28 Cdo 49/2000
Datum rozhodnutí: 28.06.2000
Dotčené předpisy:




28 CDO 49/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ Z. R a B/ J. R., proti žalovanému R. N., o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 85/92, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 199, č.j. 15 Co 707/98 - 197, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 jako soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 1998, č.j. 15 C 85/92 - 154, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovaného uzavřít s žalobci dohodu o vydání tří čtvrtin domu čp. 884 se zastavěnou plochou č. parcelní 2593 a zahradou č. parcelní 2594 v kat. území B. v P. 4, F. 6, zapsaných v evidenci nemovitostí Katastrálního úřadu hl. m. P. Dále bylo rozhodnuto o změně výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, povinnosti žalobců k náhradě nákladů odvolacího řízení a o zamítnutí návrhu žalobců na připuštění dovolání. Výrok o povinnosti žalobců k náhradě nákladů státu byl rovněž potvrzen.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali z ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. Tvrdili existenci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, že však dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je založena předně v případech vyjmenovaných v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) až g) o.s.ř. Existence tam uvedených vad řízení (důvodů zmatečnosti) představuje současně dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Z obsahu spisu se však závěr o takové vadě nenabízí a ostatně to dovolatelé ani netvrdí.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani za použití ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. V této věci jde nikoliv o měnící meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž o potvrzující rozsudek.

Konečně z rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá, že by tento založil přípustnost dovolání výrokem svého rozsudku pro řešení právní otázky zásadního významu, jak má na mysli ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelé však využili svého práva podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. a podali návrh na připuštění dovolání. Tento návrh vznesl zástupce žalobců při jednání před odvolacím soudem konaném dne 10. 2. 1999, přičemž za otázku zásadního právního významu považoval posouzení skutečnosti, zda více než 5% zvýhodnění nabyvatele lze považovat za rozpor s tehdy platnými předpisy, popřípadě protiprávní zvýhodnění osoby nabyvatele." Odvolací soud ve svém rozhodnutí návrhu žalobců nevyhověl s odůvodněním, že takto formulovaná otázka není otázkou po právní stránce zásadního významu. Tou by se stala tehdy, kdyby dosud nebyla judikaturou vyšších soudů řešena, což však není tento případ. Předmětná otázka byla řešena rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 1994, sp. zn. 7 Cdo 81/93, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 1997, pod číslem 5 tak, že protiprávní zvýhodnění nabyvatele nelze bez dalšího spatřovat pouze v tom, že nabyl věc za cenu nižší než odpovídající ceně podle cenového předpisu. Toto rozhodnutí, ač řešilo problematiku § 8 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., je podle názoru odvolacího soudu aplikovatelné i ve vztahu k ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., vzhledem k věcné shodnosti obou úprav. Kromě toho nelze dospět k závěru, že cena, za kterou žalovaný nemovitost nabyl, by byla takovou nižší cenou neodpovídající cenovému předpisu.

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěrům, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V daném případě dovolatelé uplatňovali přípustnost svého dovolání právě s poukazem na ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., když odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, a to zejména s odůvodněním, že se nejedná o otázku zásadního právního významu.

Dovolací soud v tomto případě má za to, že při výkladu pojmu rozhodnutí po právní stránce zásadního významu" se postačí s tím výkladem, který je obsažen v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 23. 8. 1995, III. ÚS 181/95, uveřejněném ve svazku 4 (ročník 1995 - II. díl) pod č. 19 (v části věnované usnesením) Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR: Za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodnutí soudů v obdobných případech."

Protože odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí o nepřipuštění dovolání o žalobci formulované otázce správně poukázal na to, že na řešení předmětné otázky již příslušná judikatura existuje, je třeba toto odůvodnění považovat za přesvědčivé. Dovolacímu soudu tedy nezbývá, než se se závěry odvolacího soudu ztotožnit a konstatovat, že jde o rozhodnutí správné.

Protože přípustnost dovolání proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu v této věci nelze dovodit z žádného procesního ustanovení platného práva, dovolací soud musel podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu zkoumání dovolacích námitek v něm obsažených.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci neměli v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady nevznikly.



Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2000

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková