28 Cdo 823/2015
Datum rozhodnutí: 29.07.2015
Dotčené předpisy: § 1 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb.



28 Cdo 823/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně České republiky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42 (s adresou pro doručování Územní pracoviště Plzeň, Radobyčická 14), proti žalovanému městu Starý Plzenec , IČ: 002 57 257, se sídlem ve Starém Plzenci, Smetanova 932, zastoupenému JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malická 11, o určení vlastnického práva , vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 8 C 186/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2014, č. j. 15 Co 313/2014-234, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Žalobkyně napadla dovoláním shora označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 18. června 2014, č. j. 8 C 186/2013-204, kterým tento soud zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí označeným pozemků (pozemky parc.č. 1217/5, 1217/6, 1230/1, 1187/18, 1484/7, 1484/9, 1230/15, 1033/16 a 1467/6) v katastrálním území S. P.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť dovoláním vymezenou právní otázku, na níž napadené rozhodnutí závisí, řeší rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. § 237 o. s. ř.).
K otázce předpokladů, za nichž přechází majetek z vlastnictví státu do vlastnictví obcí podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, lze z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odkázat např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 28 Cdo 2922/2008, nebo rozsudek ze dne 30. května 2012, sp. zn. 28 Cdo 896/2012 (jež jsou spolu s ostatními rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), v nichž se Nejvyšší soud přihlásil k názoru, že vedle formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, je významný též moment fatický, totiž aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona také reálně hospodařily; nejde ovšem jen o hospodaření ve smyslu užívání věci (tj. např. výkon zemědělské činnosti), ale též v ostatním právním smyslu zahrnujícím držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními přepisy upravujícími právo hospodaření, např. pronájem věci.
Uvedená interpretace nekoliduje ani s judikaturou Ústavního soudu viz např. nález ze dne 29. listopadu 1996, sp. zn. IV. ÚS 185/96 (publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, č. 131, str. 461, a dostupný též na http://nalus.usoud.cz ), jenž nevyloučil realizaci práva hospodaření i svěřením věci do dočasného užívání jinému subjektu (k tomu dále např. srovnej i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. 28 Cdo 3823/2008).
Polemika dovolatelky se závěry odvolacího soudu o naplnění podmínky realizace práva hospodaření (o právním panství obce nad předmětnými pozemky či jejich přenechání jinému subjektu jde-li o menší výměru zemědělské půdy obcí bezprostředně neobhospodařované) nese se pak vesměs v rovině kritiky skutkových zjištění soudů nižších stupňů (jejich správnosti a úplnosti), jež není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z hlediska přípustnosti dovolání je tudíž bez významu i to, mají-li odvolacím soudem přijaté skutkové závěry (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř.) oporu v provedeném dokazování. Ovšem i k vadám řízení (provázely-li důkazní řízení) smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
Zakládá-li odvolací soud rozhodnutí o přechodu věci z vlastnictví státu do vlastnictví žalobkyně podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., na prokázání relevantních skutečností i ve vztahu k podmínce realizace práva hospodaření, nejde ani o nesprávné posouzení důkazního břemene účastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2014, sp. zn. 28 Cdo 1263/2014) a rozhodnutí odvolacího soudu tudíž nekoliduje ani s dovolatelkou citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2010, sp. zn. 28 Cdo 1537/2010, jež je usnesením o odmítnutí dovolání a jež vychází ze stavu, kdy se obci relevantní okolnosti o naplňování práva hospodaření prokázat nepodařilo.
Hypotetické tvrzení žalobkyně, že pozemky byly obhospodařovány jinými subjekty svévolně či z příkazu jiného orgánu než žalovaného (k němuž žalobkyně sama žádné důkazy neoznačila) má odvolací soud s ohledem na výsledky provedeného dokazování za vyvrácené.
Nadto sluší se poznamenat, že závěry o odvozeném užívání pozemků jiným subjektem z vůle žalované týkají se toliko zemědělských pozemků, zatímco v případě dalších pozemků (parc. č. 1230/15, parc. č. 1033/16 a parc. č. 1467/6, užívaných coby komunikace) je závěr odvolacího soudu o přechodu pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví žalované obce (které ke všem předmětným pozemkům nesporně svědčilo právo hospodaření) založen na zjištění o jejich bezprostředním obhospodařování obcí a potřebnosti k plnění jejích úkolů, a to i k datu rozhodnému z hlediska naplnění zákonem stanovených podmínek (24. květem 1991).
Přes argumentaci o přidělení pozemků coby veřejného statku dovolatelka relevantní okolnosti o naplnění některé ze zákonem stanovených výluk přechodu věci z majetku státu do majetku obcí (srov. § 4 zákona č. 172/1991 Sb.) ani netvrdí.
Je-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2015

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu