28 Cdo 839/2007
Datum rozhodnutí: 20.03.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 839/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce České republiky Ministerstva obrany, jménem žalobce jednající V. ú. pro právní zastupování Ministerstva obrany, proti žalovanému městu L. K., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 15 C 218/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2006, č.j. 12 Co 566/2006-93, takto:


I. Řízení o dovolání se zastavuje.


II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení o dovolání v částce 6.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 8. 2006, č.j. 15 C 218/2005-70, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemkových parcel č. 570, 573, 841/3, 949, 991, 1000, 1003 a 1007, zapsaných na listu vlastnictví č. 314 pro k.ú. Ú. u D. Ž. a obec D. Ž. u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště Ch.. Žalobce byl rozsudkem odvolacího soudu zavázán k zaplacení nákladů odvolacího řízení ve výši 26.447,- Kč, jak protistraně vznikly.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku s tím, že odvolací soud posoudil věc nesprávně po právní stránce. Toto nesprávné právní posouzení mělo spočívat v chybném stanovení data vzniku vlastnictví České republiky; tím byl podle dovolatele nikoli 1. červenec 2000, ale 24. květen 1991 jako den nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. v původním znění. V té době však byly předmětné pozemky ve vlastnictví federace, tedy ČSFR. Dovolatel dále namítal, že pozemky jsou zastavěny ve smyslu součásti většího funkčního celku areálem pěchotní a tankové střelnice. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalovaný ve vyjádření k dovolání trval na svých tvrzeních, že vlastnictví předmětných pozemků přešlo na obec ex lege ke dni 1. 7. 2000; žalovaný prokázal své původní vlastnictví předložením přídělového plánu. Nesouhlasil s dovolacími námitkami ohledně zastavěnosti pozemků a zpochybnil také dovolatelem tvrzenou přípustnost dovolání, opřenou o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud žalobcovu dovolání nevyhověl.


Žalobce vzal posléze dne 5. 3. 2007 své dovolání zpět.


Dovolací soud proto řízení podle § 243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. zastavil.


Žalované straně náleželo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání, neboť k zastavení řízení došlo v důsledku tzv. procesního zavinění dovolatele. Za tento úkon se počítá podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006 základní sazba úkonu advokáta ve výši 20.000,- Kč (§ 5 písm. b/), krácená o polovinu podle § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky a stejně krácená ještě podle § 18 odst. 1 téhož předpisu (jediný úkon v dovolacím řízení, dovolání odmítnuto). S přičtením režijního paušálu ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006) představovala výše odměny za právní službu částku 5.300,- Kč. Advokátka JUDr. H. Š. osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto byla ve smyslu § 137 a souvisejících ustanovení o. s. ř. odměna zvýšena o 19 %, tedy na výslednou částku 6.307,- Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 20. března 2007


JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.


předseda senátu