28 Cdo 64/2009
Datum rozhodnutí: 12.08.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 64/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce MVDr. F. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ D. S., a 2/ D. S., o zaplacení částky 14.519,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 24/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2008, č. j. 15 Co 247/2007-88, takto:


Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou rozsudkem ze dne 17. dubna 2007, č. j. 10 C 24/2003-60, uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 5.731, Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 14.519,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu (výroky III., IV. a V.). Žalobce se v posuzované věci domáhal zaplacení částky 20.250,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním jeho nemovitosti žalovanými na základě neplatné nájemní smlouvy. Soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, neboť bylo prokázáno, že žalovaní předmětnou nemovitost skutečně užívali na základě neplatné nájemní smlouvy (předmětné nemovitosti nikdy nebyly zkolaudovány na byty), přičemž výše bezdůvodného obohacení žalovaných byla určena na základě znaleckého posudku.


K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. září 2008, č. j. 15 Co 247/2007-88, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., a IV. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolacímu přezkumu byl totiž podroben pouze napadený výrok II. rozsudku okresního soudu a závislé výroky III. a IV., zatímco odvoláním nenapadené výroky I. a V. nabyly samostatně právní moci.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a), písm. b) i písm. c) o. s. ř., a navrhl ve smyslu § 243b odst. 3, věty první i druhé, o. s. ř. zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží.


Vzhledem ke skutečnosti, že odvolacímu přezkumu byl podroben rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku II. a v závislých výrocích III. a IV., když výroky I. a V. nabyly samostatně právní moci, lze dovoláním napadnout pouze výrok odvolacího soudu, který dotčený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. V tomto výroku bylo však rozhodnuto o zamítnutí žaloby do částky 14.519,- Kč s příslušenstvím, čímž není dosažena zákonem stanovená hranice výše peněžitého plnění pro přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) a § 218 písm. c) o. s. ř.


Žalovaní by měli podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné jim však nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. srpna 2009


JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.


předseda senátu