28 Cdo 4905/2016
Datum rozhodnutí: 10.01.2017
Dotčené předpisy: § 451 obč. zák.



28 Cdo 4905/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně České republiky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , IČO: 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42 (s adresou pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových Územní pracoviště Brno, Příkop 11), proti žalované euroAWK s.r.o. , IČO: 43965717, se sídlem v Praze 10, Vršovice, Konopišťská 739/16, zastoupené JUDr. Pavlem Weikertem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 2561/47, o zaplacení částky 138 712 Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 55 C 30/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2016, č. j. 22 Co 438/2015-272, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. května 2016, č. j. 22 Co 438/2015-276, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.421,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Weikerta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. července 2015, č. j. 55 C 30/2012-238, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou bylo žádáno, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 138 712 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení; současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), neboť dovolání není přípustné, proto, že dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí uvedených v § 238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení § 237 o. s. ř., neboť otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod k jinému posouzení této v rozhodovací praxi dovolacího soudu již vyřešené otázky.

K dovolatelem označené otázce věcné legitimace k vydání bezdůvodného obohacení, v případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví jiného, za poměrů obdobných okolnostem nyní posuzované věci, Nejvyšší soud odkazuje zejména na svá usnesení ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1519/2016 a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2249/2016, vydaná ve věcech těchže účastníků, v nichž též s odkazem na další relevantní judikaturu dovolacího soudu citovanou v odůvodnění těchto rozhodnutí vysvětlil, že majitel stavby umístěné na povrchu jiné stavby, která je samostatnou věcí v právním smyslu, získává majetkový prospěch na úkor vlastníka stavby situované níže, a nikoli přímo na úkor vlastníka pozemku, není-li tento zřízením výše položeného objektu na svých právech nijak omezen nad rámec toho, co je nucen snášet v důsledku prvotního zastavění svého pozemku. Proto ani zde není případný odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 483/01, s nímž rozhodnutí odvolacího soudu v kolizi není, neboť dovolatelkou kladená otázka, pro kterou navrhovala expertní zkoumání (povaha přístřešků se zřetelem na jejich ukotvení v místní komunikaci, která je již onou stavbou primárně omezující vlastnické právo vlastníka pozemku) není (nemůže být) pro posouzení otázky věcné legitimace k vydání bezdůvodného obohacení v poměrech dané věci určující.

Přestože pak žalobkyně v dovolání výslovně uvádí, že je směřuje proti celému rozsudku odvolacího soudu , tj. i proti výrokům o náhradě nákladů řízení, tak ve vztahu k nim již žádnou argumentaci natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. nevznáší.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněné) žalované patří odměna advokáta za zastupování v dovolacím řízení ve výši 6 660 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 1.461,60 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 10. ledna 2017

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu