28 Cdo 868/2004
Datum rozhodnutí: 23.06.2004
Dotčené předpisy: § 6 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 868/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní

věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ S. N. H. s.p., 2/ L. ČR s.p., zastoupeným advokátem, 3/Z. v. s., 4/ P. f. České republiky, a 5/ Městu V. B., v řízení o žalobě ve správním soudnictví, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 6 C 40/2003, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.12.2003, čj. 7 Co 2662/2003-81, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.prosince 2003, čj. 7 Co 2662/2003-81, a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1.září 2003, čj. 6 C 40/2003-60, s e z r u š u j í a věc se vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce uplatnil u pozemkového úřadu Okresního úřadu v Českém Krumlově nárok na vydání nemovitostí v katastrálním území B., obec V. B., podle § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"). Po zamítavém rozhodnutí tohoto úřadu z 15.10.2002 podal návrh na přezkoumání rozhodnutí ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ten však usnesením z 17.1.2003, čj. 10 Ca 271/2002-13, jeho návrh odmítl s ohledem na zákon č. 150/2002 Sb., soudní správní řád, ježto o návrhu nebylo rozhodnuto do 31.12.2002. Žalobce byl současně poučen, že věcně příslušným k projednání žaloby proti rozhodnutí okresního pozemkového úřadu v soukromoprávní záležitosti je okresní soud; u něj pak žalobce podal žalobu podle § 244 a násl. občanského soudního řádu (OSŘ). Žalobou se domáhal, aby soud rozhodl, že je vlastníkem v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí původní zemědělské usedlosti v B. ve smyslu § 9 zákona o půdě.

Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 1.9.2003, čj. 6 C 40/2003-60, žalobu zamítl. Měl za prokázáno, že žalobce byl jako přídělce původním vlastníkem předmětných nemovitostí, od roku 1950 však na nich nehospodařil, nechtěl vstoupit do zemědělského družstva a 28.11.1950 podepsal vypořádání s odcházejícím přídělcem, načež byl tento příděl převeden na JZD. Soud nevzal za prokázané, že nemovitosti přešly na stát v důsledku politické persekuce nebo porušení obecných lidských práv, které spatřuje žalobce v tom, že odmítl vstoupit do zemědělského družstva. Z vyúčtování s přídělcem je ovšem patrné, že pozemky potřebuje zemědělské družstvo. Objekty byly v té době ve špatném stavu po požáru, a pojistné plnila pojišťovna ve prospěch Pozemkového úřadu. Žalobce uvedl., že do družstva nemohl vstoupit proto, že by neuživil svou tehdy již početnou rodinu, proto také již neplatil přídělovou cenu a nečerpal úvar na investice, když vše směřovalo k tomu, že bude muset nemovitosti odevzdat. Soud rovněž neměl za prokázáno, že by nemovitosti přešly na stát bez právního důvodu, protože se tak stalo až v roce 1955, tedy v době, kdy žalobce na nich již 5 let nehospodařil. Právní důvod přechodu nemovitostí na stát spatřuje soud v tom, že ze samé přídělové listiny a z dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb. vyplývá, že stát takto postupovat mohl. Nespatřuje ani žádnou souvislost mezi odnětím přídělu a vynucováním vstupu do družstva (jež ostatně nebylo prokázáno), když k odnětí přídělu došlo až v roce 1955, tedy až pět roků poté. Žalobce také nepředložil žádnou listinu na důkaz, že měl v úmyslu se na nemovitosti vrátit a hospodařit na nich. Rozhodnutí správního orgánu proto soud prvního stupně považoval za správné. Vůči prvnímu žalovanému soud řízení zastavil.

Krajský soud v Českých Budějovicích na základě odvolání žalobce potvrdil v napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně, jenž je dle jeho názoru logicky odůvodněn. Za správný považuje jeho názor, že žalobce neprokázal, že nemovitosti přešly na stát v důsledku politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva svobody. Vychází z toho, že sám žalobce v průběhu řízení potvrdil, že nemovitosti opustil spolu s rodinou již v roce 1950, neprokázal však, že se tak stalo na základě nátlaku, aby vstoupil do družstva. I když nechtěl vstoupit do družstva, nejednalo se o nátlak nebo politickou persekuci pohnutkou pro něj byla okolnost, že se obával, že by v družstvu neuživil svou rodinu. Za správný považoval odvolací soud i závěr okresního soudu, že nemovitosti převzal stát bez právního důvodu. Žalobce se s rodinou odstěhoval z B. již řadu let předtím, než byly nemovitosti zapsány jako vlastnictví státu. Okolnost, že k zápisu došlo až 12.10.1955, na základě Prohlášení z téhož dne, není dle jeho názoru rozhodující. Rozhodující je rok 1950, kdy žalobce odešel z přídělu, přestal hospodařit a tím plnit podmínku hospodaření stanovenou pro přídělce v § 5 odst. 1 a 2 Dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb. Podle listin ve spisu pozemkového úřadu byl již 11.12.1950 veden jako vlastník předmětné usedlosti N. p. f. Odvolací soud rovněž konstatoval bez bližšího zdůvodnění že nebylo prokázáno, že by stát nemovitosti převzal bez právního důvodu. Nebyly proto dle něj splněny podmínky uvedené v § 6 odst. 1 písm.p) a r) zákona o půdě a soud prvního stupně proto rozhodl právem když uzavřel, že správní orgán rozhodl správně.

Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud řešil otázku, jež dosud v soudní praxi jednoznačně nebyla vyřešena, a zároveň ji řeší v rozporu s hmotným právem. Rozhodnutí dle něj spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm.b) OSŘ. Zásadní právní význam spatřuje v řešení následujících otázek :

1) Zda je možno považovat za postup porušující obecně uznávaná práva a svobody takový postup ze strany státu, který má přimět přídělce ke vstupu do jednotného zemědělského družstva, kdy tento přídělce ve snaze vyvarovat se možných politických represí, např. uvěznění, příděl opustí a opuštěný příděl ihned začne obhospodařovat zemědělské družstvo.

2) Zda je naplněn restituční titul dle § 6 odst. 1 písm.p) zákona o půdě za situace, kdy nelze prokázat existenci právního důvodu, na základě kterého mělo vlastnictví k nemovitostem přejít na stát.

Pro posouzení prvé otázky poukazuje zejména na listinu "Zápis o vyúčtování s odcházejícím přídělcem" z 28.10.1950, sepsaný s P. R., v níž je žalobce veden jako spoluvlastník, a je zde uveden jako důvod odchodu, že předmětné nemovitosti potřebuje JZD; dále pak polemizuje se zjištěními soudu, provedenými ze svědeckých výpovědí. Vyslovuje názor, že postup státu, který nerespektuje a nechrání vlastnické právo, porušuje obecně uznávaná lidská práva a svobody.

Závěr obou soudů o tom, že právním důvodem přechodu nemovitostí na stát bylo oprávnění státu ujmout s přídělu, na němž přídělce přestal pracovat, považuje za nesprávný za situace, kdy žalobce neměl faktickou možnost na přídělu hospodařit, protože nemovitosti chtělo a také skutečně užívalo po 28.10.1950 JZD. Nejde proto o případ srovnatelný s tím, jenž byl řešen Ústavním soudem v jeho nálezu u 18.1.1996, čj. I.ÚS 188/1994. Navíc by v takovém případě odnětí přídělu vyžadovalo vydání správního rozhodnutí, proti němuž by bylo možno se odvolat. V daném případě zůstává způsob přechodu nemovitostí na stát nejasný, neexistuje žádné správní rozhodnutí o odnětí přídělu či jiný individuální akt či právní úkon, na jehož základě by k přechodu věci na stát došlo, takže je třeba uzavřít, že k nemovitosti přešly na stát bez právního důvodu. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 a 241a OSŘ a soud se proto zabýval jeho přípustností. Oba soudy rozhodly ve věci jen jednou, a to shodným způsobem, takže přípustnost dovolání lze dovodit jen z § 237 odst. 1 písm.c) OSŘ, tj. v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam. K takovému závěru dovolací soud dospěl, protože otázka důvodu odchodu z přidělené usedlosti z hlediska obecně uznávaných lidských práv a svobod nebyla dosud v uváděných souvislostech dovolacím soudem řešena (§ 237 odst. 3 OSŘ). Dovolání proto shledal důvodným při dovolacím důvodu, jímž je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm.b) OSŘ, přičemž se zabýval i tím, zda v řízení nedošlo k vadě, jež mohla mít za následek nesprávní rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm.b) OSŘ.

Dovolací soud tak přezkoumává rozhodnutí soudu vydané v řízení podle páté části OSŘ ve znění platném od 1.1.2003, tj. v řízení o věcech, o nichž bylo vydáno rozhodnutí jiným orgánem, a to s výsledkem, že podle § 250i OSŘ byla žaloba zamítnuta, protože rozhodnutí správního orgánu shledal soud správným. V tomto řízení žalobce zakládal své postavení osoby oprávněné podle zákona o půdě na tvrzeních, jednak že byl nucen odejít z přídělu proto, že pozemky potřebovalo jednotné zemědělské družstvo a v tomto směru na něj byl činěn nátlak, aby s pozemky vstoupil do družstva, což však z existenčních důvodů nemohl učinit, jednak že nemovitostí přešly na stát bez právního důvodu, protože neobdržel žádné rozhodnutí o odnětí přídělu. Je proto třeba zvážit, jak tato tvrzení posoudil správní orgán, jemuž byla svěřena pravomoc rozhodovat podle zvláštního předpisu o soukromoprávních záležitostech fyzických a právnických osob. Ten vyšel ze zjištění, že usedlost čp.1 v B. byla žalobci přidělena v roce 1947 a v roce 1948 bylo pro něj vloženo vlastnické právo k usedlosti do pozemkové knihy. V roce 1950 se žalobce z obce odstěhoval do O. v okresu K., kde měl pronajatý dům a byl zaměstnán u Státních lesů V. B. V roce 1955 bylo vloženo vlastnické právo pro čs. stát na základě "prohlášení" z 12.10.1955. Podle závěrů pozemkového úřadu nebyl na žalobce činěn politický nátlak ani porušena jeho lidská práva a svobody, protože jeho povinností dle přídělové listiny bylo na přidělených nemovitostech řádně hospodařit a stát se členem družstva k podpoře zemědělského podnikání. Pokud tak neučinil a usedlost přestal obhospodařovat, porušil tím uvedené povinnosti. Na stát přešly nemovitosti 12.10.1955, tedy přibližně pět let poté, co žalobce přestal na nich hospodařit. Podle závěrů pozemkového úřadu proto nelze dovodit, že by přešly na stát bez právního důvodu - takovou skutečnost by pozemkový úřad shledal např. v existenci neplatného právního úkonu, vydání rozhodnutí orgánem, který nebyl oprávněn jej vydat, neexistenci hmotněprávního důvodu, pro který mohlo dojít např. k vyvlastnění ).

Oba soudy shledaly toto rozhodnutí správným, přičemž závěr, že nešlo o přechod nemovitostí na stát bez právního důvodu, nijak blíže nevysvětlily. Soud prvního stupně považoval za správný závěr, že k přechodu došlo v roce 1955, při zápisu státu do pozemkové knihy. Z vlastního zjištění, že příděl čp.1 v B. byl dle zprávy KNV v Č. z 2.1.1951 převeden na JZD, žádný závěr neučinil. Odvolací soud naopak učinil závěr, že k přechodu nemovitostí na stát došlo v roce 1950 v důsledku ukončení hospodaření a odstěhování žalobce.

Dovolací soud v prvé řadě shledává vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm.a) OSŘ v tom, že soudy nezdůvodnily závěr, že nemovitosti nepřešly na stát bez právního důvodu a touto skutkovou podstatou se nezabývaly, když odůvodnění správního orgánu v tomto směru zjevně odporuje judikatuře Nejvyššího soudu, který naopak ve své běžně judikatuře zastává názor, že o přechod věci na stát bez právního důvodu jde tehdy, když nejsou dány žádné právní skutečnosti, včetně neplatných právních úkonů a rozhodnutí, neoprávněně vydaných rozhodnutí a pod. Z rozhodnutí správního orgánu ani soudu neplyne závěr, na základě jaké právní skutečnosti k přechodu nemovitostí na stát došlo. Pouhé odstěhování se přídělce není samo o sobě takovou právní skutečností, jako je např. vzdání se přídělu, odnětí přídělu apod. O prohlášení, jež bylo základem pro zápisu státu do pozemkové knihy, nebylo zjištěno, kdo je učinil a co bylo jeho obsahem.

Dovolací soud souhlasí se závěry soudů i pozemkového úřadu, že v případě žalobce nebyla zjištěna politická persekuce, v jejímž důsledku by byl připraven o přidělené nemovitosti. Přesto považuje za potřebné zjistit právní skutečnost, jež byla důvodem přechodu nemovitostí na stát, protože i vyúčtování provedené v roce 1950 mohlo být důsledkem určitého politického tlaku na to, aby nemovitosti byly předány k hospodaření nově založenému zemědělského družstvu, čemž ostatně nasvědčuje důvod uvedený ve vyúčtování, totiž že nemovitosti potřebuje družstvo. Tato okolnost by pak byla posuzována jako postup orgánů porušující obecně uznávané právo na vlastnictví; pokud bylo vyúčtování přídělu s žalobcem provedeno na základě toho, že se jej vzdal, mohl by být takový právní úkon (pokud k němu došlo) posouzen i jako darování v tísni ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o půdě. Z těchto hledisek soudy věc neposoudily a jejich rozhodnutí je proto v tomto směru nepřezkoumatelné.

Dovolací soud proto nemohl považovat rozhodnutí dovolacího soudu, ani soudu prvního stupně za správné, a podle § 243b odst. 2 a § 243d odst. 1 OSŘ obě rozhodnutí soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm je třeba odstranit shora uvedené vady a posoudit věc z hlediska naznačeného dovolacím soudem. V novém řízení bude nově rozhodnuto i o nákladech dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2004

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v.r.

předseda senátu