28 Cdo 4980/2009
Datum rozhodnutí: 10.05.2011
Dotčené předpisy: § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb., § 14 odst. 1 písm. f) předpisu č. 328/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 4980/2009


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Masná 8, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16 , o zaplacení 8 300 000,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 265/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2009, č. j. 11 Co 400/2008 144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody 8 300 000,- Kč s příslušenstvím způsobené mu nesprávným úředním postupem ve vykonávacích řízeních vedených u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 1991/99 a sp. zn. 91 E 1992/99 (dále jen předmětná vykonávací řízení ). V částce 8 200 000,- Kč s příslušenstvím (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2008, č. j. 27 C 265/2005-133, kterým bylo řízení v částce 1 300 000,- Kč zastaveno) odůvodnil svůj nárok tím, že se v předmětných vykonávacích řízeních domáhal prodeje nemovitostí v obci O. (dále jen předmětné nemovitosti ) zatížených soudcovským zástavním právem zřízeným v jeho prospěch usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. 91 E 1883/98 (s účinky ke dni 24. 11. 1998). Výkon rozhodnutí nebyl zavčas završen dražbou a dne 31. 7. 2001 byl usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 K 64/97-233 prohlášen konkurz na majetek společnosti O., V. a spol. s. r. o. (dále jen úpadce ), pročež předmětné nemovitosti byly zahrnuty do konkurzní podstaty. S ohledem na celkovou výši závazků úpadce však nemohou být závazky žalobce v konkurzu uspokojeny. Žalobce dále uvedl, že v důsledku mnohaletých soudních řízení se u něj rozvinula onemocnění, za což požadoval náhradu škody na zdraví ve výši 100 000,- Kč (srov. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 4. 2006, č. j. 27 C 265/2005-14, kterým bylo řízení v částce 500 000,- Kč zastaveno). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 5. 2008, č. j. 27 C 265/2005-129, žalobu zamítl. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, č. j. 11 Co 400/2008 144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním i právním posouzením soudu prvního stupně a uvedl, že i kdyby bylo návrhu žalobce na výkon rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí zajištěných soudcovským zástavním právem vyhověno, vzhledem k tomu, že soudcovské zástavní právo bylo zřízeno až po podání návrhu na prohlášení konkurzu na úpadce a následném prohlášení konkurzu na majetek úpadce, by žalobce s ohledem na § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV ) byl povinen vrátit výtěžek získaný výkonem rozhodnutí do konkurzní podstaty. Jakýmkoliv postupem soudů v předmětných vykonávacích řízeních proto uplatňována pohledávka žalobce nemohla být zmařena. Odvolací soud dále uvedl, že žalobci se nepodařilo prokázat, že jeho špatný zdravotní stav jakkoliv souvisí s probíhajícími soudními spory.
Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že dovolání ze dne 15. 5. 2009 bylo žalobcem podáno v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu však může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (srov. přechodná ustanovení k zákonu č. 7/2009 Sb.) po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel spatřoval přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./ a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./. Žalobce konkrétně namítal, že soudy nevzaly v úvahu průtahy v exekučním řízení v době od listopadu 1999 do července 2001 jako skutečnost zakládající nesprávný právní postup, v jehož důsledku nemohl žalobce provést exekuci na majetek úpadce; dále, že vykonatelná částka v roce 1999 nebyla marginální, ale činila více než 6 000 000,- Kč, a že pokud by exekuce byla vykonána v přiměřené lhůtě, tedy dva měsíce před prohlášením konkurzu, pak by z vymožené částky nemusel nic vracet. Dovolatel dále namítal, že soudy nezjistily skutkový stav a neprovedly důkaz konkurzním spisem.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
Dle § 14 odst. 1 písm. f) ZKV prohlášením konkursu zanikají práva na oddělené uspokojení (§ 28), která se týkají majetku patřícího do podstaty a věřitelé je získali v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po podání tohoto návrhu; byly-li však věci, práva nebo pohledávky v této době také zpeněženy, patří do podstaty získaný výtěžek.
Dle § 28 odst. 1 ZKV věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, převodem práva dle § 553 občanského zákoníku nebo postoupením pohledávky dle § 554 občanského zákoníku (dále jen "oddělení věřitelé"), mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci, práva nebo pohledávky, jimiž byla zajištěna.
S ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu je i u objektivní odpovědnosti státu za škodu nezbytným předpokladem jejího vzniku příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za níž se odpovídá (tj. mezi nesprávným úředním postupem), a mezi vznikem škody, tedy je-li postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. Majetková újma, jejíž vznik účastník odůvodňuje průtahy v řízení, je tedy odškodnitelná, jestliže včasné nevydání rozhodnutí mělo dopad do majetkové sféry účastníka, tedy pokud průtahy v řízení byly příčinou újmy spočívající v tom, že pohledávka nebyla dlužníkem uspokojena (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 145/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 381/2009).
V předmětné věci je nesporné, že návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce byl podán nejpozději v roce 1997, přičemž jedním z navrhovatelů byl dovolatel, a že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, č. j. 8 K 64/97-233 byl na úpadce s účinky ke dni 31. 7. 2001 prohlášen konkurz. Mezi účastníky dále nebylo pochyb (srov. např. žalobu na č. l. 1 a 2), že soudcovské zástavní právo bylo na předmětných nemovitostech ve prospěch dovolatele zřízeno usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1998 (s účinky ke dni 24. 11. 1998), sp. zn. 91 E 1883/98, tedy až po podání návrhu na konkurz.
Z ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) a § 28 odst. 1 ZKV zcela nepochybně plyne, že prohlášením konkurzu zanikají veškerá zástavní práva získaná v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkurzu nebo po podání tohoto návrhu (dále jen rozhodná doba ), a nikoliv pouze zástavní práva získaná v posledních dvou měsících před prohlášením konkurzu na majetek úpadce, jak se nesprávně domnívá dovolatel. Zánik zástavních práv získaných v rozhodné době nutně dopadá i na soudcovské zástavní právo zřízené podle § 338b an. o.s.ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Cdo 1020/2004, nebo Zelenka, J., Maršiková J., Zákon o konkursu a vyrovnání a předpisy souvisící. Komentář. 2. podstatně přepracované a doplněné vydání, Linde v Praze 2002, s. 404.). Jak dále plyne z ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) věty za středníkem ZKV, i kdyby se dovolateli podařilo zpeněžit předmětné nemovitosti zatížené zástavním právem zřízeným v rozhodné době, musel by po prohlášení konkurzu na majetek úpadce veškerý výtěžek z tohoto zpeněžení vydat do konkurzní podstaty. Je možno shrnout, že bez ohledu na průběh předmětných vykonávacích řízení, tj. bez ohledu na to, zda výkon rozhodnutí byl, či nebyl v řádné době završen dražbou, dovolateli v posuzované věci žádná škoda vzniknout nemohla a ani včasné vydání soudního rozhodnutí ve prospěch dovolatele by se nemohlo pozitivně odrazit v jeho majetkových poměrech. Posouzení otázky, zda v předmětných vykonávacích řízeních došlo v době od listopadu 1999 do července 2001 k průtahům řízení, je proto pro posouzení věci nerozhodné. Stejně tak je pro posouzení posuzované věci nerozhodná i výše vykonatelné pohledávky.
Pokud dovolatel dále namítá, že soudy nezjistily skutkový stav a neprovedly důkaz konkurzním spisem, jeho námitky jsou natolik obecné, že z nich není zřejmé, jaké konkrétní skutkové zjištění napadá. K jeho námitkám je proto možno jen obecně uvést, že v posuzované věci byla pro posouzení věci rozhodné toliko tři skutková zjištění, konkrétně kdy byly předmětné nemovitosti zatíženy soudcovským zástavním právem, kdy byl na úpadce podán návrh na prohlášené konkurzu a zda bylo návrhu vyhověno a konkurz na majetek úpadce byl prohlášen. První a třetí skutkové zjištění byla mezi účastníky zcela nesporná a žalobce z nich sám ve své žalobě vychází (srov. č. l. 1 a 2). Jak již bylo uvedeno výše, v podstatě nesporné bylo mezi účastníky i to, že návrh na prohlášení konkurzu na majetek byl podán nejpozději v roce 1997 (mimo jiné i samotným dovolatelem), přičemž tato skutečnost plyne také z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2001, č. j. 8 K 64/97-233 (přístupný na www.justice.cz ) a dovolatel tuto skutečnost během řízení ani nijak nerozporoval. Jakékoliv další informace obsažené v konkurzním spise jsou pak pro posouzení nároku dovolatele zcela nerozhodné a jeho námitky, že soudy nezjistily skutkový stav a neprovedly důkaz konkurzním spisem přípustnost dovolání proto taktéž založit nemohou.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovolacího soudu a dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. května 2011

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu