28 Cdo 509/2002
Datum rozhodnutí: 04.06.2002
Dotčené předpisy: § 8 odst. 4 předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 509/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyň A/ Z. K., a B/ E. H., zastoupených advokátkou, proti žalované A. S., o zrušení části smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 226/93, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.2.1996, čj. 9 Co 551/95-71, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.února 1996, čj. 9 Co 551/95-71, se v části, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že návrh žalobkyně E. H. byl zamítnut, zrušuje, a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku Místku rozsudkem ze dne 14.6.1995, čj. 11 C 226/93-47, zrušil část kupní smlouvy ze dne 7.1.1996 uzavřené mezi prodávajícími manžely J. a Z. K. a kupující A. S., a to v té části, kterou byly A. S. bezúplatně převedeny do vlastnictví pozemky č. 901- louka, 902 - pastva, 903 - role, role, zahrada, louka, pastva, 904 - pastva, 908 - louka a ostatní plochy, 910 - ostatní plochy, 914 - pastva, les, 915 - role, pastva, 917 - ostatní plochy, 918 - neplodná, 920/2 - pastva, a 921/1 v katastrálním území O.

Žalovaná podala proti tomuto rozsudku odvolání, a to jen pokud bylo vysloveno zrušení předmětné smlouvy k pozemkům č. 903, 904 a 908. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.2.1996, čj. 9 Co 551/95-71, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jednak potvrdil, a to ohledně ideální poloviny pozemků, převedené žalobkyní Z. K., jednak změnil ohledně další poloviny těchto pozemků tak, že zamítl žalobu žalobkyně E. H.; rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně a odkázal na ně, avšak dospěl k závěru, že lze vyhovět jen návrhu první žalobkyně Z. K., neboť tato jako vlastník jedné poloviny předmětných pozemků převedla na žalovanou svůj spoluvlastnický podíl bezúplatně v souvislosti s kupní smlouvou na budovu, k níž patřily. Tím byly naplněny všechny podmínky pro aplikaci ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě ). Návrh druhé žalobkyně posoudil odvolací soud zamítavě, když dovodil, že tato účastnice není aktivně legitimována k uplatnění žalovaného nároku, není oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona o půdě, neboť není původní vlastnicí (spoluvlastnicí) sporných pozemků a účastnicí (převodkyní) shora citované kupní smlouvy. Své závěry odvolací soud opřel mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 24.5.1994, publikovaný pod č. 131 ve Sbírce zákonů České republiky.

Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně v části, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, včas podaným dovoláním. Jeho důvod spatřují v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Odmítly aplikaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu na předmětnou věc a poukázaly na ustanovení § 8 odst. 3 a § 4 zákona o půdě, v nichž je upraveno, kdo je považován za oprávněnou osobu v případě úmrtí původního vlastníka. Považují závěr odvolacího soudu o tom, že oprávněnou osobou, jak vyplývá z dikce zákona může být toliko původní vlastník , za mylný a zužující. Výklad odvolacího soudu ohledně oprávněných osob je podle nich v rozporu se zákonem. Žalobkyně současně poukázaly jednak na rozsudky jiných senátů téhož odvolacího soudu, které v obdobných případech rozhodovaly jinak, jednak na stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.12.1995, které neobsahuje takovou konstrukci, jakou vytvořil odvolací soud v napadeném rozsudku. Navrhly zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen OSŘ).

Dovolání splňuje náležitosti předpokládané ustanovením § 241 odst. 2 OSŘ a je přípustné podle § 238 odst. 1 písm a) OSŘ, neboť odvolací soud v napadené části změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Vady řízení ve smyslu § 237 odst. 1 OSŘ nebyly namítány, ani dovolacím soudem zjištěny.

Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v rámci uplatněného dovolacího důvodu, jímž je nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem ( § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ). Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Otázka aktivní legitimace v řízení podle § 8 odst. 4 zákona o půdě byla zpočátku soudy vykládána nejednotně, posléze se judikatura ustálila na základě rozsudků Nejvyššího soudu, podle nichž "oprávněnou osobou podle § 8 odst. 4 a 5 zákona o půdě je nejen původní vlastník, ale i osoba splňující znaky vyjádřené v § 4 odst. 2 zákona o půdě". Tak rozhodl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 27.2.1997, sp.zn. 2 Cdon 1607/96, uveřejněném v publikaci "Zemědělské restituce a soudní praxe (Nakladatelství C.H.BECK, 1998). Vycházel přitom z jasného úmyslu zákonodárce směřujícího k restituci zemědělských a lesních pozemků, které byli vlastníci budov bývalých zemědělských usedlostí nuceni v případě jejich prodeje darovat státu nebo nabyvateli. Od doby vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu je tato otázka již řadu let posuzována soudy jednotně, a stejně rozhodoval svými nálezy i Ústavní soud.

Protože rozsudek odvolacího soudu není v souladu s touto judikaturou, nebyl shledán správným, a podle ustanovení § 243b odst. 1 věta za středníkem OSŘ byl v napadené části zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nově o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4.června 2002

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu