28 Cdo 88/2007
Datum rozhodnutí: 23.01.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 88/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce K. J. De A., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice Ú. pro z. s. ve v. m., a 2) Z. k. družstvu S., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 112/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 2006, č.j. 56 Co 430/2006-63, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Plzni výše označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 6. 2006, čj. 6 C 112/2006-55, kterým byla odmítnuta žaloba ve věci o určení vlastnictví; byl zachován postup podle § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. a důvodem odmítnutí bylo, že žalobní petit není určitý a tedy není způsobilý k projednání žaloby co do identifikace nemovitosti.


Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl v něm, že odvolací instance nesprávně posoudila věc po stránce právní a že žaloba je projednatelná. Označení pozemku parc. č. 207/2 - zahrady, k. ú. S., resp. jeho části, mohlo být doplněno v průběhu řízení, a to na základě geometrického plánu vyžádaného soudem. Samotný žalobce neměl reálnou možnost objednat geodeta k vyhotovení geometrického plánu, neboť ten nemohl vstupovat na cizí pozemek; k dalšímu postupu žalobce bylo také potřeba více podkladů, které však bylo možné získat od protistrany až během soudního řízení. Žalobce žádal, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Oba žalovaní se k dovolání písemně vyjádřili tak, že navrhli jeho zamítnutí.


Dovolání žalobce bylo podáno včas, žalobce byl zastoupen advokátem a přípustnost dovolání je patrna z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. Důvod, uplatněný dovolatelem, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.


Dovolání však není důvodné.


Nejvyšší soud má po prostudování spisových podkladů jisté pochybnosti o tom, zda byla žaloba skutečně neprojednatelná, jak dovodil odvolací soud. Identifikace části pozemku bez geometrického vymezení, jak se stalo v případě žalobce, může být podle konkrétních okolností v řízení tolerována a tento nedostatek postupně odstraněn. Nejvyšší soud o tom judikoval ve svém rozhodnutí, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 26/1998.


V pochybnostech se však dovolací soud přiklonil ve prospěch názoru soudu odvolacího, a to z následujících důvodů: Je také třeba přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení (i když by na straně žalobce nemělo dojít k odepření práva). Žalobce žádal v řízení určit své vlastnictví k části pozemku parc. č. 207/2 zahrady v k. ú. S. Jak vyplývá z obsahu spisu (čl. 21), tento pozemek byl dne 27. 6. 1969, spolu s ostatními nemovitostmi ve vlastnictví žalobce, vyvlastněn rozhodnutím MNV v S., přičemž byla poskytnuta podle vyhl. č. 43/1969 náhrada za vyvlastnění ve výši 56.000 Kč. Z toho vyplývá, že nemohl být dán restituční důvod k vydání nemovitosti žalobci, neboť podle § 6 odst. 1 písm. i), j) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, se vydává jen taková věc, která byla vyvlastněna bez vyplacení náhrady, či v případě vyplacené náhrady za vyvlastnění byla věc využita k jinému účelu, než pro který byla vyvlastněna. Že je tento právní názor, negativní z hlediska restituce, správný, dokládá i nevyvrácené tvrzení jednoho ze žalovaných, že žalobce nebyl úspěšný v restituční věci ohledně vydání nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 109/94 (žaloba měla být zamítnuta, též před odvolacím soudem).


Za takového právního stavu, jde-li fakticky o stejné skutkové vymezení předmětu řízení, by žalobce nemohl být úspěšný nejen z hlediska restitučního, ale i ve věci o určení vlastnictví šlo by o neakceptovatelné dohánění restituční žaloby cestou žaloby určovací, jak již dovodil velký senát NS ve svém rozsudku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001. Ostatně shodný závěr později vyslovil ve věcech o určení vlastnictví (českých šlechtických rodů) též Ústavní soud.


Ze všech uvedených důvodů tedy bylo žalobcovo dovolání zamítnuto ve smyslu § 243b odst. 2 o. s. ř.


Protistranám sice vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení podle § 146 odst. 3 o. s. ř., avšak žádné nebyly účtovány.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 23. ledna 2007


JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.


předseda senátu