28 Cdo 4867/2010
Datum rozhodnutí: 24.03.2011
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 238 odst. 2 o. s. ř., § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




28 Cdo 4867/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce V. B., zastoupeného Mgr. Ivou Podskalskou, advokátkou se sídlem v Brně, Královopolská 84, proti žalovanému P. S. , o návrhu na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 41/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2010, č. j. 49 Co 34/2010-148, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
(§243c odst. 2 o. s. ř.)


Žalobce se na základě podání ze dne 20. 3. 2007 (č.l. 130) domáhal obnovy řízení, které bylo vedeno u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 40/2000.

Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 12. 2009, č. j. 31 C 41/2000-142, odmítl žalobu na obnovu řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce přes výzvu soudu neodstranil vytknuté nedostatky, zejména neuvedl důvod obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř., ani důkazy, jimiž měla být důvodnost žaloby prokázána.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 1. 2010, č. j. 49 Co 34/2010-148, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ztotožnil se s závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce neodstranil vady žaloby na obnovu řízení, o dospěl tak k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalobce zejména namítal, že s ohledem na své zdravotní problémy nebyl v průběhu řízení schopen hájit svá práva u soudu a že mu soudy přes jeho četné žádosti neustanovily právního zástupce, který by ho po celé řízení zastupoval. Nadto žalobce uvedl, že jej soudy opakovaně nezbavily povinnosti platit soudní poplatky, ačkoliv jeho životní situace byla neuspokojivá.

Žalovaný se k dovolání žalobce nevyjádřil.

Podle čl. II. bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. se [d]ovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona [tj. 1. 7. 2009] projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

V souladu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění zákona č. 7/2009 Sb. (rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 29. 1. 2010) není dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. ve znění zákona č. 7/2009 Sb. je [d]ovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), přičemž [u]stanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.

Podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. [d]ovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. V souladu s § 238 odst. 2 o. s. ř. pak [u]stanovení § 237 platí obdobně.

Na základě jazykového výkladu by tak platil rozdílný režim přípustnosti dovolání dle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dle § 239 odst. 3 o. s. ř. Zatímco při zkoumání přípustnosti dovolání dle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tedy za situace, kdy je žaloba na obnovu řízení před soudy nižších stupňů podrobena věcnému přezkumu, by přípustnost dovolání mohla být založena jen tehdy, pokud výše peněžitého plnění, které bylo předmětem původního řízení, převyšovala částku 50.000,- Kč, resp. částku 100.000,- Kč ve věcech obchodních ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., při zkoumání přípustnosti dovolání za situace, kdy žaloba na obnovu řízení byla odmítnuta z čistě formálních důvodů podle § 43 odst. 2 o. s. ř. (pro neodstranění vad podání) a odvolací přezkum se tak týkal pouze procesních otázek, by se ke kritériím stanoveným v ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nepřihlíželo. Dovolací soud dospěl k závěru, že takový výklad ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. nemůže ve vztahu k žalobě na obnovu řízení obstát.

Dle konstantní judikatury Ústavního soudu platí, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09; příp. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, N 13/7 SbNU 87, publikovaný pod č. 63/1997 Sb.).

Důvodová zpráva k zákonu č. 7/2009 Sb. (resp. důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona ze dne 25. 2. 2008, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) ve vztahu k novelizaci § 239 odst. 3 o. s. ř. výslovně uvádí, že: Navrhovanou změnou se zužuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu procesní povahy. Není důvodu, pro který by přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu procesní povahy měla být nastavena šířeji, nežli proti rozhodnutím ve věci samé (srov. text zprávy k bodu 93, k dispozici na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=478&CT1=0 , citováno dne 2. 3. 2011). Dovolací soud rovněž zohlednil, že i doktrína dovodila, že výsledek novelizace ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. provedený zákonem č. 7/2009 Sb. zjevně koliduje se skutečným záměrem zákonodárce (viz Krčmář, Z. in Drápal, L. Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1903-1904). Za této situace dovolací soud dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobě na obnovu řízení by plným respektováním jazykového výkladu ustanovení § 239 odst. 3 věta poslední o. s. ř. vznikla ničím neodůvodněná rozdílnost spočívající v tom, že dovolání proti věcnému přezkumu žaloby na obnovu řízení by podléhalo přísnějším podmínkám přípustnosti dovolání (limitům dle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), než by tomu bylo u dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno odmítnutí žaloby na obnovu řízení z čistě formálních důvodů (§ 43 odst. 2 o. s. ř.). Protože takový výklad by zjevně odporoval účelu zákona č. 7/2009 Sb. a v rámci celkové koncepce přípustnosti dovolání by vyzníval zcela absurdním způsobem, dovolací soud jej odmítl.

S ohledem na shora uvedené dovolací soud uzavřel, že limity obsažené v ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. se uplatní i tehdy, je-li žaloba o obnovu řízení odmítnuta ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. (tj. pokud účastník i přes výzvu soudu řádně neopraví nebo nedoplní žalobu na obnovu řízení) a rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žaloba odmítnuta, je následně odvolacím soudem potvrzeno. Jinými slovy u žaloby na obnovu řízení se kritérium obsažené v § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. uplatní i tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř.

V souzené věci dovolatel prostřednictvím dovolání napadl usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění ve výši 10.041,- Kč. Dovolání žalovaného tak ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) směřuje proti výroku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Protože přípustnost dovolání je s ohledem na předeslané závěry vyloučena podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., dovolací soud dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 24. března 2011 JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu