28 Cdo 653/2011
Datum rozhodnutí: 11.08.2011
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 243b odst. 1 o. s. ř.




28 Cdo 653/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců a) K. P., a b) Z. P., zastoupených Mgr. Alešem Hájovským, advokátem se sídlem v Tachově, nám. Republiky 57, proti žalované Š. G. , zastoupené JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 47/2007, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2010, č. j. 27 Co 287/2009-119, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Oldřicha Navrátila, advokáta se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363.

O d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Napadeným usnesením Krajský soud v Brně změnil usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 6. 5. 2009, č. j. 4 C 47/2007-67, tak, že zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 705/2000. Zopakoval dokazování čtením protokolu o výpovědi svědka J. Š. u dožádaného soudu, kde svědek uvedl, že se se žalobcem zná již od školních let a rovněž z běžného života. Byl-li tedy svědek přítomen jednání mezi účastníky, které probíhalo v omezeném prostoru, považoval odvolací soud za účelové tvrzení žalobce, že v době původního řízení byl svědek J. Š. osobou žalobcům neznámou. Proto jeho výslech nemůže být ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. novým důkazem, který by žalobci nemohli bez své viny navrhnout v původním řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opírali o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedli, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Namítali, že odvolací soud nesprávně vyložil tvrzení žalobců o jejich vztahu ke svědku Šperlovi. Žalobci totiž netvrdili, že by svědek byl osobou jim neznámou, nýbrž osobou anonymní , neboť k předmětnému jednání mělo dojít v úzkém manipulačním prostoru skladu a svědek jako přizvaný řemeslník měl stát v zástupu za stavitelem S., jehož jednání se žalobcem bylo příchodem žalované s dalším mužem přerušeno. Žalobce se proto o svědkovi dozvěděl až v roce 2008, kdy mu svědek sám připomněl svoji přítomnost na předmětném jednání.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, podle něhož žalobce musel vědět o přítomnosti svědka Š. na předmětném jednání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., avšak je zjevně neodůvodněné.
Podle § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně [ ] , pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci [ ]. Pro posouzení otázky, zda výslech svědka Š. mohli žalobci použít jako důkaz v původním řízení, je jedině rozhodné, zda žalobci v době původního řízení věděli o jeho přítomnosti na předmětném jednání, nikoli však skutečnost, že si možnost navrhnout jeho výslech uvědomili až později.
Za situace, kdy žalobce svědka Š. znal již od školních let a rovněž z běžného života, což žalobci nepopírají, a kdy svědek Š. měl být přítomen na předmětném jednání, kam doprovázel stavitele S., je snaha žalobců zpochybnit závěr odvolacího soudu o tom, že si jej žalobce musel všimnout, zjevně bezvýsledná. Z protokolu o výpovědi svědka Š. se totiž nepodává, že by na předmětném jednání měl stavitele S. doprovázet větší počet osob, mezi nimiž by se snad mohl ztratit. Svědek uvedl jedině, že po skladu se pohybovali rovněž zaměstnanci žalobce. Skutkový závěr odvolacího soudu, že žalobce věděl o přítomnosti svědka Š. již v době konání původního řízení, tak má oporu v provedeném dokazování, a dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. zjevně nemůže být naplněn.
Uvedené důvody vedly dovolací soud k závěru, že dovolání je s ohledem na obsah dovolacích důvodů zjevně neodůvodněné, a proto podle § 243b odst. 1 o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 1750,- Kč (§ 10 odst. 3, § 10 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 20 % DPH ve výši 410,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. srpna 2011 JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu