28 Cdo 5280/2007
Datum rozhodnutí: 26.11.2008
Dotčené předpisy: § 8 odst. 1 předpisu č. 229/1991Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 5280/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. K., b) B. Z., c) R. P., d) R. K., všichni zastoupeni advokátem, proti žalovaným 1. H. H., 2. E. B., 3. P. U, 4. J. U., všichni zastoupeni advokátkou, o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, pod sp. zn. 15 C 139/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2007, č. j. 42 Co 252/2005-287, takto:

Dovolání se odmítá.

Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným na nákladech dovolacího řízení částku 5.300,- Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 10. 11. 2004, č.j. 15 C 139/98-203, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že na žalobce přešlo vlastnické právo k nemovitostem a to domu č.p. 891 na st. p.č. 2607 v k.ú. K. Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 13.731,- Kč.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž právním předchůdcům žalobců manželům A. a B. K. - byl poskytnut příděl č. 31 v k.ú. K. K., a to zemědělská usedlost č.p. 1 a 19, přičemž součástí přídělů byla budova č.p. 1 se st. p. č. 115/1, který je v současné době veden v katastru nemovitostí jako budova č.p. 891 na st.p.č. 2607 v k.ú. K. Zemědělská usedlost byla právním předchůdcům žalobců přidělena Národním pozemkovým fondem podle dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. přídělovou listinou ze dne 20. 12. 1947 spolu s přibližně 13 ha zemědělské půdy. Výměrem Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 8. 3. 1951, č.j. 2240079/51-IX/32, byl příděl zrušen a nemovitosti přešly na stát. Zemědělská usedlost č.p. 1 v K. byla přídělovou listinou ze dne 27. 4. 1959 společně se zemědělskými pozemky o výměře cca 13 ha přidělena manželům J. a I. U. za přídělovou cenu 2.700,- Kč každému k jedné polovině. Přídělovou listinou Okresního národního výboru v B. ze dne 2. 6. 1964 byla zemědělská usedlost č.p. 1 v k.ú. K. spolu se zemědělskými pozemky o výměře 13 ha přidělena v rámci doosídlení do vlastnictví opět manželům U. Pozemky byly přiděleny do vlastnictví bezplatně, za přidělenou budovu byla stanovena přídělová cena 2.700,- Kč. Touto přídělovou listinou byla současně zrušena přídělová listina ze dne 27. 4. 1959. Třetí přídělovou listinou Okresního národního výboru v B. ze dne 13. 3. 1974 byla jmenovaným vydána v rámci doosídlení do vlastnictví budova č.p. 1 v k.ú. K., a současně byla do užívání manželů přidělena zahrada nejvýše do 0,10 ha. Pozemky byly přiděleny bezplatně, za budovu byla stanovena přídělová cena ve výši 2.700,- Kč. Touto třetí přídělovou listinou byla zrušena přídělová listina ze dne 2. 6. 1964, znějící na zemědělskou usedlost s 13 ha zemědělské půdy. Okresním úřadem v B. pozemkovým úřadem následně nebylo v rámci restituce vyhověno návrhu oprávněných osob na vydání sporné nemovitosti domu č.p. 891, jak již identifikován. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR Ústředním pozemkovým úřadem, které nabylo právní moci 8. 12. 1997.

Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Žaloba podaná ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě ), nebyla podle odvolacího soudu důvodná, neboť v řízení se neprokázalo, že sporná nemovitost byla na právní předchůdce žalovaných převedena způsobem uvedeným v citovaném ustanovení, tedy v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatele. Odvolací soud mimo jiné uvedl, že přídělová cena v částce 2.700,- Kč odpovídala zařazení budovy do třetí cenové třídy, což odpovídalo tehdejšímu vybavení a stavu budovy. Též protiprávní zvýhodnění nebylo možné dovodit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které opírali o přípustnost pro otázku zásadního právního významu a jeho důvodnost spatřovali v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé vymezili právní otázky tak, že schválení dohody o vydání zemědělského majetku mezi povinnou osobou Státním statkem K., s.p., a žalobci jako oprávněnými osobami ze dne 18. 12. 1992 představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k dalším správním rozhodnutím týkajícím se vlastnického práva k nemovitosti č.p. 891 na p.č. 2607 v k.ú. Krnov Opavské předměstí. Dovolatelé také tvrdili, že právní předchůdci žalobců byli vedeni v katastrální evidenci jako uživatelé, nikoliv jako vlastníci sporné nemovitosti což má vliv na jejich postavení ve smyslu § 8 odst. 1 zákona o půdě. Namítali též rozpor přídělových listin s tehdy platnými právními předpisy. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání vyjádřili. Měli za to, že při získání nemovitosti nebyli protiprávně zvýhodněni, přídělové listiny byly postupně vydávány v souladu s tehdejšími právními předpisy, a řádně přidělované nemovitosti tamtéž specifikovány. Žalovaní též upozornili na skutečnost, že téměř čtyřicet let v předmětné nemovitosti bydlí a zvelebují ji. Navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku.

Dovolání není přípustné.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Právní otázka se pokládá za nevyřešenou a současně splňující atribut možného zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o nastolení (jinak obvyklé a běžně judikované) právní otázky, spojené jen s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 203).

Právní předchůdci žalovaných manželé J. a H. U. získali do vlastnictví obytnou budovu č.p. 1 v k.ú. K. a do užívání zahradu nejvýše do 0,10 ha na základě přídělové listiny ze dne 13. 3. 1974. Ta nahradila přídělovou listinu ze dne 2. 6. 1964, která zrušila původní přídělovou listinu ze dne 27. 4. 1959. Vlastnické právo k budově tedy svědčilo nepřetržitě právním předchůdcům žalovaných již od roku 1959. Námitka dovolatelů ohledně neexistence zápisu vlastnického práva v pozemkové knize není důvodná, neboť kontinuita zápisů do pozemkových knih, které měly konstitutivní charakter, byla přerušena s účinností středního občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., tj. od 1. 1. 1951. Ani zákon č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, nepřinesl výraznou změnu v zápisech právních vztahů. I nadále měly zápisy do evidence nemovitostí jen deklaratorní (evidenční) charakter.

Tvrzený rozpor s právními předpisy týkající se nabytí sporné nemovitosti (ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě) nelze s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 62/1970 Sb. považovat za důvodný. Konečně pak samotné ocenění sporné nemovitosti, a tedy zařazení do příslušné cenové třídy, je nutné odvozovat od vybavenosti a technického stavu přidělované nemovitosti. Ani v této souvislosti neshledal dovolací soud v postupu odvolacího soudu pochybení.

Rozhodnutím pozemkového referátu Okresního úřadu Bruntál č. 1002/1 ze dne 5. 1. 1993, č.j. PR/13/93-Dr, byla schválena pouze dohoda o vydání nemovitostí spadajících do původního přídělu č. 31 v k.ú. K., která byla uzavřena mezi Státním statkem K., s.p., a žalobci, resp. jejich právními předchůdci. Předmětné rozhodnutí nemělo žádný vliv na řízení o vydání sporného zemědělského přídělu dříve označovaného pod č. 1 pro k.ú. K. Odvolací soud na toto rozhodnutí nepoukazoval, ani z něj nečinil žádné závěry, které by se promítly do rozhodnutí ve věci, a proto dovolací soud považuje tuto námitku dovolatelů za irelevantní.

V této souvislosti lze jen zdůraznit, že se dovolatelé přinejmenším mýlí, jestliže tvrdí, že předmětem dohody z 18. 12. 1992 byla sporná nemovitost. Šlo o dohodu ohledně domu č.p. 890 na pozemku parc. č. 2605.

Dospěl-li odvolací soud ke svým právním závěrům na základě posouzení přídělových listin, vydaných v souvislosti se změnou právní úpravy poskytování přídělů a jiných materiálních výhod doosídlenců, pak jde právě o jedinečný skutkový základ věci, jak je shora zmíněn. Věc proto nevykazuje judikatorní přesah. Nelze také říci, že by právní posouzení věci, vycházející zejména z listinných důkazů provedených nižší instancí, bylo ze strany odvolacího soudu nesprávné. Dovoláním napadenému rozsudku tedy nelze přiznat zásadní právní význam podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobců pro nepřípustnost odmítl.

Úspěšným žalovaným vzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 20.000,- Kč, a to podle § 5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. Tuto výchozí částku však bylo nutné dvakrát krátit, poněvadž v řízení byl protistranou učiněn jediný úkon a dovolání bylo odmítnuto (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). Po této redukci představovala definitivní výše odměny za úkon částku 5.000,- Kč, a po přičtení 300,- Kč režijního paušálu činila konečná výše nákladů dovolacího řízení na straně žalovaných 5.300,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. listopadu 2008



JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu