28 Cdo 5279/2008
Datum rozhodnutí: 25.03.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 5279/2008


ROZSUDEK


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobců a) L. Š., zastoupeného advokátem, b) M. V., c) B. K., proti žalovaným 1) J. T., 2) Ing. J. Č., 3) D. Č., 4) V. K., 5) E. K., a 6) J. D., žalovaní 1), 3), 4), 5) a 6) jsou zastoupeni dvokátkou, o určení neplatnosti smluv, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 4 C 257/95, o dovolání žalobce a) L. Š. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2007, č.j. 19 Co 224/2005-256, takto:


Dovolání se zamítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


I.


1. V projednávané věci se žalobci domáhali určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 29. 11. 1990, registrované Státním notářstvím v P., uzavřené mezi prodávajícím Okresním podnikem služeb P. v likvidaci a kupujícím (žalovanými 2-6). Dále šlo o určení neplatnosti části smlouvy o dočasném užívání pozemku, na němž je postavena nemovitost Slaměné kruhy , uzavřené mezi Okresním podnikem služeb P. v likvidaci a žalovanými téhož dne, a konečně o určení neplatnosti části kupní smlouvy, uzavřené mezi prodávajícími (žalovanými 2-6) a kupující J. T. (taktéž žalována sub 1) dne 27. 2. 1997 (specifikace smluv viz rozsudky nižších instancí).


2. Krajský soud v Brně svým rozsudkem shora označeným rozhodl tak, že v projednávané věci po změnách rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu o neplatnost kupní smlouvy ze dne 29. 11. 1990, ve výroku II. zamítl žalobu o neplatnost smlouvy o dočasném užívání pozemku ze dne 29. 11. 1990 ve vymezené části a ve výroku III. zamítl žalobu, aby bylo určeno, že kupní smlouva ze dne 27. 2. 1997 je ve vymezené části neplatná. Změnil tak ve všech meritorních výrocích rozsudek Okrasního soudu v Prostějově ze dne 9. 12. 2004, č.j. 4 C 257/95-222.


3. Odvolací soud dospěl, po vlastním právním posouzení věci, k závěru, že není dán naléhavý právní zájem žalobců ve vztahu k určení neplatnosti smlouvy a vymezené části smlouvy ze dne 29. 11. 1990 a ve vztahu k určení neplatnosti taktéž vymezené části kupní smlouvy ze dne 27. 2. 1997. Odvolací soud uzavřel, že by ani případně vyhovující rozsudek neměl pro žalobce praktický smysl; poukázal na nesprávný žalobní petit. Odvolací soud nezavázal účastníky řízení k náhradě nákladů odvolacího řízení.


4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) L. Š. dovolání, které opíral o diformitu rozsudků soudů nižších stupňů a o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Žalobce zejména poukazoval na skutečnost, že měl na určovací žalobě naléhavý právní zájem, dovolání podal proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


5. Žalovaní ad. 1), 3 - 6), se k vyjádřili k dovolání. Namítli, že se odvolací soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na určovací žalobě podrobně a dospěl ke správnému názoru. S rozsudkem odvolacího soudu souhlasili a navrhli, aby dovolací soud zamítl dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu.


II.


6) Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli odlišně (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Dovolací důvod je uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.


7) Podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd, účinného od 1. 11. 1990, je povinná osoba povinna neodkladně vydat věc oprávněné osobě na její písemnou výzvu (§ 5 odst. 1). K vydání věci (§ 5) nebo kupní ceny (§15) může oprávněná osoba povinnou osobu vyzvat do 6 měsíců ode dne účinnosti cit. zákona, jinak nárok zaniká. Povinná osoba je povinna s odňatými věcmi a s movitými věcmi uvedenými v § 13 odst. 2 až do jejich vydání oprávněným osobám nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání, s vyjímkou dohod o odevzdání a převzetí bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu (§ 22 odst. 1 cit. zák.).


8) Výzva k vydání věcí podle shora uvedeného zákona, označená jako žádost o navrácení majetku, adresovaná Okresnímu podniku služeb P., byla uplatněna oprávněnou osobou vůči osobě povinné ve lhůtě 6 měsíců od data účinnosti tohoto zákona, a to dne 2. 1. 1991. Osoba povinná ovšem věci nevydala. Restituční nárok u soudu uplatněn nebyl. Určovací žaloby tak neotevírají cestu k uspokojení restitučního nároku, což již detailně vysvětlil odvolací soud ve svém odůvodnění rozsudku. Oprávněná osoba (osoby) tedy postupovala nesprávně tak, že uplatnila restituční nárok jen v první fázi, která podle zákona směřuje vůči osobě povinné. Jestliže však osoba povinné věci nevydá, pak je nezbytné žalovat u soudu na vydání těchto věcí a tak si restituční nárok vynutit. Napadení platnosti smluv, jimiž byly věci byť neplatně, v rozporu s výše citovaným blokačním ustanovením převedeny povinnou osobou na jiné osoby (a poté převedeny dále), nemůže přinést žádoucí výsledek. (Ne)platnost smluv mohla být v rámci restitučního řízení posouzena jako otázka předběžná, k čemuž však nedošlo.


9) Nejvyšší soud dospěl tedy po hmotněprávním posouzení věci k závěru, že uplatněný dovolací důvod není naplněn a odvolací soud rozhodl ve věci správně s poukazem na nedostatek naléhavého právního zájmu strany žalující podle § 80 písm. c/ o. s. ř. Proto dovolání žalobce a) zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).


10) Žalovaní mají obecně podle § 243c odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Dovolací soud však použil obdobně jako odvolací soud ustanovení § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů tohoto řízení jim nepřiznal. Kromě odkazu na relativně citlivé odůvodnění nákladového výroku odvolacím soudem je třeba konstatovat, že všichni žalovaní, ať již první zprostředkovaně nebo ostatní bezprostředně, profitovali z úkonu povinné osoby, jenž nebyl v souladu se zákonem č. 403/1990 Sb.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 25. března 2009


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu