28 Cdo 706/2005
Datum rozhodnutí: 31.08.2005
Dotčené předpisy: § 10 předpisu č. 116/1990Sb.




28 Cdo 706/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Městské části P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. Š., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 179/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.5.2004, č.j. 35 Co 103/2004-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24.10.2003, č.j. 23 C 179/2002-59 (ve znění opravného usnesení ze dne 26.1.2004), kterým bylo žalovanému uloženo vyklidit nebytový prostor v prvním podzemním podlaží domu čp. 155 v k.ú. V. v P., Š. 8, a odevzdat vyklizený prostor žalobci do 15-ti dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný byl současně zavázán k náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti rozsudku podal žalovaný ve lhůtě dovolání. Dovodil zásadní právní význam napadeného rozsudku (eventuálně též pro nesoulad skutkových zjištění s obsahem spisu) a namítl, že prostory byly nezpůsobilé k pronájmu pro neuživatelnost, nájemné bylo řádně zaplaceno a způsob projednání postupu proti žalovanému Radou Městské části se dostal do rozporu s dobrými mravy, což nebylo v odvolacím řízení zohledněno. Dovolatel žádal zrušit rozsudky obou nižších instancí a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.



Pro zásadní právní význam napadeného rozsudku lze oprávněně podat odvolání, jestliže dochází k absenci nebo rozporu judikatury, či posouzení pro věc určující právní otázky v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst.1 písm.c/, odst.3 o. s. ř.).

Žádný z těchto znaků však dovolání nenaplnilo. Odvolací soud správně dovodil, že při platné smlouvě mezi účastníky na dobu neurčitou (ze dne 1.11.1998) byl žalobce oprávněn vypovědět nájem dne 27.8.2001 bez uvedení důvodu ve smyslu § 10 zákona č. 116/1990 Sb., že řádné užívání prostor bylo v souladu s kolaudačním rozhodnutím a že žádné zjištěné skutečnosti nenasvědčují jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy. Jiná určující právní otázka ve věci nepřicházela v úvahu; pokud jde o možnost nesouladu skutkových závěrů nižších soudů s obsahem provedeného dokazování, pak tento dovolací důvod ani nemůže být, při dovolání s eventualitou přípustnosti pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, předmětem dovolacího přezkumu.

Dovolací soud proto podle § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Úspěšnému žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu