28 Cdo 4892/2007
Datum rozhodnutí: 13.08.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 4892/2007


ROZSUDEK


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. Č. r., proti žalovanému J. Č., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 56/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2007, č. j. 6 Co 1036/2007-129, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2007, č.j. 6 Co 1036/2007-129, a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 19. 1. 2007, č.j. 9 C 56/2006-105, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Písku (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 19. ledna 2007, č. j. 9 C 56/2006-105, určil, že pozemky parcelních čísel 40/22, 106/59 a 145/15, zapsané na LV č. 677 pro obec P. a kat. území S., pozemek ve zjednodušené evidenci parc. č. 684/1, zapsaný na LV č. 1070 pro obec B. a kat. území B. u M., pozemky ve zjednodušené evidenci parcelních čísel 229, 552, 618 a 619, zapsané na LV č. 361 pro obec B. a kat. území S., pozemky ve zjednodušené evidenci parcelních čísel 1164 a 1175/1, zapsané na LV č. 189 pro obec Z. a kat. území B. u M., pozemky ve zjednodušené evidenci parcelních čísel 127 a 183, zapsané na LV č. 194 pro obec P. a kat. území P., pozemek parc. č. 1441/1 a pozemky ve zjednodušené evidenci parcelních čísel 559 a 1042, zapsané na LV č. 371 pro obec B. a kat. území B., pozemek ve zjednodušené evidenci parc. č. 532, zapsaný na LV č. 391 pro obec P. a kat. území Z. u P., pozemky ve zjednodušené evidenci parcelních čísel 350/1 a 357, zapsané na LV č. 275 pro obec Z. a kat. území J., pozemek ve zjednodušené evidenci parc. č. 700, zapsaný na LV č. 284 pro obec M. a kat. území M. u M., pozemek ve zjednodušené evidenci parc. č. 882, zapsaný na LV č. 536 pro obec K. a kat. území K. u P., pozemek parc. č. 123, zapsaný na LV č. 282 pro obec O. a kat. území H. O., pozemek ve zjednodušené evidenci parc. č. 167/4, zapsaný na LV č. 1430 pro obec P. a kat. území M., pozemek ve zjednodušené evidenci parc. č. 257/20, zapsaný na LV č. 678 pro obec A. n. V.a kat. území Ú., pozemek ve zjednodušené evidenci parc. č. 557, zaspaný na LV č. 371 pro obec B. a kat. území B., pozemky parcelních čísel 93/54, 93/55 a 369/2, zapsané na LV č. 508 pro obec C. a kat. území C. a pozemky parcelních čísel 104/5, 155/9, 191, 487/15, 622/9, 622/10, 623/13, 769/51, 769/62 a 769/94, zapsané na LV č. 391 pro obec P. a kat. území P. u P., vše vedené u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště P., jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě P.f. Č.r. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.


Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník předmětných pozemků veden žalovaný, který je nabyl od žalobce kupními smlouvami uzavřenými ve dnech 20. 8. 2002, 4. 9. 2002 a 30. 10. 2002. Žalobce listinou z 11. 6. 2002 potvrdil, že žalovaný k 10. 6. 2003 není v prodlení s plněním finančního závazku vůči žalobci. Listinou ze 6. 5. 2003 žalobce potvrdil, že žalovaný je od 1. 8. 2002 dlužníkem žalobce. Kupní smlouvou z 1. 2. 1998 žalobce prodal žalovanému zdravotnické zařízení lékárenské služby ve V. ulici v Ch. za kupní cenu 4 250 000,- Kč, jejíž splatnost byla do devadesáti dnů od účinnosti smlouvy. Na žádost žalovaného byla dodatky ke smlouvě splatnost této kupní ceny opakovaně odložena až do 31. 7. 2002. Žalobce 12. 2. 2004 odstoupil od kupní smlouvy uzavřené se žalovaným 1. 2. 1998 a žalovaný tímto dnem vzal odstoupení od smlouvy na vědomí. Žalovaný tak měl být dlužníkem žalobce od 1. 8. 2002 do 12. 2. 2004. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že označené kupní smlouvy ohledně předmětných pozemků jsou podle § 39 o. z. absolutně neplatné, neboť byly uzavřeny v rozporu s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, za stavu, kdy žalovaný byl dlužníkem žalobce.


Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 5. 2007, č. j. 6 Co 1036/2007-129, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. K námitkách žalovaného uvedl, že z kupní smlouvy z 1. 2. 1998 nevyplývá, ani v ní nebylo sjednáno, že zaplacení kupní ceny je podmíněno předáním předmětu smlouvy, a nevyplývá to ani z ustanovení obchodního zákoníku, kterým se kupní smlouva řídí. Námitka žalovaného, že nebyl dlužníkem žalobce, neboť lékárnu nemohl převzít a užívat, a proto nebyl povinen za ni zaplatit kupní cenu, je proto irelevantní. Tato kupní smlouva byla v platnosti a účinnosti až do 12. 2. 2004, kdy žalobce od ní odstoupil, není proto důvodná ani námitka, že žalovaný byl v dobré víře, že žalobce opět prodlouží splatnost kupní ceny z důvodu, že žalovaný lékárnu nemohl převzít ani po 31. 7. 2002. Za bezvýznamné považoval tvrzení žalovaného o tom, že jiný okresní soud rozhodl jinak, protože odvolací soud takovým rozhodnutím není vázán.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu žalovaný spatřuje v tom, že řešená právní otázka tímto rozhodnutím nebyla dosud řešena dovolacím soudem, odvolacím soudem je řešena v rozporu s hmotným právem a odlišně od jiných okresních soudů ve skutkově i právně zcela shodných věcech. Uvedl, že v dané věci je rozhodující posouzení otázky, zda žalovaný v době podpisu kupních smluv ohledně předmětných nemovitostí byl či nebyl dlužníkem žalobce. Žalovaný je toho názoru, že při smluvně výslovně zakotvené povinnosti prodávajícího předat prodávané nemovitosti, kterou nedodržel, nevznikla žalovanému povinnost zaplatit kupní cenu, byť se k této zavázal ve lhůtě do 60 dnů tedy delší, než v níž mělo dojít k předání nemovitostí . Za situace, kdy žalobce podle čl. V. odst. 1 kupní smlouvy z 1. 2. 1998 žalovanému nepředal nemovitosti, byl to spíše žalovaný, kdo byl oprávněn odstoupit od této smlouvy (§ 356, § 370, § 371 odst. 2 obch. zák.). Žalovanému nelze přičítat k tíži, že takto nepostupoval, stejně tak, že nebrojil proti odstoupení od smlouvy ze strany žalobce. Pokud byl žalobce v prodlení se splněním závazku předat nemovitosti žalovanému, nemohl být žalovaný až do doby splnění této povinnosti vůči žalobci ve smyslu § 365 obch. zák. v prodlení a nemohl se ocitnout v postavení dlužníka žalobce. V době uzavření kupních smluv ohledně předmětných nemovitostí žalovaný nebyl dlužníkem žalobce, proto není dán důvod neplatnosti těchto smluv pro rozpor s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. Vada řízení podle žalovaného spočívá v tom, že odvolací soud se v odůvodnění rozsudku nevypořádal s konkrétními námitkami. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobce navrhl zamítnutí dovolání s tím, že soudy obou stupňů věc posoudily zcela správně.


Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku. Dovolací důvody jsou uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.


Přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/ o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.


Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. (ve znění do novely č. 7/2009 Sb.) má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Tvrzený dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dán.


Po provedeném hmotněprávním posouzení věci Nejvyšší soud shledal, že se podle ustanovení čl. V. bodu 1 smlouvy mezi FNM a žalovaným ze dne 1. 2. 1998 prodávající zavázal do 30-ti dnů ode dne účinnosti předmětné smlouvy předat objekt lékárny žalovanému. Až následně měl podle čl. IV. bod 1 (kupní cena) téže smlouvy žalovaný uhradit FNM jako prodávajícímu kupní cenu (do 90-ti dnů ode dne účinnosti smlouvy).


Protože FNM nebyl schopen zajistit předání sporné lékárny v C. žalovanému ještě několik dalších let, lze tím spíše aplikovat § 325 obchodního zákoníku o plnění vzájemných závazků. Žalovaný nebyl ke dni 20. 8. 2002, 4. 9. 2002 a 30. 10. 2002, tj. ke dni uzavření kupních smluv mezi nynějšími účastníky, v prodlení. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na své rozsudky sp. zn. 28 Cdo 936/2008, 28 Cdo 189/2008, 28 Cdo 4410/2008 a další, tedy ve věcech, v nichž rovněž - při žádoucí ekvivalenci práv a povinností smluvních stran - FNM neposkytl sjednané plnění.


Dovolací soud proto, vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení věci oběma nižšími instancemi, zrušil jejich rozsudky a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).


V dalším průběhu řízení, v němž budou nižší instance vázány právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech tohoto dovolacího řízení (§ 243d odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle občanského soudního řádu přípustný.


V Brně dne 13. srpna 2009


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu