28 Cdo 743/2000
Datum rozhodnutí: 18.01.2001
Dotčené předpisy:





28 Cdo 744/2000


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobce Ing. B. J., proti žalovaným 1) R. S., a.s., a 2) T. S., a.s., o vydání nemovitého majetku, a zaplacení částek 3.000.000 Kč a 7.845.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 153/92, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 1999, č.j. 15 Co 495/98-229 a usnesení téhož soudu z téhož dne, č.j. 15 Co 496/98-231, takto:


Dovolací řízení se zastavuje.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. dubna 1998, č.j. 35 C 153/92-106, zastavil řízení ohledně části návrhu, v níž se žalobce domáhal vydání movitého majetku, a to strojů a zařízení podle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v důsledku částečného zpětvzetí návrhu (odstavec I. usnesení) V odstavci II. výroku tohoto usnesení zastavil řízení částečně pro částku 3.000.000 Kč za know-how, kterou by měl žalovaný T. S. uplatnit na akciové podíly v podniku v souladu s doporučením ministerstva průmyslu. Konečně v odstavci III. výroku usnesení zastavil řízení pro návrh žalobce, aby F. n. m. ČR vypořádal žalobci finanční náhradu v akciích R. S. a.s. v celkové výši 7.854.000 Kč.


Dalším usnesením ze dne 7. 7. 1998, č.j. 35 C 153/92-122, zastavil soud prvního stupně řízení pro návrh žalobce, aby mu žalovaní vydali nemovitý majetek.


K odvolání žalobce proti výrokům prvně uvedeného usnesení v odstavci II. o částečném zastavení řízení ohledně částky 3.000.000 Kč za know-how potvrdil Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně. Rovněž o odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 7. 1998, č.j. 35 C 153/92-122, rozhodl odvolací soud usnesením ze dne 30. 9. 1999, č.j.15 Co 495/98-231 tak, že toto usnesení potvrdil.


Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č.l. 237 a násl. spisu). Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. února 2000, č.j. 35 C 153/92-266, vyzval dovolatele v souladu s ustanovením § 209 o.s.ř., aby upřesnil a doplnil své dovolání tak, aby bylo patrno, v jakém rozsahu a z jakého důvodu napadá uvedená usnesení odvolacího soudu a uvedl dovolací petit. Současně poučil dovolatele, že v případě, že nemá právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem nebo zaměstnancem dovolatele s právnickým vzděláním. K doplnění podání stanovil žalobci lhůtu 10 dní s poučením o následcích zastavení řízení dovolacím soudem, pokud výzvě nebude vyhověno. Usnesení obsahující shora uvedenou výzvu bylo dovolateli doručeno dne 25. 2. 2000.





Dovolatel podáním došlým soudu prvního stupně dne 6. 3. 2000 sdělil, že má právo "obhajovat se ve své věci ex ofo" s tím, že formulaci dovolacího petitu "zvládne jediný soudce". Vyslovil názor, že je povinností soudu, aby v tomto směru dovolateli poskytl pomoc. Z obsahu jeho podání dále vyplývá, že dovolatel zplnomocnil "pana Ing. L. A." aby dovolatele v plné míře zastupoval. Ze spisu se jinak nepodává, že by do doby předložení věci dovolacímu soudu doložil dovolatel plnou moc advokáta k podání dovolání proti oběma usnesením, případně že by tato dovolání byla dodatečně advokátem alespoň podepsána.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v dalším odůvodnění tohoto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "o.s.ř.").


Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle § 241 odst. 2 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná. Stejně tak podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.


Z uvedených zákonných ustanovení vcelku srozumitelně a přehledně vyplývá jednak povaha dovolání, jako dispozitivního úkonu, k němuž je legitimován pouze účastník řízení, jednak požadavek obligatorního právního zastoupení jak pro podání dovolání, tak pro zastupování účastníka v dovolacím řízení. Jde o jednu z podmínek řízení, jejíž absence nevede sama o sobě k neúčinnosti podaného dovolání, případně zastavení dovolacího řízení bez dalšího, nýbrž jde o vadu odstranitelnou, která může být napravena, byť i dodatečně, úkonem účastníka. V tomto směru je povinností soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 209 o.s.ř. (jež dopadá i na případy dovolání vzhledem k ustanovení § 243c o.s.ř.), aby účastníka o nutnosti odstranit tuto vadu dovolání odstranil a aby jej rovněž poučil o možných následcích (v daném případě o možnosti zastavení dovolacího řízení), to vše postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. Tím se vyčerpává poučovací povinnost soudu obecně založená ustanovením § 5 o.s.ř., konkretizovaná ve zmíněném ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. Dovolateli tak nelze přisvědčit, že by to byl soud, který by byl oprávněn namísto účastníka vady dovolání odstraňovat, neboť je to vyloučeno z povahy věci, totiž z dispozitivní povahy úkonu účastníka, kterým dovolání je.


V této věci uplatnil dovolatel svá podání označená jako dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, aniž doložil, že by sám byl osobou s právnickým vzděláním. Soud prvního stupně dostál požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 209 o.s.ř. ve vztahu k zmíněnému ustanovení § 243c o.s.ř. a § 43 odst. 1 o.s.ř., poskytl dovolateli formou svého usnesení ze dne 21. února 2000, č.j. č.j. 35 C 153/92-266, poučení s výzvou o potřebě odstranění vady spočívající mimo jiné v povinnosti obligatorního zastoupení advokátem a stanovil v tomto směru dovolateli přiměřenou lhůtu 10 dní k nápravě tohoto nedostatku. Dovolateli se tímto usnesením rovněž dostalo přiměřeného poučení o následcích případného zastavení dovolacího řízení v případě, že k odstranění vad podání nedojde. Usnesení bylo dovolateli řádně doručeno, o čemž svědčí jeho další podání došlé soudu prvního stupně dne 6. 3. 2000. Vzdor těmto skutečnostem dovolatel tyto nedostatky podání označeného jako "dovolání" neodstranil ve stanovené lhůtě, ani tak neučinil dodatečně.


Dovolacímu soudu za dané situace nezbylo než přikročit k zastavení dovolacího řízení podle ustanovení § 243c o.s.ř. za použití ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř., aniž mohl přikročit k meritornímu zkoumání obsahu podaného dovolání.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. , § 151 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný řádný opravný prostředek podle ustanovení občanského soudního řádu.


V Brně dne 18. ledna 2001


JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.


předseda senátu


Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková