28 Cdo 887/2016
Datum rozhodnutí: 10.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 146 odst. 1,2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 243e odst. 1,2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



28 Cdo 887/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce LIQUIDATORS v. o. s. , se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Radhošťská 1942/2, IČ 248 17 465, jako insolvenčního správce dlužníka Písek - Dobříň spol. s r. o. , se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Vinohradská 2279/164, IČ 604 86 201, proti žalovanému KÁMEN Zbraslav, a. s. , se sídlem v Praze 5 - Zbraslavi, Žitavského 1178, IČ 018 20 460, zastoupenému JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, o zaplacení částky 240.594.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 133/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2015, č. j. 68 Co 296/2015-194, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2015, č. j. 68 Co 296/2015-194, ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. května 2015, č. j. 18 C 133/2014-154, ve výroku o náhradě nákladů řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Společnost Písek - Dobříň spol. s r. o. (dále jen dlužník ) se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 3. 3. 2014 domáhala, aby žalovanému KÁMEN Zbraslav, spol. s r. o. se sídlem v Praze 5-Zbraslavi, Žitavského 1178, IČ 457 98 222, byla uložena povinnost zaplatit jí částku 240.594.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout v období od 1. 6. 2009 do 31. 5. 2013 na úkor společnosti A.G. Service s. r. o. neoprávněným využíváním práv spojených s dobývacími prostory v D. a L. Tuto pohledávku uvedená společnost postoupila dlužníkovi postupní smlouvou ze dne 27. 5. 2013, ve znění dodatku ze dne 22. 8. 2013. Dlužník současně navrhl, aby řízení bylo podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno, neboť mezi společností A.G. Service s. r. o. a žalovaným je u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 33/2012 veden spor o určení práv k označeným dobývacím prostorům.

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 7. 5. 2015, č. j. 18 C 133/2014-154, řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 549/1991 Sb. ), zastavil a rozhodl, že dlužník je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 289.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Sedláčka. V odůvodnění usnesení uvedl, že podáním žaloby vznikla dlužníkovi poplatková povinnost v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., že jeho usnesením ze dne 2. 5. 2014, č. j. 18 C 133/2014-75, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2014, č. j. 68 Co 372/2014-140, jež nabylo právní moci dne 23. 3. 2015, nebylo dlužníkovi přiznáno osvobození od soudních poplatků, že usnesením ze dne 3. 4. 2015, č. j. 18 C 133/2014-150, ho vyzval k zaplacení soudního poplatku splatného podáním žaloby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení (k čemuž došlo dne 8. 4. 2015), avšak dlužník přesto soudní poplatek nezaplatil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že dlužníkovi, který nezaplacením soudního poplatku procesně zavinil zastavení řízení, uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši 289.200,- Kč (odměna advokáta za dva úkony právní služby ve výši 288.600,- Kč, příprava a převzetí zastoupení a písemné vyjádření ve věci po 144.300,- Kč podle § 7 bod 7. vyhl. č. 177/1996 Sb. a 2x paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 o. s. ř. ).

K odvolání dlužníka Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2015, č. j. 68 Co 296/2015-194, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že jejich výše činí 281.680,- Kč, a jinak jej v tomto výroku potvrdil; dále rozhodl, že dlužník je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 70.570,- Kč k rukám jeho advokáta . Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně rozhodl v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., pokud řízení zastavil, když dlužník v soudem mu stanovené lhůtě (poté, co k tomu byl vyzván a současně byl poučen o následcích nezaplacení soudního poplatku) a ani později soudní poplatek ze žaloby nezaplatil. Namítal-li dlužník, že proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, podal dovolání, poukázal odvolací soud jednak na to, že dovolání nemá odkladný účinek, a dále na to, že dovolání dlužníka bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2015, č. j. 18 C 133/2014-182, odmítnuto pro opožděnost, přičemž z obsahu spisu se nepodává, že by proti němu bylo podáno odvolání. Odvolací soud se taktéž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, pakliže dlužníka zavázal zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (nesprávně uvedeno § 142 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) právě s ohledem na skutečnost, že nezaplacením soudního poplatku ze žaloby z procesního hlediska zavinil zastavení řízení. K námitce dlužníka, že náklady vynaložené na právní zastoupení žalovaného advokátem nejsou náklady účelnými, když žalovaný se k žalobě vyjádřil dříve, než byl ze strany žalobce zaplacen soudní poplatek, a pravděpodobně ještě před zasláním žaloby, a že se tedy jedná o předčasné a neúčelné zvyšování nákladů žalobce , odvolací soud uvedl, že tyto náklady nelze považovat za neúčelně vynaložené, a to již jen s ohledem na předmět řízení, a navíc právní pomoc byla žalovanému poskytnuta až v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2014, č. j. 18 C 133/2014-73, o procesním nástupnictví na straně žalované, a v souvislosti s tím i žaloba . Odvolací soud v dané věci neshledal ani důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření náhrady nákladů řízení žalovanému (§ 150 o. s. ř.), jak odvolatel taktéž namítal, neboť skutečnost uváděná dlužníkem, že jeho jedinou a hlavní činností je vymáhání tvrzené pohledávky uplatněné žalobou, je pro takový závěr nepostačující. Pokud pak jde o výši náhrady nákladů řízení vzniklých žalovanému, odvolací soud vyšel - na rozdíl od soudu prvního stupně - z toho, že odměna za jeden úkon právní služby činí podle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bodu 7. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty 240.594.000,- Kč částku 140.540,- Kč (a nikoliv soudem prvního stupně uvedenou částku 144.300,- Kč). Za situace, kdy podle obsahu spisu zástupce žalovaného (advokát) učinil v řízení před soudem prvního stupně 2 úkony právní služby [převzetí a příprava právního zastoupení a písemné vyjádření ve věci - § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu], náleží mu odměna v celkové výši 281.080,- Kč a dále dvě náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 281.680,- Kč.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolací soud dosud neřešil otázku, zda lze úkon právní služby, spočívající ve vyjádření žalovaného prostřednictvím právního zástupce k žalobě, učiněný předtím, než je ze strany žalobce uhrazen soudní poplatek, a zároveň předtím, než je žalovaný k takovému vyjádření soudem vyzván, považovat za náklad potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva, za nějž náleží náhrada . Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje v tom, že bez dalšího převzal závěry soudu prvního stupně, aniž by při rozhodování o nákladech řízení dostál své povinnosti náležitě přezkoumat veškeré žalovaným uplatňované náklady a posoudit, zda tyto byly žalovaným vynaloženy účelně, tj. k uplatňování nebo bránění práva, a aniž by důkladně zkoumal, zda v konkrétním případě existují důvody hodné zvláštního zřetele, rozhodné k využití postupu dle § 150 o. s. ř. . Dovolatel především namítá, že nejsou splněny podmínky pro zastavení řízení, neboť soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku na straně žalobce , který od počátku tohoto řízení tvrdil, že účastníkovi soudního řízení nesmí být pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat své právo u soudu, když z jeho strany zjevně nejde o svévolné uplatňování práva. Dále poukazuje na to, že hledisko účelnosti vynaložených nákladů řízení se bezesporu uplatní i v případě, kdy soud rozhoduje podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., a v této souvislosti akcentuje, že třebaže odměna za zastupování advokátem je zpravidla považována za náklad potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva, jednotlivé úkony právní služby nemusí být vynaloženy k tomuto účelu, jak tomu bylo právě v dané věci, kdy žalovaný se prostřednictvím svého zástupce k podané žalobě vyjádřil dříve, než byl žalobcem uhrazen soudní poplatek, a aniž by byl k vyjádření soudem vyzván; tento postup žalovaného zapříčinil neúčelné zvyšování jeho nákladů . Je proto přesvědčen o tom, že soudy obou stupňů porušily svou povinnost zohlednit při rozhodování o přiznání nákladů řízení veškeré okolnosti případu, jakož i skutečnosti, které vedly ke vzniku konkrétních nákladů, i okolnosti vedoucí k zastavení řízení . Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu dále dovolatel spatřuje v tom, že o nákladech řízení nebylo rozhodnuto podle ustanovení § 150 o. s. ř., a v tomto ohledu namítá, že odvolací soud nedostál své povinnosti zkoumat, zda v tomto případě existují důvody hodné zvláštního zřetele, že v rozporu s právní teorií i judikaturou nepřihlédl k poměrům účastníků a nezohlednil ani další okolnosti významné z hlediska aplikace tohoto ustanovení. Jeho zcela obecný závěr, že skutečnosti jím uváděné v odvolání jsou pro odepření náhrady nákladů řízení žalovanému nepostačující, považuje dovolatel za nedostatečný. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

U společnosti Písek - Dobříň spol. s r. o. bylo na základě vyhlášky Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2016, č. j. MSPH 99 INS 13870/2016-A-2, zahájeno insolvenční řízení (účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly dnem 9. 6. 2016 v 14.14 hodin) a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2016, č. j. MSPH 99 INS
13870/2016-A-8, byl zjištěn úpadek společnosti Písek - Dobříň spol. s r. o. a na majetek společnosti byl prohlášen konkurs (účinky prohlášení konkursu nastaly dnem 27. 6. 2016 v 12.15 hodin). Insolvenční správce společnosti Písek - Dobříň spol. s r. o., společnost LIQUIDATORS v. o. s., se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Radhošťská 1942/2, IČ 248 17 465, podáním ze dne 5. 10. 2016, doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne, navrhl, aby bylo v tomto řízení, přerušeném prohlášením konkursu [§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)], pokračováno. Soud proto v řízení pokračoval s tím, že insolvenční správce dlužníka společnost LIQUIDATORS v. o. s. se stal účastníkem řízení (žalobcem) na místě společnosti Písek - Dobříň spol. s r. o. (§ 264 odst. 1 insolvenčního zákona).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť při řešení právní otázky procesního práva, na níž napadené usnesení odvolacího soudu závisí (tj. v otázce účelnosti nákladů řízení vynaložených před zaplacením soudního poplatku ze žaloby), se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je v tomto rozsahu opodstatněné.

Podle ustanovení § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno. Podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014, vyložil, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát, jemuž lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (srov. § 24 odst. 1 větu první a § 25 odst. 1 o. s. ř.). Účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení (srov. čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník (srov. § 137 a § 140 odst. 1 větu první o. s. ř.), jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku (popřípadě proti jiné osobě zúčastněné na řízení - srov. § 147 odst. 2 o. s. ř.), jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje (srov. § 2 o. s. ř.), by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník. V tomto případě by sice účastník jednal v mezích svého práva nechat se v řízení zastoupit advokátem, ale prostřednictvím svého chování jinak právem dovoleného by sledoval poškození jiného účastníka; šlo by proto o výkon práva, kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu účastníku propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým, neboť účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro jednajícího účastníka vedlejší a je z jeho hlediska bez významu (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2129/2015, či ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016).

Taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, a shodně v plenárním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, vyslovil, že situací, kdy náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nebude možno přiznat, je krom jiného zneužití práva na zastupování advokátem. Zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji dokonce výslovně vyjadřuje § 2 o. s. ř. Ve shodě s literaturou (Lavický, P. Účelnost nákladů spojených se zastoupením advokátem. Právní fórum, 2012, č. 5, s. 191 a násl.) lze za zneužití procesního práva považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem nebo zmařit řádný postup řízení. Stejně judikoval též Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3262/2014.

Zmíněnou judikaturu dovolacího soudu a Ústavního soudu odvolací soud (byť není pochyb o tom, že dlužník tím, že nezaplatil soudní poplatek ze žaloby, z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno) při zvažování otázky účelnosti nákladů řízení za podání vyjádření k žalobě (a k návrhu na přerušení řízení), sepsaného advokátem JUDr. Pavlem Sedláčkem, se zřetelem k okolnostem posuzovaného případu nerespektoval, když dovodil, že náklady vynaložené na právní zastoupení žalovaného advokátem nelze považovat za neúčelně vynaložené, a to již jen s ohledem na předmět řízení, a navíc, když právní pomoc byla žalovanému poskytnuta až v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2014, č. j. 18 C 133/2014-73, o procesním nástupnictví na straně žalované, a v souvislosti s tím i žaloba.

Odvolací soud totiž při svém rozhodnutí především přehlédl skutečnosti vyplývající z obsahu spisu, že dlužník podal žalobu o zaplacení částky 240.594.000,- Kč s příslušenstvím proti žalovanému KÁMEN Zbraslav, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5 - Zbraslavi, Žitavského 1178, IČ 457 98 222, přičemž však Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl usnesením ze dne 2. 5. 2014, č. j. 18 C 133/2014-73, o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. (tak, že v řízení bude na místě dosavadního žalovaného pokračováno s obchodní společností KÁMEN Zbraslav, a. s., IČ 018 20 460, se sídlem Praha 5, Žitavského 1178 ) z důvodu, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku zjistil, že po podání žaloby původní žalovaný zanikl ke dni 30. 4. 2014 výmazem z obchodního rejstříku, v důsledku čehož ztratil způsobilost být účastníkem řízení, a že jeho právním nástupcem je společnost KÁMEN Zbraslav, a. s., na niž při zrušení původního žalovaného bez likvidace přešlo jeho jmění.

Stranou pozornosti odvolacího soudu zůstalo i to, že podáním doručeným soudu prvního stupně dne 2. 5. 2014 sice advokát JUDr. Pavel Sedláček oznámil, že dne 28. 4. 2014 převzal zastoupení společnosti KÁMEN Zbraslav, spol. s r. o., což doložil plnou mocí udělenou mu touto společností téhož dne, že však dne 13. 6. 2014 (viz čl. 88 spisu) bylo soudu prvního stupně doručeno vyjádření žalovaného, společnosti KÁMEN Zbraslav, a. s., k žalobě (a k návrhu na přerušení řízení) z téhož data, sepsané advokátem JUDr. Pavlem Sedláčkem, že z tohoto důvodu vyzval soud prvního stupně přípisem ze dne 14. 7. 2014 tohoto advokáta k předložení plné moci, na základě níž je oprávněn v řízení před soudem zastupovat KÁMEN Zbraslav, a. s., IČ 018 20 460, a že teprve spolu s podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 18. 7. 2014, předložil advokát JUDr. Pavel Sedláček plnou moc, kterou mu dne 16. 7. 2014 udělil žalovaný KÁMEN Zbraslav, a. s.

Odvolací soud při svém rozhodnutí nezohlednil ani další skutečnost vyplývající z obsahu spisu, že do něj dne 9. 5. 2014 nahlížel a činil z něho opisy Mgr. Pavel Pejchal, advokátní koncipient společnosti Machytková, Sedláček, Vaca & spol. na základě substituční plné moci, udělené mu advokátem JUDr. Pavlem Sedláčkem dne 7. 5. 2014 (k nahlížení do spisu, pořizování záznamů ze spisu, včetně kopií), a že do spisu dne 5. 6. 2014 nahlížela a opisy z něj činila i R. D., i. s. Mgr. Pavla Pejchala, na základě plné moci udělené jí dne 4. 6. 2014 Mgr. Pavlem Pejchalem, jemuž plnou moc k nahlížení do spisu, pořizování záznamů ze spisu, včetně kopií, udělil advokát JUDr. Pavel Sedláček.

Protože odvolací soud se žádnou z uvedených skutečností vyplývajících (již) z obsahu spisu nezabýval a při svém rozhodnutí se nikterak nevypořádal s tím, že původní žalovaný KÁMEN Zbraslav, spol. s r. o. zanikl ke dni 30. 4. 2014 výmazem z obchodního rejstříku, že teprve dne 18. 7. 2014 předložil advokát JUDr. Pavel Sedláček plnou moc, kterou mu dne 16. 7. 2014 udělil žalovaný KÁMEN Zbraslav, a. s., přičemž však vyjádření žalovaného KÁMEN Zbraslav, a. s. k žalobě (a k návrhu na přerušení řízení) sepsané tímto advokátem bylo soudu prvního stupně doručeno již dne 13. 6. 2014, a že do spisu nahlíželi a opisy z něj činili dne 9. 5. 2014 a dne 5. 6. 2014 na základě substitučních plných mocí zaměstnanci společnosti Machytková, Sedláček, Vaca & spol., je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné a řízení před odvolacím soudem je též zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédl, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Přitom právě z těchto skutečností (které nastaly až poté, co dlužník byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 4. 2014, č. j. 18 C 133/2014-15, vyzván k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu , poté, co dlužník podáním doručeným soudu prvního stupně dne 28. 3. 2014 požádal o osvobození od soudních poplatků, poté, co tomuto soudu bylo dne 15. 4. 2014 doručeno prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce s přílohami, jakož i poté, co soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 5. 2014, č. j. 18 C 133/2014-75, nepřiznal dlužníku osvobození od soudních poplatků) by bylo možno v dané věci dovodit, že žalovaný udělil plnou moc advokátu JUDr. Pavlu Sedláčkovi ke svému zastupování v tomto řízení nikoliv z toho důvodu, aby mu zvolený advokát poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, jejichž náhradu bude žalovanému s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen zaplatit dlužník, a že by proto zneužil právo účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor dlužníka.

Námitka dlužníka, že nejsou splněny podmínky pro zastavení daného řízení, neboť soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku , je bezpředmětná, jednak z důvodu, že dovolání dlužníka proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2015, č. j. 18 C 133/2014-182, odmítnuto pro opožděnost, a vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení nebylo dlužníkem podáno odvolání, nabylo právní moci, a dále proto, že ani po výzvě a po poučení soudu nezaplatil ve stanovené lhůtě soudní poplatek ze žaloby a neučinil tak ani do konce lhůty k odvolání.

Pokud pak dlužník namítá, že o nákladech řízení mělo být rozhodnuto v souladu s ustanovením § 150 občanského soudního řádu, když přiznání náhrady nákladů žalovanému vůči žalobci představuje s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a poměrům žalobce jednoznačně nepřiměřenou tvrdost , přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť v tomto ohledu dlužník v dovolání nevymezil žádnou právní otázku procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně [srov. § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), a usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014]; pro tuto vadu dovolání nelze ohledně této námitky v dovolacím řízení pokračovat.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu není ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně správné a předpoklady pro jeho změnu podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. ve věci splněny nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř., jakož i v závislém výroku o nákladech odvolacího řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil dovolací soud v tomto rozsahu i toto rozhodnutí a věc mu podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. listopadu 2016

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu