28 Cdo 819/2003
Datum rozhodnutí: 25.06.2003
Dotčené předpisy: § 10 předpisu č. 116/1990Sb.




28 Cdo 819/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce Statutárního města H., zastoupeného zaměstnancem M. r. a., s. r. o., proti žalované MVDr. P. K., zastoupené advokátem, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, pod sp. zn. 109 C 183/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2002, č. j. 51 Co 250/2002-111, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala včas prostřednictvím advokáta dovolání (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o vyhovění žalobě. V dovolání se namítá, že výpověď z nájmu byla žalobcem dána v rozporu s dobrými mravy (snaha o neúměrné zvyšování nájemného po zrušení regulace jeho výše).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Není možné dovodit přípustnost dovolání podle žádného z případů v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., a to ani pro zásadní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé po právní stránce (odst. 1 písm. c/, odst. 3 cit. ust.). Výpověď z nájmu byla dána písemně žalované dne 16. 5. 2000 s tříměsíční výpovědní lhůtou, přičemž mezi účastníky byla již dříve (4. 7. 1996) sjednána nájemní smlouva na dobu neurčitou. Postup žalobce je tedy v souladu s § 10 zákona č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor; ani v nájemní smlouvě si účastníci nedohodli odlišnou délku výpovědní lhůty. Námitka žalované není relevantní, neboť podle citovaného ustanovení zákona č. 116/1990 Sb. je účastník nájemní smlouvy na dobu neurčitou oprávněn ji vypovědět bez udání důvodu a údajné motivy pronajímatele, na které se poukazuje, nejsou součástí skutkových zjištění nižších soudů (předmětem dovolacího přezkumu je navíc právní posouzení věci, nikoli její skutkový základ).

Dovolací soud proto dovolání žalované jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Učinil tak s použitím oprávnění daného v § 243c odst. 2 o. s. ř., tedy za pomoci zkráceného odůvodnění svého usnesení.

Žalobci nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 25. června 2003

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu