28 Cdo 652/2010
Datum rozhodnutí: 14.07.2010
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.




28 Cdo 652/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, PhD., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Ing. O. K. , zastoupeného JUDr. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, proti žalované KATRIS TRADING LTD s.r.o. , IČ 25653610, se sídlem v Praze 9 Hloubětíně, K Hutím 2/152, zastoupené JUDr. Martinem Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 3 Žižkov, Koněvova 2596/211, o 66.320,- Kč s příslušenstvím, o přistoupení J. D., do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 73/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č. j. 55 Co 422/2009-36, takto:


Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č. j. 55 Co 422/2009-36, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 3. srpna 2009, č. j. 60 C 73/2009 27, připustil přistoupení J. D. jako dalšího účastníka do řízení na straně žalované. Soud prvního stupně postupoval s odvoláním na zásadu hospodárnosti řízení. V předmětné věci se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 66.320,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které jí vzniklo užíváním části pozemku parc. č. 1280/1 v kat. úz. H. bez právního důvodu. Žalobce navrhl přistoupení J. D. jako dalšího účastníka do řízení, neboť je možné, že jako spoluvlastnice uvedeného pozemku jej pronajímá žalované, obohacuje se tak na úkor druhého spoluvlastníka žalobce, a je proto ve sporu pasivně legitimována.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2009, č. j. 55 Co 422/2009-36, citované usnesení soudu prvního stupně změnil a přistoupení J. D. jako dalšího účastníka do řízení nepřipustil. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a uzavřel, že nejsou dány podmínky pro přistoupení další žalované, protože z tvrzení žalobce vyplývá, že nemá ujasněnou otázku pasivní věcné legitimace přistupující osoby, svá tvrzení staví na pouhých domněnkách a z jeho návrhu není zřejmé, čeho se vůči přistupující osobě domáhá. Není tak splněna podmínka pro přistoupení spočívající v tom, aby existence pasivní věcné legitimace vyplývala z žalobních tvrzení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Z obsahu dovolání vyplývá, že jeho důvodnost je dovozována z nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel uvedl, že soudy nemusí předběžně řešit otázku pasivní věcné legitimace, když tato je otázkou hmotněprávní, a tudíž se řeší až v konečném rozhodnutí o věci. Při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení soudy řeší pouze otázku hospodárnosti řízení. Dovolatel se domnívá, že je pravděpodobné, že osoba, jejíž přistoupení navrhuje, umožnila žalované užívat pozemek, jehož je spoluvlastníkem, a že od žalované vybírala nájemné, čímž se bezdůvodně obohacuje na jeho úkor právě ona, neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že umožní-li jeden spoluvlastník užívání společné věci třetí osobě, je opomenutý spoluvlastník povolán vyžadovat vydání bezdůvodné obohacení odpovídající výši jeho podílu na společné věci po druhém spoluvlastníku. Vzhledem k tomu, že zjišťování rozhodných skutečností bude předmětem dalšího řízení, navrhl dovolatel z procesní opatrnosti přistoupení další osoby do řízení a to ještě předtím, než bylo ve věci jednáno, a přistoupení tak nemůže být v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Z jeho podání přitom jednoznačně vyplývá, že žalobce se vůči přistupující osobě domáhá téhož, co vůči původní žalované. S ohledem na uvedené dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel nemá ujasněnou otázku pasivní legitimace a že z jeho žalobních tvrzení nevyplývá, čeho se domáhá. Dovoláním napadené rozhodnutí považuje za správné, a proto navrhla zamítnutí dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Přípustnost je v tomto případě dána ustanovením § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodováno o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud dále přezkoumával důvodnost dovolání.

Podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

Smyslem přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 o. s. ř.) a záměny některého z dosavadních účastníků za jiného (§ 92 odst. 2 o. s. ř.) je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči dalšímu účastníku jiné osobě. Nastane-li totiž právní skutečnost, která má za následek změnu ve věcné legitimaci, až v průběhu řízení, řeší situaci tím vzniklou § 107a o. s. ř. (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, s. 404).

Zabýval-li se přitom odvolací soud ve svém rozhodnutí pasivní věcnou legitimací osoby, jejíž přistoupení do řízení bylo navrhováno, nelze jeho postup považovat za správný. Otázka, zda nově přistupujícímu žalovanému svědčí povinnost podle hmotného práva, je předmětem věcného přezkumu a její řešení má být obsahem až konečného rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 847, svazek 12/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3035/2008). K tíži žalobce nelze přičítat, není-li obeznámen se vztahy mezi původní a posléze navrhovanou žalovanou natolik, aby svá tvrzení založil na konkrétních zjištěních a nikoliv na pouhých domněnkách, neboť je úkolem soudu, aby na základě tvrzení účastníků a navržených důkazů řádně povedl dokazování a své rozhodnutí učinil na základě takto zjištěného stavu (srov. § 120, § 122 a § 153 o. s. ř.). Uvedl-li dále odvolací soud, že z návrhu na přistoupení není jasné, čeho se žalobce domáhá vůči přistupující osobě, pak mu nelze přisvědčit ani v tomto ohledu, neboť v návrhu žalobce se uvádí, že rozšiřuje žalobu o další žalovanou , a tedy zřetelně požaduje po této osobě stejné plnění jako po původní žalované. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že žalobce navrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení na stranu žalovanou podáním ze dne 30. června 2009, kdy ve věci zatím nebylo jednáno. V návrhu žalobce uvádí dostatečným způsobem důvod (jako druhá spoluvlastnice zřejmě umožnila žalované užívání sporného pozemku a pobírá od ní nájemné), proč se domnívá, že J. D., jako přistupující osoba, je ve sporu pasivně legitimována. Nepřipustil-li tedy odvolací soud přistoupení dalšího účastníka s ohledem na nedostatečnost tvrzení žalobce o skutečnostech, z nichž by měla vyplývat pasivní věcná legitimace přistupujícího účastníka, a na nejasné vymezení plnění požadovaného žalobcem od této osoby, nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné, a dovolání bylo tudíž uplatněno důvodně. Nadto lze připomenout, že shledal-li odvolací soud tvrzení obsažená v návrhu na přistoupení dalšího účastníka příliš neurčitá, mohl se pokusit tuto vadu podání v souladu s ustanovením § 43 a § 212a odst. 5 o. s. ř. odstranit za pomoci výzvy adresované dovolateli.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem, a odst. 3, věty první, o. s. ř. usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení

Odvolací soud je pak ve smyslu § 243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. července 2010

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu