28 Cdo 5387/2007
Datum rozhodnutí: 16.12.2008
Dotčené předpisy: § 57 předpisu č. 219/2000Sb., § 60a předpisu č. 219/2000Sb.




28 Cdo 5387/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. d. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice Ú. pro z. s. ve v. m., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované S. s. hl. m. P., s.p. v likvidaci, zastoupeného advokátkou, o uložení povinnosti převést pozemky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 420/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, č.j. 29 Co 115/2007-141, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, č.j. 29 Co 115/2007-141, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 12. 2006, č.j. 9 C 420/2005-124, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 12. 2006, č.j. 9 C 420/2005-124, kterým byla zamítnuta žaloba na stanovení povinnosti žalované podat písemné ohlášení u Katastrálního úřadu pro hl. m. P. osvědčující přechod práva hospodaření s pozemky v žalobě uvedenými na žalovanou, a byla zamítnuta i žaloba na uložení povinnosti žalované uzavřít se žalobcem dohodu o bezúplatném vydání sporných nemovitostí. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nebyl nikdo zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobci byla stanovena povinnost nahradil náklady odvolacího řízení, jež vznikly vedlejšímu účastníkovi.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž žalobce je vlastníkem budov č.p. 1048 a č.p. 1049 a dalších, které jsou uvedeny na LV č. 1332 pro k.ú. K., a které leží na sporných parcelách (č. 1528/7, 128/9, 1529/3, 1529/5 a 1529/11); ty jsou ve vlastnictví žalované a hospodaří na nich vedlejší účastník. V řízení bylo zjištěno, že vedlejší účastník byl založen, a to s účinností od 1. 1. 1989, N. v. hl. města P., a je považován za státní podnik vzniklý podle zákona č. 111/1990 Sb., přičemž obec, jako zakladatel tohoto subjektu, zrušila zmíněný podnik s likvidací, která nastala dnem 1. 1. 1998 a dosud trvá. Odvolací soud dospěl k závěru, že pro posouzení toho, zda lze v daném případě použít ustanovení § 57 odst. 1 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen zákon o majetku ČR ), je rozhodný okamžik, ke kterému došlo k likvidaci S. s. hl. m. P. Pokud došlo ke zrušení státního podniku před účinností zákona o majetku ČR, jak je tomu v dané věci, zůstává právní režim takového podniku, jehož likvidace začala a dosud probíhá, mimo režim zmíněného zákona. Sporné pozemky tedy nejsou majetkem podle § 10 písm. b) shora uvedeného zákona a žalovaná v daném případě není s nimi oprávněna nakládat podle § 11 odst. 2 zákona; organizační složkou není ani vedlejší účastník. V souladu s tímto právním názorem je podle odvolacího soudu též rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 35 C 46/2004, na které žalobce odkazoval, neboť ani vedlejší účastník není oprávněn se spornými pozemky nakládat jinak, než v rámci probíhající likvidace nařízené podle jiných právních předpisů než zákona o majetku ČR.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opíral

o přípustnost pro otázku zásadního právního významu a jeho důvodnost spatřoval v nesprávném právním posouzení věci. Otázka zásadního právního významu měla spočívat v pasivní věcné legitimaci účastníků, neboť odvolací soud se údajně nedokázal vypořádal s argumenty žalobce, že podle ustanovení § 57 odst. 5 ve spojení s ustanovením § 10 písm. c) a ustanovením § 11 zákona o majetku ČR zaniklo právo hospodaření Státního statku hl. m. Prahy v likvidaci k předmětným pozemkům ke dni

1. 1. 2001 a současně vzniklo právo hospodaření žalované podle § 10 písm. b) zákona

o majetku. Jedná se o majetek, s nímž žádná organizační složka podle tohoto zákona nehospodaří, a proto s ním hospodaří organizační složky příslušné podle ustanovení

§ 11 cit. zák. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy

o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku. Uplatněný dovolací důvod, jenž lze přezkoumat v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, byl podřaditelný pod § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolání je přípustné a důvodné.

Dovolatel se v řízení domáhá po žalovaném bezúplatného převodu pozemků tvořících jeden funkční celek s bytovými domy ve vlastnictví dovolatele, a to na základě ustanovení § 60a zákona o majetku. V řízení bylo prokázáno, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika s právem hospodaření zapsaným v katastru nemovitostí ve prospěch S. s. hl.m. P., s.p., v likvidaci .

V ustanovení § 57 odst. 1 zákona o majetku ČR je uvedeno, že dosavadní státní podniky a státní rozpočtové a příspěvkové organizace, u nichž byla funkce zakladatele

a pravomoc tyto organizace zřizovat, řídit a zrušovat přenesena podle zvláštních právních předpisů na příslušná zastupitelstva obcí, a které ke dni účinnosti tohoto zákona dosud nezanikly, nejsou organizačními složkami podle tohoto zákona

a nevztahuje se na ně ustanovení § 54 až § 56.

Při posuzování dané věci však nelze pominout též ustanovení § 57 odst. 5 zákona o majetku ČR, podle něhož právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu, vykonávané státními organizacemi uvedenými v odst. 1 podle dosavadních předpisů, dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaniká. Věci, k nimž právo hospodaření takto zaniklo, jsou majetkem podle § 10 písm. b) tohoto zákona. Pokud s těmito věcmi souvisejí závazky uvedených státních organizací, přecházejí takové závazky na stát.

Smyslem ustanovení § 60a zákona o majetku ČR (a též ustanovení § 21 odst. 7 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) je bezúplatný převod pozemků ve státním vlastnictví, které tvoří jeden funkční celek s bytovým domem ve vlastnictví bytového družstva, do vlastnictví tohoto družstva, příp. vlastníka již převedené bytové jednotky v takovém domě. Jinými slovy řečeno, vlastník bytového domu, resp. bytové jednotky, by měl současně být vlastníkem pozemku pod tímto domem, neboť nejednotnost vlastnictví těchto nemovitostí s ohledem na charakter jejich užívání je nežádoucí; přestože tuto dualitu současná právní úprava připouští (srov. např. § 120 odst. 2 občanského zákoníku či § 21 zákona o vlastnictví bytů).

Cílem ustanovení § 57 zákona o majetku ČR je mj. definitivní dořešení právního postavení a vztahu k majetku státu u té skupiny státních organizací, u nichž funkce jejich zakladatele anebo pravomoc je zřizovat, řídit a zrušovat, přešla v roce 1990 v důsledku zavedení obecního zřízení ze současně zaniklých národních výborů na obce a města. Tyto organizace si nadále podržely charakter státních organizací a nadále také vykonávaly právo hospodaření s majetkem státu do doby, kdy z rozhodnutí příslušné obce (města) zanikly. V daném případě však se toto nestalo a státní organizace (vedlejší účastník) existuje i nadále. Pokud jde o hmotný majetek státu (věci), k nimž dosud tyto státní organizace vykonávaly právo hospodaření, podřizuje jej zákon o majetku ČR režimu svého § 10 písm. b); půjde tedy o majetek státu, s nímž jsou příslušné organizační složky ale i stát oprávněny předepsaným způsobem disponovat, včetně případného bezúplatného smluvního převodu podle § 60a odst. 5 písm. d) zákona o majetku ČR.

S ohledem na výše uvedené lze na dispozici s předmětnými pozemky vztáhnout režim ustanovení § 60a zákona o majetku ČR s tím, že příslušným k bezúplatnému převodu je Ú. pro z. s. ve v. m. (viz § 10 odst. b/

a zejména § 11 odst. 2 zákona o majetku ČR). Nutno podotknout, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví státu, na které se povinnost bezúplatného převodu primárně vztahuje; až následná je otázka, jaký subjekt je s nimi oprávněn hospodařit.

Z důvodů shora popsaných Nejvyšší soud rozsudky obou nižších instancí zrušil

a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).

V průběhu dalšího řízení, v němž se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1

o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 16. prosince 2008

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu