28 Cdo 935/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 935/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované T. j. B. P., zastoupené advokátem, o přezkoumání rozhodnutí valné hromady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 234/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, č. j. 25 Co 440/2007-86, takto:


Dovolání se odmítá.


Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným zastavil odvolací řízení v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 5. 2007, č.j. 7 C 234/2005-58, ve výroku o věci samé (I.,II.), týkajícím se usnesení valné hromady T. j. B. P. ze dne 19. 4. 2005, kterým bylo rozhodnuto pod bodem 1 písm. a), b), c), d), e) a dalších bodů 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8. Rozsudek soudu prvního stupně byl v zamítavém výroku o věci samé (II.), jímž byla žaloba zamítnuta v části, jíž se žalobce domáhal určení, že usnesení valné hromady Tělovýchovné jednoty B. P. konané dne 19. 4. 2005, kterým valná hromada schválila pod bodem 1 písm. f) uzavřené smlouvy a dodatky smluv se společností A. H. a.s. týkající se výstavby na H., není v souladu se zákonem a stanovami, změněn tak, že byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby bylo zrušeno usnesení valné hromady Tělovýchovné jednoty B. ze dne 19. 4. 2005 pod bodem 1 písm. f), tedy že valná hromada žalovaného schvaluje uzavřené smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H. a.s., týkající se výstavby na H. Žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 5.550,- Kč a na náhradě nákladů řízení odvolacího soudu částku ve výši 9.600,- Kč.


Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal žalobou podanou dne 16. 5. 2005 soudní ochrany ve smyslu § 15 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Předmětem učinil usnesení valné hromady Tělovýchovné jednoty B. P., konané dne 19. 4. 2005, kterou valná hromada mimo jiné schválila uzavření smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H., a. s. týkající se výstavby na H. Podle tvrzení žalobce nebyl při jednání valné hromady dodržen schválený program. Zejména byla vypuštěna druhá část diskuse, do návrhu usnesení valné hromady bylo zahrnuto i usnesení o souhlasu valné hromady s uzavřením jakýchsi dodatků smluv se společností Areál H., a.s., ačkoli tento problém nebyl předmětem diskuse, valná hromada a členové návrhové komise nebyli seznámeni s konkrétním a přesným obsahem uvedených smluv, hlasování valné hromady proběhlo po uplynutí doby vymezené programem pro konání valné hromady, po 20.00 hod., valná hromada nehlasovala o návrhu pana Veverky na zkrácení funkčního období výboru žalované a o svolání mimořádné valné hromady. V textu zápisu z valné hromady byly i takové body usnesení, o nichž nebylo vůbec hlasováváno, například o udělení čestného členství, o nezařazení některých návrhů do hlasování; bod 1 písm. f) usnesení byl podle žalobce v rozporu s § 47 odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 občanského zákoníku, neboť rozhodnutí orgánu žalované nebylo dostatečně určité tak, aby bylo možno specifikovat, kterých úkonů žalované se má vlastně týkat a z textu usnesení nevyplývá obsah těchto právních úkonů.


Žalobce po zvážení procesní situace a po poučení odvolacím soudem o tom, že jím navrhovaná změna žalobního petitu není eventuální petit, vzal při jednání odvolacího soudu odvolání zpět ohledně bodů napadeného usnesení valné hromady 1 písm. a), b), c), d), e) a dalších bodů 2, 3, 4, 5, 6, 7 a 8. Setrval na odvolání, pokud směřuje proti bodu 1 písm. f) usnesení valné hromady TJ B. P. ze dne 19. 4. 2005, kterým bylo rozhodnuto, že valná hromada schvaluje uzavřené smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H., a.s., týkající se výstavby H. Setrval také na návrhu na změnu žalobního petitu v rozsahu dožadujícím se zrušení usnesení valné hromady žalovaného, označené v jeho usnesení ze dne 19. 4. 2005 pod bodem 1 písm.f), tedy že valná hromada žalované schvaluje uzavření smlouvy a dodatky smluv se společností Areál H. a.s., týkající se výstavby H. Odvolací soud změnu žalobního petitu připustil. V rozsahu zpětvzetí odvolání bylo odvolací řízení podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastaveno.


K bodu 1 písm. f) napadeného usnesení valné hromady odvolací soud shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že tento bod byl schválen usnášeníschopnou valnou hromadou dostatečnou většinou hlasů přítomných (35 pro, 14 proti 11 se zdrželo). Způsob, jak bylo zpřístupněno znění smluv a jejich dodatků členům, byl stanoven na valné hromadě konané v roce 2004 a usnesení této valné hromady nebylo napadeno. V souladu s ním bylo postupováno při valné hromadě konané dne 19. 4. 2005. K výstavbě na H. byly podány zprávy a proběhla diskuse, rozhodnutí o schválení smluv bylo předloženo plénu ke hlasování v návrhu usnesení a tento bod byl při korektně provedeném hlasování přijat. To, že v usnesení nebyl uveden výčet a specifikace smluv, které byly valnou hromadou schváleny, nezaložilo podle názoru odvolacího soudu důvod pro zrušení tohoto bodu usnesení soudem, protože ze zápisu o průběhu valné hromady vyplynulo, že přítomným to bylo jasné a usnesení valné hromady má povahu rozhodnutí směřujícího dovnitř subjektu.


Proti rozsudku odvolacího soudu, resp. jeho výroku II. podal žalobce dovolání, jehož důvodnost opíral o nesprávné právní posouzení věci. Žalobce tvrdil, že přezkum rozhodnutí orgánů občanských sdružení nemůže soud omezit pouze na otázku formální správnosti postupu při přijímání přezkoumávaných rozhodnutí. Podle jeho názoru je soulad přezkoumávaného rozhodnutí se zákonem a stanovami nutno posoudit i z hlediska obecných demokratických principů rozhodování (viz. čl. II písm. a/ stanov žalované), tj. zaměřit se na způsob tvorby jednotlivých rozhodnutí, jejich přípravu a podmínky, za jakých byla přijímána, jakož i na zajištění ochrany menšin před nedisciplinovaným a manipulovatelným rozhodováním většiny. Dovolatel tvrdil, že naprostá většina členů valné hromady nebyla informována o tom, co je vlastně předmětem jejich rozhodování, ani neměla obecný pojem o zásadních principech hlavních práv a závazků ze schvalovaných smluv vyplývajících. Dovolatel se dále domníval, že vedle rozporu samotného procesu přijetí napadeného rozhodnutí se stanovami žalované nemá takové rozhodnutí ani hmotněprávní náležitosti k tomu, aby mohlo být vnímáno jako konkrétní projev vůle orgánu valné hromady. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila. Nesouhlasila s tvrzeními dovolatele, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.


Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání lze opřít o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu, neboť soudy obou stupňů posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků obsahově shodně.


Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Právní otázka se pokládá za nevyřešenou a současně splňující atribut možného zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o nastolení právní otázky, spojené jen s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 173/99, soubor rozhodnutí NS, C 203).


Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, též za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v rozhodovací praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže. Nutno tu podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle § 241a o. s. ř. důvodů procesní povahy) do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k § 243a o. s. ř.).


Z obsahu spisu vyplývá, že soudy nižších instancí řádně zjistily skutkový stav; mimo jiné uvedly, že


celkem 12 členů žalované převzalo v průběhu prosince 2004 a ledna 2005 kopie smluv uzavřených se společností Areál H. a.s. a že vzali na vědomí smluvní závazek o mlčenlivosti a o nepředložení smluv třetím osobám. Usnesení valné hromady z 19. 4. 2004 byl výbor žalované zmocněn provádět v mezidobí valných hromad jako nezbytná opatření, která z časových důvodů nesnesou odklad. Pokud samotný obsah smluv, uzavíraných se společností Areál H. a.s., byl předmětem mlčenlivosti smluvních stran, je zřejmé, že delegáti valné hromady nemohli být seznámeni s jejich obsahem v rámci valné hromady. S obsahem smluv byli seznámeni ti členové žalované, kteří převzali jejich kopie. Pokud za tohoto stavu valná hromada rozhodla 35 hlasy pro přijetí bodu 1 písm. f) usnesení a 14 delegátů bylo proti, 11 se zdrželo hlasování, byl zachován potřebný počet hlasů pro přijetí tohoto rozhodnutí podle stanov žalované.


Samotný fakt , že odpůrci postupu žalované ve věcech výstavby na H. byli na valné hromadě přehlasováni, nemůže být důvodem pro rozpor napadeného usnesení se zákonem nebo stanovami žalované.


Usnesením valné hromady ze dne 19. 4. 2005 bylo rozhodování o nabývání a pozbývání nemovitého majetku svěřeno do působnosti rozšířeného výboru žalované, nikoli samotné valné hromady.


Na základě shora uvedeného se odvolací soud ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně v tom, že sama skutečnost, že nebylo hlasováno pro časovou tíseň o dalších dvou návrzích vznesených z pléna a že předsednictví doporučilo, aby byla projednána a aby o nich rozhodl na svém jednání nejbližší rozšířený výbor žalované a uložilo výboru, aby v případě nezahájení výstavby na H. do dvou měsíců od vydání stavebního povolení svolal mimořádnou valnou hromadu, nepůsobí rozpor se stanovami nebo zákonem.


V návaznosti na závěry dovolacího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 30. 8. 2006, č. j. 33 Odo 967/2004-132, dovolací soud uvádí, že i pro oblast občanských sdružení je relevantní závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, že soud neplatnost usnesení valné hromady nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo závažné právní následky .


Dovolací soud dodává, že z obsahu spisu nelze dovodit, že by napadeným rozhodnutím valné hromady byl dovolatel poškozen na svých právech člena a delegáta valné hromady. Překročení rámce schváleného programu valné hromady nedosahovalo takového rozsahu a intenzity, aby způsobilo dovolatelem tvrzený rozpor se zákonem či stanovami.


Dospěl li odvolací soud k právním závěrům na základě posouzení konkrétního průběhu valné hromady, pak jde právě o jedinečný skutkový základ věci, jak je shora zmíněn. Věc proto nevykazuje judikatorní přesah. Nelze také říci, že by výklad stanov žalované byl ze strany odvolacího soudu nesprávný. Dovoláním napadenému rozsudku tedy nelze přiznat zásadní právní význam podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.


Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.


Podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. vzniklo protistraně právo na náhradu nákladů řízení. Za jeden úkon, krácený dvakrát o polovinu, to bylo 2.250,- Kč plus 300, Kč režijního paušálu (§ 8, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 10. června 2009


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu