28 Cdo 5554/2016
Datum rozhodnutí: 15.12.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 6 odst. 1 písm. k) předpisu č. 229/1991Sb., § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



28 Cdo 5554/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyň a) J. B. , S., a b) P. I. , S., za účasti Lesů České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČ 421 96 451, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 352/2014, o dovolání účastníka řízení proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2016, č. j. 28 Co 253/2016-199, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Účastník řízení je povinen zaplatit každé ze žalobkyň na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.630,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :


Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 26. 5. 2015, č. j. 18 C 352/2014-116 (v řízení podle části páté občanského soudního řádu zahájeném žalobou podanou žalobci J. B., P. M. a P. I.) rozhodl, že žalobci jsou vlastníky ve výroku specifikovaných pozemků v k. ú. P. u S., které vznikly z pozemku p. č. dle pozemkového katastru 283/1 zapsaného ke dni 12. 12. 1949 ve vložce č. 23 pozemkové knihy a následně odepsaného do vložky č. 147 pozemkové knihy pro katastrální území P., a to P. M. v rozsahu id. 1/2 a J. B. a P. I. každá v rozsahu id. 1/4, s tím, že tímto se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj v Kladně, vydané dne 17. 7. 2014 pod č. j. SPU 320968/2014 (výrok I.), a dále rozhodl, že účastník č. 1 je povinen zaplatit žalobcům do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení celkem částku 17.700,- Kč, a to k rukám zástupce žalobců (výrok II.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 7. 2016, č. j. 28 Co 253/2016-199, rozsudek soudu prvního stupně [poté, co bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2016, č. j. 18 C 352/2014-153, podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto, že na místě žalobce P. M., zemřelého dne 14. 7. 2015, bude v řízení pokračováno s jeho dědičkami - J. B. a P. I.], změnil tak, že žalobkyně a) a b), každá v rozsahu ideální 1/2, jsou spoluvlastníky tam specifikovaných pozemků v k. ú. P. u S., s tím, že v tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj v Kladně, ze dne 17. 7. 2014, č. j. SPU 320968/2014 (výrok I.), a dále rozhodl, že účastník řízení je povinen nahradit žalobkyním na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 30.960,- Kč (výrok II.) a na nákladech odvolacího řízení částku 13.500,- Kč (výrok III.) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce .
Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník řízení dovolání (výslovně sice proti všem jeho výrokům, avšak posuzováno dle jeho obsahu pouze proti výroku I. o věci samé, když dovolání žádné námitky proti nákladovým výrokům neobsahuje), jež má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení otázky naplnění restitučního důvodu dle § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb. o půdě , jelikož odvolací soud se při řešení otázky pojmu kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 47/1992, uveřejněný pod č. 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 36/95, ze dne 19. 12. 1995, uveřejněné pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2532/2010, sp. zn. 22 Cdo 1268/2000, či sp. zn. 28 Cdo 2472/2007). Poté, co zrekapituloval průběh řízení, provedené důkazy a závěry, k nimž dospěl odvolací soud, namítá, že z provedených důkazů vyplývá, že smlouva ze dne 12. 12. a 19. 12. 1949 (na základě níž právní předchůdci žalobkyň pozbyli předmětné pozemky) nebyla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, a že právní posouzení pojmu tísně a nápadně nevýhodných podmínek odvolacím soudem je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení .
Žalobkyně a) a b) se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhly, aby dovolání bylo odmítnuto.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dovolání účastníka řízení odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Otázku naplnění restitučního důvodu podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě ), na níž napadené rozhodnutí závisí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž dovolací soud nemá důvodu se odchýlit ani v této věci.
K naplnění znaku uzavření kupní smlouvy v tísni lze z konstantní judikatury odkázat právě na již dovolatelem zmíněný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 1993, sp. zn. 3 Cdo 47/92, uveřejněný pod č. 36/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. Cpjn 36/95, uveřejněné pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; z aktuální judikatury Nejvyššího soudu pak např. na rozsudek ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2532/2010; z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 28. 1. 1998, sp. zn. IV. ÚS 436/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 10, č. 10, či nález ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. IV. ÚS 95/96, uveřejněný tamtéž pod č. 45, svazek 5.
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu napadené rozhodnutí nevybočuje ani při posouzení, zda právní předchůdci žalobkyň uzavřeli předmětnou kupní smlouvu za (pro ně) nápadně nevýhodných podmínek (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1678/2012, a ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2532/2010; z judikatury Ústavního soudu např. nález ze dne 17. 9. 1996, sp. zn. I. ÚS 168/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, č. 79).
Naplnění restitučního důvodu podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě není podle ustálené rozhodovací praxe vyloučeno ani v případě, že pozemky byly státem vykupovány za účelem stavby ve veřejném zájmu [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1508/2013, řešící uvedenou otázku za obdobných skutkových okolností při výkupu pozemků za účelem stavby vodního díla, nebyla-li při prodeji dodržena ekvivalentnost vzájemných plnění a (současně) svědčí-li další okolnosti o stavu tísně prodávajících (stav tísně je třeba vykládat v širších souvislostech a tedy i v souvislosti s politickým nátlakem v letech 1948 až 1989, jež nelze chápat jako jednorázový akt, ale rovněž jako dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba, jako vlastník věci, učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě neučinila - viz judikatura shora)].
Zjištění odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) o okolnostech, jež omezovaly svobodné rozhodování právních předchůdců žalobců (manželů M. a V. A.) při nakládání s jejich majetkem a jež je přivedly k uzavření uvedené smlouvy ze dne 12. 12. a 19. 12. 1949 , na základě níž předmětné pozemky pozbyli, stejně tak jako zjištění o tom, zda se převodcům za pozemky dostalo spravedlivé náhrady, patří k závěrům skutkovým (jde o výsledek hodnocení v řízení provedených důkazů), pro které rozsudek odvolacího soudu k dovolacímu přezkumu otevřen není a jejichž prostřednictvím nemůže být založena přípustnost dovolání (na ni lze usuzovat výhradně prostřednictvím jediného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při svém rozhodnutí odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2016

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu