28 Cdo 604/2007
Datum rozhodnutí: 19.04.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 604/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce S. n. L. s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. České republiky, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. 8 C 384/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2006, čj. 12 Co 531/2006-61, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 31.5.2006, čj. 8 C 384/2005-36, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal splnění povinnosti žalovaného převést na něj náhradní pozemky podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen zákon o půdě ). Soud dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět proto, že nárok žalobce zanikl ze zákona ke dni 31. 12. 2005 bez ohledu na to, že žalobou byl uplatněn u soudu dne 27. 12. 2005.


K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvolacím řízení a svým shora uvedeným rozsudkem jej jako správný potvrdil. Vyšel z nesporného zjištění, že žalobce získal nárok na náhradní pozemky postoupením nároku původních oprávněných osob, a s ohledem na novelu ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, provedenou zákonem č. 253/2003, a nález Ústavního soudu, který nezrušil toto ustanovení ve vztahu k osobám, které nároku na náhradní pozemek nabyly postoupením, shledal názor soudu prvního stupně správným.


Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost zakládá na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. S právním závěrem odvolacího soudu nesouhlasí, dovozuje, že jeho nárok na převod náhradních pozemků byl nepochybný, nebyl však žalovaným splněn, a zůstal zachován i po 31. 12. 2005, protože byl včas uplatněn u soudu ještě předtím, než ze zákona zanikl. Posouzení této otázky považuje za zásadní po právní stránce, což odůvodňuje tím, že soudy rozhodují v této věci rozdílně.


Žalovaný podal k dovolání stručné vyjádření, že věc podle jeho názoru rozhodly soudy obou stupňů správně, a poukázal též na rozsudek Nejvyššího soudu z 8.11.2006, čj. 28 Cdo 2259/2006, který judikoval v analogické věci.


Dovolací soud se neztotožnil s názorem dovolatele, že dovolání je přípustné. Přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. nepřichází v úvahu, protože odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který byl jeho prvým rozsudkem v této věci. Neshledal, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, protože danou problematikou se již opakovaně ve své judikatuře zabýval. V rozsudku ze dne 8. 11. 2006, sp.zn. 28 Cdo 2259/2006, uzavřel, že zánik nároku na náhradní pozemek podle § 11 zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů, vyplývá ze zákona, kterým byl změněn zákon o půdě. Jednalo se o zásah do práva dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve stanovené lhůtě P. f. uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu před 31. 12. 2005. Tuto judikaturu Nejvyšší soud zastává i nadále.


Dovolací soud proto nedospěl k závěru, že je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. je odmítl.


Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měl nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné náklady řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. dubna 2007


JUDr. Josef Rakovský, v. r.


předseda senátu