28 Cdo 5224/2015
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



28 Cdo 5224/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. J. , zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně-Černovicích, Bolzanova 461/5, proti žalovanému Ing. L. W., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012, o zaplacení částky 2.400.000,- Kč s příslušenstvím , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2015, č. j. 16 Co 419/2014-169, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. května 2015, č. j. 16 Co 419/2014-169, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. března 2014, č. j. 10 C 160/2012-113, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 2.400.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), v nákladovém výroku změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 156.231,- Kč a jinak jej potvrdil (výrok II.), změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému se neukládá povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Vyškově soudní poplatek ve výši 120.000,- Kč (výrok III.) a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 66.429,- Kč (výrok IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V dalším textu pak podrobně rekapituluje průběh řízení před soudy nižších stupňů a v části označené jako III. Dovolací důvody již toliko polemizuje s dílčími skutkovými zjištěními, jakož i shrnujícími skutkovými závěry (z nichž vycházel i odvolací soud), nabízí svou verzi hodnocení důkazů (skutkových závěrů) a tvrdí nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že žalovaný opakuje nepravdivá tvrzení a polemizuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která potvrdil odvolací soud a navrhoval odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), postupoval v řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); dále jen o. s. ř.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Platí tedy, že v dovolání musí být konkrétně uvedeno, které z hledisek zakládajících přípustnost dovolání vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné a současně je povinen, ve vztahu k projednávané věci, přesně vyložit, v čem považuje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Absence jedné ze shora uvedených podmínek zakládá vadu, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť jde o obligatorní náležitosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).

Pokud jde o vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., odvolatel pouze tvrdí, že věc závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, avšak konkrétní právní otázku (která byla řešena chybně s uvedením správného řešení) již fakticky neformuluje, a ve zbytku dovolání toliko vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů a předkládá svou skutkovou verzi, což samo přípustnost dovolání založit nemůže; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Absence vymezení důvodu dovolání způsobem aprobovaným v § 241a odst. 3 o. s. ř. (neboť jen z tohoto konkrétně rozvedeného důvodu - konkrétně formulované právní otázky - může být napadené rozhodnutí přezkoumáno) pak brání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. pokračování řízení a věcnému projednání dovolání (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž tento soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), které musel z uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítnout (§ 243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání bylo odmítnuto pro vady (jejichž existenci žalobce nenamítal), aniž bylo rozhodováno o dovolání věcně, a náklady žalobce proto nelze mít za vynaložené účelně (srov. § 243c odst. 3, větu první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, část věty před středníkem, a 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2016
Mgr. Petr Kraus předseda senátu