28 Cdo 60/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 60/2009


U S N E S E N Í





Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. ch. p. l. Č. r., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti rozhodnutí členské schůze, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 121/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2008, č.j. 29 Co 172/2008-95, takto:


Dovolání se odmítá.


Žalobce je povinen zaplatit na nákladech řízení o dovolání žalovanému částku 3.275,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2008, č.j. 8 C 121/2006-71 (ve spojení s usnesením ze dne 31. 1. 2008), kterým ve výroku I. byla zamítnuta žaloba na určení, že rozhodnutí členské schůze žalovaného (blíže viz zmíněný výrok rozsudku soudu prvního stupně), konané dne 7. 5. 2006 v Blatech u Jičína, nejsou v souladu se zákonem a stanovami a jsou neplatná. Odvolací soud též potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalobci stanovena povinnost k náhradě nákladů řízení před tímto soudem. Ohledně nákladů odvolacího řízení byl žalobce zavázán k náhradě nákladů ve výši 12.614,- Kč.


Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž byl podle zjištěného skutkového stavu žalobce (člen žalovaného) rozhodnutím výboru žalovaného dne 7. 5. 2005, oznámeným mu dopisem ze dne 22. 5. 2005, vyloučen z důvodů (shrnuto), že již delší dobu poškozoval žalovaného, neoprávněně očerňoval jména některých jeho členů, podal na žalovaného trestní oznámení, jeho jednání odporovalo dobrým mravům a poškozovalo dobré jméno žalovaného na veřejnosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo projednáno na členské schůzi konané dne 7. 5. 2006 v rekreačním středisku P., B. u J.. Členské schůze se zúčastnilo 122 členů a žalobce. Tomu byl poskytnut prostor na obhajobu jeho jednání, které mělo za následek vyloučení z klubu. Členská schůze o odvolání žalobce hlasovala s tím, že 71 členů bylo proti dalšímu setrvání žalobce v klubu, 1 byl pro a ostatní se hlasování zdrželi.


Odvolací soud se ztotožnil se všemi právními závěry soudu prvního stupně, aniž by zasáhl do jeho skutkových zjištění. Žaloba podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, byla podána ve lhůtě. V projednávané věci nedošlo k porušení zákona ani stanov, neboť o konání schůze byli členové klubu včas informování. Program schůze byl předem určen a bylo o něm řádně hlasováno, přičemž byl většinou přítomných členů schválen. Rovněž bylo prokázáno, že rozhodnutí žalobou napadená byla schválena v souladu se stanovami. Stejně tak se potřebná většina členů vyslovila pro jednotlivá předmětná rozhodnutí, včetně rozhodnutí o vyloučení žalobce. Soudy nižších instancí též dovodily, že na platnost hlasování neměla vliv skutečnost, že se ho přítomný žalobce nemohl zúčastnit.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral o přípustnost pro otázku zásadního právního významu v napadeném rozsudku (ne)řešenou. Tvrdil, že rozhodnutí členské schůze ze dne 7. 5. 2006 byla přijata v rozporu se zákonem a stanovami. To zejména z toho důvodu, že mu o nich nebylo povoleno hlasovat, jakož i proto, že členská schůze nerozhodovala o potvrzení vyloučení, ale o tom, kdo je pro další členství žalobce. Dovolatel též vytýkal soudu prvního stupně, že se nezabýval konkrétními důvody jeho vyloučení. Rozsudek odvolacího soudu považoval dovolatel za zcela nekonkrétní. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Neshledal jeho přípustnost, neboť podle něj nemá napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.


Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o tvrzenou přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu.


Dovolání není přípustné.


Je třeba připomenout, že rozhodování ve věcech občanských sdružení má svá specifika. Soud musí respektovat ústavní kautelu interní spolkové autonomie, jak tato interpretačně vyplývá z článku 20 Listiny základních práv a svobod. Skutkový terén činnosti občanských sdružení vykazuje takové aspekty, jejichž hodnocení není pro obecné soudy i přes prováděné dokazování snadné. Tím spíše z toho plyne, že soud se bude zabývat z pestré palety spolkových rozhodnutí jen takovými, která nejsou produkty běžného provozu spolků, ale mají svůj význam jak pro člena tak i pro občanské sdružení samotné. Tento význam bude z hlediska člena záležet na zodpovězení otázky, zda a v jaké intenzitě mu byla způsobena újma na jeho právech. I z tohoto posledně zmíněného pohledu je nezbytné posuzovat kontroverzní stav, jenž v souvislosti s rozhodováním žalovaného spolku vznikl.


Zajisté, že podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. může člen spolku soudně napadnout rozhodnutí občanského sdružení, bude-li tvrdit jeho rozpor se zákonem či stanovami. Pro určovací žalobu je stanovena třicetidenní subjektivní a šestiměsíční objektivní lhůta (obojí byla dodržena). Jak již ale naznačeno výše, ne všechna rozhodnutí budou podle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu, srov. např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2865/2006 a jeho podrobné důvody na základě teleologické redukce způsobilým objektem soudního přezkumu.


Podle čl. 6.3. písm. i) Stanov a řádů sdružení má výbor žalovaného právo vyloučit člena z Klubu chovatelů l. (KCHL).


Podle příslušné pasáže čl. 6.2. organizačního předpisu rozhoduje o námitkách člena proti vyloučení z KCHL členská schůze.


Rozhodnutím, které jako individuální interní akt spolku konstituuje zánik práv člena, je tedy rozhodnutí výboru KCHL. Členská schůze spolku je pouze přezkumným orgánem. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že na členské schůzi hlasovali členové spolku nikoli o námitkách žalobce proti jeho vyloučení, ale o samotném setrvání žalobce ve spolku; obsahově tu podstatná změna není patrna.


Žalobce byl informován dopisem z 22. 5. 2005, že byl dne 7. 5. 2005 rozhodnutím výboru KCHL ze spolku vyloučen. Věděl tedy o relevantním pro něj jednání spolku. Přesto od počátku řízení napadal výhradně rozhodování členské schůze (dokonce nikoli jen ve vztahu ke své osobě) ze dne 7. 5. 2006. Přitom ani soudní zásah do pro žalobce nepříznivého rozhodnutí členské schůze nemohl přivodit účinky, jež žalobce zamýšlel, pokud by nebyl určen rozpor se zákonem či stanovami předchozího rozhodnutí výboru KCHL. Rozhodnutí výboru však žalobce nenapadl; toto rozhodnutí nemůže být posuzováno v rámci prejudice, vždyť právě ono má pro žalobce konstitutivní účinky.


Dovolací soud není toho názoru, že nižší instance byly povinny poučit žalobce o případné změně svého právního názoru na projednávanou věc ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalobcova podání a procesní projevy jsou stran napadaného rozhodnutí zcela určité a o dostatečné vědomosti žalobce o relevantních faktech již bylo podstatné řečeno. Na dovolacím soudu pak není, aby (eventuální) vadu řízení v tomto ohledu napravoval.


Dovolatel má nepochybně pravdu v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu je kusý a svým obsahem je vlastně jen odkazem na rozhodnutí prvostupňové. Ve světle nyní předestřených závěrů dovolací instance to však není podstatné.


Nejvyšší soud proto neshledává v posuzované věci znaky přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proto dovolání žalobce odmítá podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.


Žalovanému svědčí podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. práva na náhradu nákladů řízení o dovolání. Sazba odměny advokáta za vyjádření k dovolání činí 10.000, Kč, tuto částku však bylo nezbytné dvakrát redukovat na polovinu (§ 5 písm. d/, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Tedy 2.500,- Kč, s přičtením DPH 2.975,- Kč. Po dalším přičtení 300,- Kč režijního paušálu představovaly náklady žalovaného částku 3.275,- Kč.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 10. června 2009





JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu