28 Cdo 826/2002
Datum rozhodnutí: 22.05.2002
Dotčené předpisy: § 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 826/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského, JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Blanky Moudré v právní věci žalobkyně M. T., zastoupené advokátkou, proti žalované E. T., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 77/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2001, č.j. 20 Co 559/2000-36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 7. 4. 1999 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalované vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni byt blíže popsaný v petitu.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 5. 2000, č.j. 24 C 77/99-15 žalobě vyhověl v plném rozsahu. Vyšel ze zjištění, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.11.1997, č.j. 26 C 33/97-31 bylo zrušeno právo společného nájmu předmětného bytu žalobkyně a jejího dřívějšího manžela K. T. Vzal za prokázané, že za výlučnou nájemkyni bytu byla určena žalobkyně, která nedala souhlas žalované k bydlení v předmětném bytě. Věc posoudil podle § 126 odst. 1 o.z.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil. Odvolací soud převzal skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že žalovaná v předmětném bytě bydlí bez právního důvodu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 11. 4. 2001 včasné dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnila. Navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř. ).



Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z obsahu spisu se nenabízí závěr a ostatně to dovolatelka ani netvrdí - že by řízení bylo zatíženo některou z vad řízení (důvody zmatečnosti) uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., jejichž prokázání by zakládalo přípustnost dovolání a současně existenci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. a) o.s. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudu s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu. Konečně z obsahu spisu neplyne, že by odvolací soud vyslovil sám přípustnost dovolání v této věci postupem podle § 239 odst. 1 o.s..ř, aniž dovolatelka využila možnosti navrhnout vyslovení přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř.

Z uvedeného tak vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000.



Dovolací soud proto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. Žalovaná sice neměla se svým dovoláním úspěch, žalobkyni však v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly, když vyjádření k dovolání nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č.177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. května 2002

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu