28 Cdo 679/2015
Datum rozhodnutí: 03.08.2015
Dotčené předpisy: § 118a o. s. ř.



28 Cdo 679/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce P. S. , V., zastoupeného JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230, proti žalovaným: 1) J. V. a 2) Mgr. K. S. , oběma V., zastoupeným Mgr. Liborem Neradem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, o zaplacení 236.642,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 C 15/2012, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. září 2014, č. j. 24 Cdo 260, 261/2014-386, takto:

Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Shora označeným usnesením odvolací soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 3. dubna 2014, č. j. 12 C 15/2012-328, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 3. dubna 2014, č. j. 12 C 15/2012-339, jímž tento soud uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 18.647,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a jímž zamítl žalobu v části o zaplacení dalších 217.995,- Kč s příslušenstvím; přitom odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadli dovoláním žalovaní.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ustanovení § 238a občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .
Kasační rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva, kterou odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a jíž byl formulován a odůvodněn závěr, že porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je vadou řízení, jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkaz vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu (§ 213b odst. 2 o. s. ř.), pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší (§ 219a odst. 1 o. s. ř.) a kdy s oud prvního stupně v dalším řízení (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1829/2011, uveřejněný pod č. 59/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedený závěr se tedy uplatní i ve věci nyní posuzované, dochází-li odvolací soud k závěru o jiné možné kvalifikaci uplatněného práva (plnění ze smlouvy vs. bezdůvodné obohacení) vyžadující si doplnění tvrzení účastníků o jiné (další) rozhodné skutečnosti, jež nebyly z pohledu jiného právního názoru soudu prvního stupně potřebné, a s tím spojené doplnění dokazování.
K vázanosti soudu prvního stupně právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) je pak třeba uvést, že soud prvního stupně je vázán jen takovým právním názorem, který byl skutečným základem zrušovacího usnesení odvolacího soudu, a to jen potud, pokud nová zjištění nezmění poznatky o skutkovém ději projednávaného případu natolik, že na nový skutkový základ věci není aplikace právního názoru odvolacího soudu již možná (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze den 4. května 1994, sp. zn. 6 Cdo 7/94, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 3, ročník 1995, str. 56).
Vyslovuje-li se odvolací soud v odůvodnění usnesení předběžně i k některým dalším aspektům věci (k otázce, zda žalobci uplatněné právo má-li být právem na vydání bezdůvodného obohacení promlčeno je či není), za situace, kdy důvodem kasačního zásahu odvolacího soudu byla zjištěná vada řízení (§ 213b odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jde o hodnocení, jež není pro zrušující usnesení odvolacího soudu významné (určující) a na němž rozhodnutí nespočívá (nezávisí). V takovém případě ani kritika tohoto názoru v podaném dovolání (o počátku běhu subjektivní promlčecí doby u práva na vydání bezdůvodného obohacení dle § 107 odst. 1 obč. zák., nelze-li prozatím vyloučit posouzení uplatněného práva jako práva na plnění ze smlouvy) nemůže založit přípustnost dovolání (posouzení této otázky na kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně nic nezmění).
K posuzování počátku běhu subjektivní promlčecí doby (§ 107 odst. 1 obč. zák.) lze snad obecně uvést tolik, že je nutno vycházet z prokázané, skutečné, nikoli tedy jen předpokládané vědomosti oprávněného o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal; touto vědomostí ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní ovšem znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (srovnej např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. září 1974, 2 Cz 19/74, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/1975, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo 927/98, rozsudek ze dne 14. srpna 2007, sp. zn. 30 Cdo 2758/2006, publikovaný v časopise Právní rozhledy pod č. 6, ročník 2008, a rozsudky ze dne 15. června 2010, sp. zn. 21 Cdo 3433/2008, 21 Cdo 3434/2008, ze dne 18. května 2011, sp. zn. 32 Cdo 2626/2009, a ze dne 6. května 2013, sp. zn. 28 Cdo 2892/2012, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž se řízení končí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. srpna 2015
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu