28 Cdo 664/2008
Datum rozhodnutí: 21.05.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 664/2008


ROZSUDEK


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. K., b) E. K., oba zastoupeni advokátem, proti žalovaným 1) J. S., 2) M. P., 3) M. P., a 4) P. P., žalovaní 1, 3 a 4 zastoupeni advokátem, o náhradu za zhodnocení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 18/2003, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2007, č.j. 20 Co 233/2006-291, doplněném usnesením ze dne 14. 8. 2007, č. j. 20 Co 233/2006-298, takto:


Dovolání první žalované se zamítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Praze shora uvedeným byl částečně změněn rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 3. 2006, č.j. 12 C 18/2003-186 tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům částku ve výši 63.824,- Kč s 3 % úrokem, a to první žalovaná 31.913,- Kč s 3 % úrokem od 20. 2. 2003 do zaplacení, druhá žalovaná 10.637,- Kč s 3 % úrokem od 21. 3. 2003 do zaplacení, třetí žalovaný 10.637,- Kč s 3 % úrokem od 20. 2. 2003 do zaplacení a čtvrtý žalovaný 10.637,- Kč s 3 % úrokem od 22. 2. 2003 do zaplacení, všichni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; v dalším byl tento rozsudek odvolacím soudem potvrzen. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Doplňujícím usnesením byly vyčísleny náklady řízení státu, které vznikly vyplacením znalečného ve výši 7.950,- Kč.


Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobci domáhali zaplacení částky 515.224,- Kč jako náhrady za zhodnocení nemovitosti, kterou museli vydat žalovaným podle ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku dospěl k závěru, že ke zhodnocení nemovitosti nedošlo, neboť rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 1. 1995 i rozhodnutím Městského úřadu v D. ze dne 5. 9. 1995 bylo rozhodnuto o odstranění přístavby domu č.p. 75 na st. p.č. 109 v k.ú. H. Tato přístavba se nacházela na pozemcích č. 299/2 a 299/5. Šlo o stavbu na cizím pozemku, a proto soud rozhodl na základě žaloby podané vlastníky pozemků /žalovanými 1) a 3)/ o jejím odstranění. Žalovaní se na základě tohoto rozsudku domáhali v řízení o výkon rozhodnutí, vedeném pod sp. zn. E 1757/96, odstranění staveb, ale vzhledem k tomu, že jim byly stavby vydány a stali se jejich vlastníky, byl výkon rozhodnutí zastaven.


Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb.; tedy že žalobci prokázali, že vydávaná nemovitost byla podstatným způsobem zhodnocena, a proto vznikla žalovaným povinnost zaplatit žalobcům rozdíl mezi cenami ke dni 12. 2. 1965 a ke dni 24. 4. 1991, tj. částku 63.824,- Kč. A to podle velikosti podílů, které jim byly vydány, první žalovaná v rozsahu jedné poloviny, další žalovaní v rozsahu jedné šestiny. Žalobcům rovněž vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 517 odst. 2 o.z., který v té době činil 3 % podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Odvolací soud neshledal důvody pro použití ustanovení § 3 o.z. pro nepřiznání zhodnocení nemovitosti žalobcům. V době podání výzvy byla přístavba domu povolena a zkolaudována. Žalovaní požádali o vydání domu, tedy nepožádali o peněžitou náhradu, přičemž věděli, že dům byl přestavěn. Přestože bylo soudem rozhodnuto o odstranění stavby na cizím pozemku k návrhu žalobců, žalovaní poté, kdy jim byly nemovitosti vydány, stavby neodstranili a nemovitosti včetně těchto staveb prodali třetí osobě, a to za cenu podstatně vyšší, než byla určena znalcem ke dni podání výzvy, a ze které soud vycházel při stanovení rozdílu cen.


Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho měnící části) podala první žalovaná dovolání, jehož důvodnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci a namítala existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka tvrdila, že předmětná přístavba měla být podle pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 1. 1995 , č.j. 7 C 141/92-47, odstraněna. Žalobci však toto neučinili, a proto žalovaní přistoupili k exekučnímu řízení, které bylo zastaveno; přesto se jedná o nepovolenou a nezkolaudovanou, tzv. černou stavbu. Dovolatelka nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že předmětná přístavba zhodnotila předmětnou nemovitost, ale naopak tvrdila, že cenu nemovitosti snížila, neboť tato přístavba nebude moci být nikdy užívána a vzhledem k jejímu tristnímu stavu bude muset být naopak na náklady současného vlastníka odstraněna. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadenou část rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


K podanému dovolání se druhá a třetí žalovaný písemně vyjádřili a souhlasili s tvrzeními dovolatelky.


Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolatelce odlišně (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvod je uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.


Dovolání není důvodné.


Podle ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. jde-li o nemovitost zhodnocenou tak, že její cena určená ke dni podání písemné výzvy oprávněnou osobou převyšuje cenu původní věci, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat finanční náhradu podle § 13 zákona č. 87/1991 Sb., nebo zda bude požadovat vydání nemovitosti. Pokud bude trvat na vydání nemovitosti, oprávněná osoba nahradí povinné osobě rozdíl mezi cenami uvedenými v předchozí větě tohoto ustanovení. Obě ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. (1. 4. 1991).


Uvádí-li se v ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. původní věc v souvislosti se zhodnocením věci, jež má za následek podstatné převýšení hodnoty věci, je tím míněna např. vydávaná nemovitost ve stavu před tímto jejím zhodnocením. Zhodnocením je tu míněn rozdíl mezi hodnotou nemovitosti před stavební úpravou a po ní, nikoli cena vynaložených prostředků (nákladů). Je třeba mít na zřeteli, že v § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. je stanoveno, že jak cena původní, tak i cena ke dni podání výzvy k vydání věci oprávněné osobě se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., takže rozdíl v těchto cenách spočívá např. v amortizaci (viz stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993, str. 119 120 /253 254/ Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Podle znaleckého posudku ze dne 17. 5. 2007, č. 2759-45/07, odvolací soud zjistil, že cena nemovitostí ke dni 12. 2. 1965 by činila 131.393,- Kč, a ke dni 24. 4. 1991 by činila 195.217,- Kč. Zhodnocení nemovitosti tedy činí 63.824,- Kč, což představuje jednu třetinu hodnoty vydávané nemovitosti. Na základě provedeného znaleckého posudku dovolací soud, shodně se soudem odvolacím, dospívá k závěru, že k podstatnému zhodnocení vydané nemovitosti, tj. budovy č.p. 75 na st. p.č. 109 v k.ú. H., došlo, a proto žalobcům jako povinným osobám náleží náhrada za zhodnocení vydávané nemovitosti podle výše uvedeného ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb.


Argumentace dovolatelky ohledně neoprávněnosti provedení přístavby a následném uložení povinnosti žalobcům k odstranění této přístavby na základě uvedeného pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami neobstojí za situace, kdy předmětná nemovitost (včetně přístavby) byla žalovaným jako oprávněným osobám vydána. Rozhodnutí soudu o odstranění stavby ve smyslu ustanovení § 135c odst. 1 o. z. stanoví povinnost vlastníku stavby (přístavby), aby ji odstranil, neboť se nachází na cizím pozemku. Pokud však došlo ke splynutí práva vlastníka pozemku s povinností vlastníka stavby v jedné osobě (restitucí), v daném případě vydáním celé nemovitosti oprávněným osobám, zanikne právo i povinnost stanovená v uvedeném pravomocném rozhodnutí soudu. Tvrzení o neexistenci stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí na předmětnou přístavbu není ve smyslu ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. relevantní, neboť předmětné ustanovení hovoří o zhodnocení vydané nemovitosti jako celku (bez dalšího), což bylo též předmětem dokazování před soudy nižších instancí.


Oprávněné osoby nabyly předmětnou nemovitost včetně přístavby, což mělo za následek zhodnocení nemovitosti. Ze znaleckého posudku též vyplývá, že na zhodnocení nemovitosti neměla vliv pouze přístavba domu, nýbrž také v mezidobí provedené rozvody elektroinstalace, vody, centrální vytápění objektu včetně rozvodu plynu, nové sociální zařízení (původně byl součástí domu suchý záchod) a další drobné opravy a renovace, vše provedeno povinnými z restituce.


Dovolací soud též neshledal žádné vady řízení, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak dovolatelka tvrdí.


Uplatněné dovolací důvody tedy nebyly naplněny a odvolací soud rozhodl ve věci správně. Nejvyšší soud proto dovolání první žalované zamítá (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).


Úspěšným žalobcům by vzniklo podle § 243b odst. 5 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Žalobci však v tomto řízení prokazatelně žádné náklady nevynaložili.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 21. května 2009


JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.


předseda senátu