28 Cdo 5651/2015
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



28 Cdo 5651/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce O. D., zastoupeného JUDr. Ivou Hlaváčkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, proti žalovanému statutárnímu městu Ústí nad Labem, IČ 00081531, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 8 C 207/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. června 2015, č. j. 14 Co 330/2015-39, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce včasným dovoláním a v zastoupení advokátem napadl v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. února 2015, č. j. 8 C 207/2012-24, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení advokáta.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc posuzoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského osudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); dále jen o. s. ř.

Žalobce předně v dovolání vyšel z nesprávného očekávání, že věc bude posuzována podle občanského soudního ve znění účinném do 31. 12. 2012, když jeho přípustnost připínal k ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podával je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž tato ustanovení občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 již nezná. V důsledku nesprávné domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 žalobce vůbec nevymezil žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v § 237 o. s. ř. (nesdělil, které z hledisek tam uvedených považuje za splněné) jak to vyžaduje ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a neuvedl ani žádný způsobilý důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné s vysvětlením, v čem tato nesprávnost spočívá (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), tedy nepředložil Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Jak sdělení některého z předpokladů přípustnosti dovolání, tak uvedení zcela konkrétního důvodu dovolání jsou nutnými obsahovými náležitostmi dovolání, jejichž absence (i jen jedné z nich) brání pokračování v dovolacím řízení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1, věty první, o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

K důvodům dovolání sluší se připomenout, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je toliko nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalobcem uváděné námitky kritizující skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) či postup odvolacího soudu v řízení; ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nad rámec řečeného se sluší uvést, že podle § 241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Dovolací soud proto k tomuto tvrzení (k novým skutečnostem ani ke změnám) nemohl přihlédnout.

Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2016
Mgr. Petr Kraus předseda senátu