28 Cdo 79/2016
Datum rozhodnutí: 02.02.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 241b odst. 3 o. s. ř.



28 Cdo 79/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně: DK LAKOVNY, s.r.o. , IČO: 256 03 256, se sídlem ve Zruči nad Sázavou, Průmyslová 1018, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalované obci Soutice , IČO: 008 75 813, se sídlem v Souticích 104, zastoupené JUDr. Raem Varadem Uppalurim, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, o zaplacení částky 2 178 929 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 264/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2015, č. j. 26 Co 502/2014-245, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 1. listopadu 2013, č. j. 8 C 264/2012-149, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 2 178 929 Kč s určeným úrokem z prodlení; současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobkyně dne 5. května 2015.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 3. července 2015 dovolání, v němž uvedla tolik, že rozsudek napadá v plném rozsahu , s tím, že dovolání následně podrobně odůvodní.
Takto podané blankentní dovolání pak žalobkyně doplnila až podáním doručeným okresnímu soudu dne 28. července 2015.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle druhého odstavce téhož ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Žalobkyní včas podané dovolání (blanketní dovolání ze dne 3. července 2015) evidentně postrádá obligatorní náležitosti dovolání, stanovené § 241a odst. 2 o. s. ř. (zejména údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ovšem též důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vysvětlení, v čem tato nesprávnost spočívá k náležitostem dovolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupné na www.nsoud.cz ).
Jelikož o uvedené náležitosti dovolatelka dovolání v zákonem stanovené lhůtě nedoplnila (aniž by soud byl povinen o tom dovolatelku poučit a k doplnění dovolání ji vyzvat srov. § 243b o. s. ř., dle něhož ust. § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí), a absence uvedených (obligatorních) náležitostí dovolání je vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl (srov. § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Doplnění banketního dovolání jak vidno shora bylo žalobkyní provedeno až po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty k podání dovolání (bylo-li dovolání žalobkyni doručeno dne 5. května 2015 a odeslala-li soudu podání obsahující doplnění dovolání dne 28. července 2015); proto k němu dovolací soud již nemohl přihlédnout (srov. § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř.).
Původně odstranitelné vady dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet, a to ani kdyby k tomu došlo na základě opožděné výzvy soudu prvního stupně (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2006, sp. zn. 30 Cdo 2858/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 25 Cdo 2035/2010, přiměřeně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. října 2009, sp. zn. IV. ÚS 2191/09), vše s opětovným připomenutím, že ustanovení § 43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (srov. § 243b o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se pak opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto a kdy náklady žalobkyně, spojené s podáním vyjádření k dovolání (jež nebylo možno věcně projednat již pro vady dovolání) nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. února 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu