28 Cdo 593/2005
Datum rozhodnutí: 09.01.2007
Dotčené předpisy:




28 Cdo 593/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání s. s r. o. G. P., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze z 27.10.2004, sp.zn. 21 Co 383/2004, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 7 C 1535/99 (žalobce B.P. S., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1. G. P., s.r.o., zastoupené advokátem, a 2. F. V., zastoupenému advokátem, o 513.638 Kč), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

V řízení o žalobě žalobce B.P.S., s.r.o., vedené u Okresního soudu Praha-západ dne 4.8.1999, domáhající se úhrady nákladů za služby související s užíváním nebytových prostor a úhrady sjednaného nájemného, vydal Okresní soud Praha-západ usnesení ze 7.10.2003, čj. 7 C 1535/99-106, jímž připustil přistoupení do řízení dalšího žalovaného F. V., který podepsal nájemní smlouvu o pronájmu nebytových prostor v objektu v P. 6, L. čp. 2, jehož správu vykonává žalobce. Soud prvního stupně uváděl, že toto přistoupení dalšího žalovaného do řízení podle ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu připustil na návrh žalobce; souhlasu tohoto dalšího účastníka řízení tu nebylo zapotřebí, neboť nevystupuje v řízení na straně žalobce (srov. § 92 odst. 1 občanského soudního řádu).

O odvolání žalované s.r.o. G. P. proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Praze usnesením z 27.10.2004, sp.zn. 21 Co 383/2004. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalované s.r.o. G. P. nebylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 92 odst. 1 občanského soudního řádu vyhověl návrhu žalobce na připuštění přistoupení dalšího žalovaného do řízení, a to na základě podání, učiněného do protokolu o jednání ze 7.10.2003. Souhlasu žalobce (a ani žalovaného) tu nebylo zapotřebí, protože nově do řízení vstupující účastník řízení tu neměl vystupovat na straně žalobce (srov. § 92 odst. 1 občanského soudního řádu). O připuštění toho, aby další účastník řízení vstoupil do tohoto řízení, tu bylo rozhodnuto usnesením soudu ve smyslu ustanovení § 201 a § 202 odst. 2 občanského soudního řádu. Odvolací soud tu však byl toho názoru, že odvolání proti tomuto usnesení mohl podat pouze žalobce, který takový návrh neučinil, nebo další žalobce, nesouhlasil-li by se svým vstupem do řízení a soud by přesto návrhu vyhověl; stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení nemá právní význam .

Odvolací soud dále dovozoval, že tu nešlo o porušení zásady hospodárnosti řízení a ani tu nešlo o řešení otázky pasívní legitimace žalované společnosti s ručením omezeným G. P., jak namítala tato žalovaná ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud ještě dodával právní závěr, že hmotně právní účinky zahájení řízení vůči dalšímu (novému) žalovanému nastaly dnem, kdy soudu došel návrh žalobce na připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení a procesně právní účinky pak nastanou právní mocí usnesení, jímž soud jeho přistoupení připouští .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno dne 30.11.2004 advokátu, který žalovanou s.r.o. G. P. v řízení zastupoval, a dovolání ze strany této žalované bylo podáno u Okresního soudu Praha-západ dne 18.1.2005, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. V tomto dovolání bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu z 27.10.2004, sp.zn. 21 Co 383/2004, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolávající se společnost s ručením omezeným měla za to, že je její dovolání přípustné a z obsahu jejího dovolání vyplývalo, že dovolacím důvodem tohoto dovolání je to, že dovoláním napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení řešené otázky připuštění přistoupení do řízení.

Dovolatelka měla především za to, že tu nejsou dány důvody k tomu, aby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo připuštěno, když tu nejde o nerozlučné společenství účastníků na straně žalovaných, a žalobci nic nebrání, aby se samostatnou žalobou domáhal svého práva vůči osobě, jejíž přistoupení do řízení na straně žalované navrhoval. Odvolací soud tu připustil přistoupení do řízení dalšího účastníka řízení žalovaného F. V., a to za procesní situace, kdy se soudy obou stupňů v tomto řízení dosud nevypořádaly se základní otázkou, zda je totiž žalovaná s.r.o. G. P. v této právní věci vůbec pasívně legitimována.

Podle názoru dovolatelky připuštěním přístupu dalšího účastníka do řízení tu dojde k dalším průtahům v řízení, protože bude podle návrhů žalobce prováděno dokazování k otázkám týkajícím se nového žalovaného F. V., což pro žalovanou s.r.o. G. P. je zbytečné a neekonomické, když tato žalovaná nyní i podle tvrzení žalobce evidentně není v tomto sporu pasívně legitimována. Za této procesní situace měly soud obou stupňů v daném případě postupovat tak, že se přistoupení dalšího žalovaného do řízení nepřipouští, a měly přistoupit přímo k zamítnutí žaloby proti žalované s.r.o. G. P.

Žalující s.r.o. B.P.S. ve svém vyjádření k dovolání dovolatelky navrhovala, aby toto dovolání bylo odmítnuto, protože není přípustné; měla za to, že toto dovolání není rovněž důvodné, protože postup odvolacího soudu plně odpovídal ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaná s.r.o. G. P. v průběhu celého tohoto řízení vystupovala jako věcně legitimovaný dlužník a v rámci své procesní obrany pouze rozporovala výši uznané částky dluhu .

Přípustnost dovolání dovolatelky bylo tu třeba posoudit podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst. 1 občanského soudního řádu).

Důvodnost či nedůvodnost přípustného dovolání dovolatelky tu bylo třeba posoudit podle právní úpravy dovolacích důvodů, jak jsou stanoveny v ustanovení § 241a občanského soudního řádu, tj. zda řízení v právní věci bylo postiženo vadou, které mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 241a odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu), nebo zda rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).

O vadu řízení před soudy obou stupňů tu nebylo možné uvažovat, když tu soud prvního stupně využil možnosti dané ustanovením § 92 odst. 1 občanského soudního řádu (podle něhož může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník) a také odvolací soud tu využil téže možnosti ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 a § 92 odst. 1 občanského soudního řádu. Navíce tu uvedený postup soudů obou stupňů nemohl mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé (srov. § 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu), k jehož vydání v daném případě ještě vůbec nedošlo.

Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci buď v tom případě, že soud posoudí věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

O první z těchto uváděných situací v daném případě nešlo, neboť tu odvolací soud (i soud prvního stupně) postupoval s použitím jednoznačného slovního znění ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu.

Pokud šlo o to, jak si odvolací soud v daném případě vyložil uváděné ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu při jeho konkrétní aplikaci na projednávanou otázku, lze poukázat na právní názor, který byl zaujat v rozhodnutí uveřejněném pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, ohledně možných případů, v nichž nepřichází v úvahu použití ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedeny tu byly tyto případy: a/ případ, při němž ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 občanského soudního řádu), b/ případ přistoupení do řízení, když by se tímto přistoupením ve vztahu k přistoupivšímu účastníku řízení založil nedostatek soudní pravomoci (§ 7 o.s.ř.), nebo nedostatek věcné příslušnosti soudu (§ 9 o.s.ř.), nebo by tímto přistoupením do řízení vznikla překážka věci zahájené (§ 83 o.s.ř.) či překážka věci rozsouzené (§ 159 odst. 3 o.s.ř.), a c/ případ, v němž není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku řízení žalobou domáhá, jakož i případ, kdy jde o zjevně neekonomický postup v řízení.

Z uvedených ustanovení občanského soudního řádu i z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů vycházel dovolací soud v daném případě. Zároveň však bylo nutno konstatovat, že z týchž ustanovení občanského soudního řádu a v podstatě i z týchž právních závěrů, které byly vyjádřeny v citované uveřejněné judikatuře soudů, vycházel i odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky. Odvolací soud tu neřešil žádný z případů, v nichž podle právních závěrů citovaného rozhodnutí ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek není na místě použití ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu a postup odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) tu nevedl ani ke zjevně neekonomickému postupu v dalším řízení, když tu lze v dalším průběhu dokazování souběžně objasňovat a posuzovat dosud nevyřešenou opodstatněnost nároku žalující společnosti s ručením omezeným vůči žalované s.r.o. G. P. anebo případně vůči žalované s.r.o. G. P. anebo případně vůči žalovanému F. V., a to v celém žalobkyní uváděném období, popřípadě v jeho dílčí části.

Nemohl tedy dovolací soud přisvědčit názoru dovolatelky, že tu nemohly soudy obou stupňů vůbec použít v daném případě ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu. Nemohl proto dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není správné, takže by mělo být zrušeno, jak to má na zřeteli ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu.

Přikročil tedy dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 a odst. 6 občanského soudního řádu k zamítnutí dovolání dovolatelky proti usnesení občanského soudního řádu, a to usnesením soudu dovolacího.

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení, vynaložených žalobkyní na vyjádření k dovolání dovolatelky použil dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 a § 224 občanského soudního řádu ustanovení § 150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud tu přihlížel k povaze řešené právní otázky v daném případě i k obsahu zmíněného vyjádření žalobkyně k dovolání dovolatelky, rekapitulujícímu v podstatě procesní vyjádření žalobkyně učiněná již v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 9. ledna 2007

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu