hodnotit není soudem nalézacím a je vázán skutkovým základem věci, jak jej zjistily nižší instance (včetně řízení původního).


Tím spíše je třeba hodnotit či potažmo právně posuzovat (ne)existenci souhlasu tehdejšího JZD, o níž i v rámci obnovy řízení jde, s náležitou tolerancí. Ta se vztahuje i na ten skutkový závěr soudu prvního stupně (citovaný odvolacím soudem), podle něhož mohl být namítaný souhlas družstva dán i tou formou, že družstvo vzalo na vědomí investiční záměr (výstavbu obytného souboru N. O.) a nemělo proti převodu pozemků na stát námitky .


Dovolatel chce nyní dokazovat neexistenci písemného souhlasu tehdejšího družstva s převodem předmětného pozemku. Nebere však v úvahu právní závěry Nejvyššího soudu, které hovoří následovně: Na rozdíl od souhlasu národních výborů podle tehdejšího § 490 odst. 2 obč. zák. formou správních rozhodnutí souhlas podle § 42 odst. 2 zákona č. 122/1975 Sb. vyžadoval pouhý projev souhlasu družstva o převodu pozemku, k němuž měla družstva právo družstevního užívání. Družstvo nebylo účastníkem smluvního vztahu a nelze tedy odvozovat formu souhlasu podle § 42 odst. 2 zákona č. 122/1975 Sb. od zákonné písemné formy právního úkonu o převodu nemovitosti podle § 40 a § 46 tehdejšího občanského zákoníku pod sankcí absolutní neplatnosti právního úkonu podle § 39 obč. zák.


Je tedy zřejmé, že ve světle těchto právních závěrů obstojí i závěry nižších instancí ve vztahu k navrhované obnově řízení. Dovolání nemohlo být důvodné, zejména ne podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci; procesní vada nebyla zjištěna), a tak je Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty před středníkem zamítl.


Žalovaný byl v řízení úspěšný, nevznikly mu však žádné náklady.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 9. dubna 2009


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu