28 Cdo 527/2009
Datum rozhodnutí: 10.06.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 527/2009


ROZSUDEK


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. Č. r., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. V., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 46.818,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 6 C 4/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka Liberec ze dne 31. 7. 2008, č. j. 35 Co 1083/2006, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka Liberec ze dne 31. 7. 2008, č. j. 35 Co 1083/2006 ve výroku I., kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku I. tak, že žaloba na zaplacení částky 46.818,- Kč s 3,5 úrokem z prodlení ročně od 21. 1. 2003 do zaplacení se zamítá, se zrušuje.


Věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem pobočka Liberec k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


A. Předchozí průběh řízení


Žalobce se domáhal zaplacení částky 46.818,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že B. V. jako oprávněné osobě vznikl na základě § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě ), restituční nárok na vydání pozemků v souladu s uvedeným zákonem. Jelikož některé pozemky nemohly být B. V. vydány, měla nárok na základě ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě na vydání náhradních pozemků. Žalovaný, jako právní nástupce B. V., se však v důsledku bezúplatného nabytí náhradního pozemku v hodnotě 58.014,- Kč bezdůvodně obohatil, neboť měl nárok na vydání náhradních pozemků pouze v hodnotě 11.196,- Kč.


Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť náhradní pozemek nabyl v dobré víře na základě platně uzavřené smlouvy. Namítl též promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Za rozhodný den pro počátek běhu promlčecí doby označil datum 29. 1. 1996, kdy příslušný pozemkový úřad vydal B. V. chybné potvrzení o výměře náhradních pozemků, na které měla mít B. V. nárok.


Soud prvního stupně žalobci vyhověl a rozsudkem ze dne 21. 4. 2006, č. j. 6 C 4/2004, žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 46.818,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se žalovaný bezdůvodně obohatil o přečerpaný restituční nárok vzniklý rozdílem mezi hodnotou náhradního pozemku získaného žalovaným na základě smlouvy ze dne 28. 11. 2001 o bezúplatném převodu pozemku ve výši 58.014,- Kč a skutečným nárokem na vydání náhradních pozemků v hodnotě 11.196,- Kč. Námitku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení posoudil soud prvního stupně jako nedůvodnou, neboť teprve uzavřením smlouvy ze dne 28.11.2001 se žalobce o bezdůvodném obohacení dozvěděl a žaloba byla podána dne 24.9.2003, tedy ve dvouleté promlčecí době (§ 107 odst.1, 2 ObčZ).


K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 2. 2008, č. j. 35 Co 1083/2006, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 46.818,- s příslušenstvím zamítl, když dospěl k závěru, že se bezdůvodně obohatila již B. V. dne 29. 1. 1996, kdy jí příslušný pozemkový úřad vydal chybné potvrzení o výměře náhradních pozemků. Od 29. 1. 1996 tudíž začala běžet objektivní promlčecí doba a pokud žalobce uplatnil své právo na vydání bezdůvodného obohacení dne 24. 9. 2003, stalo se tak po uplynutí tříleté objektivní promlčecí lhůty stanovené v ustanovení § 107 odst. 3 ObčZ.


B. Dovolání a vyjádření k němu


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci dle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Žalobce konkrétně namítl, že pro počátek běhu promlčecí doby je rozhodný den, kdy byla uzavřena smlouva o bezúplatném převodu náhradního pozemku, nikoliv den vydání chybného potvrzení o výměře náhradních pozemků pozemkovým úřadem.


Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.


C. Přípustnost


Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.


D. Důvodnost


Dovolání je důvodné


1. Podle ustanovení § 451 ObčZ každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 ObčZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Předmět bezdůvodného obohacení se musí podle § 456 ObčZ vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Bezdůvodně se v souladu s § 454 ObčZ obohatí i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.


2. Z uvedených ustanovení plyne, že předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví. K bezdůvodnému obohacení žalovaného tudíž mohlo dojít teprve ve chvíli jeho faktického obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 33 Cdo 1864/2000), pokud současně došlo k bezdůvodnému snížení hodnoty majetku žalobce. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 28. 11. 2001 byla uzavřena smlouva o bezúplatném převodu pozemku, na jejímž základě žalovaný, jako právní nástupce B. V., nabyl vlastnické právo k náhradnímu pozemku v hodnotě vyšší, než byl zákonný nárok B. V., který byl na žalovaného smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3.11.2000 postoupen. Teprve 28. 11. 2001 tak mohlo dojít ke zmenšení majetkové sféry žalobce ve prospěch žalovaného, jenž se bezdůvodně obohatil o přečerpaný restituční nárok, který na žalovaného nemohla B. V. platně postoupit. Podle § 107 odst. 1 ObčZ se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Ustanovení § 107 odst. 2 ObčZ stanoví, že právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za tři roky ode dne, kdy k němu došlo. Protože k bezdůvodnému obohacení mohlo dojít nejdříve dne 28. 11. 2001, k promlčení nároku žalobce nedošlo, neboť žalobce podal žalobu dne 24. 9. 2003.


Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud nesprávně právně posoudil počátek běhu promlčecí doby na vydání bezdůvodného obohacení a proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího (§ 243d odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o.s.ř.). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 10. června 2009


JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.


předsedkyně senátu