28 Cdo 4848/2007
Datum rozhodnutí: 13.12.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 4848/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně České republiky Ministerstva financí, zastoupené advokátkou, proti žalované A. s.r.o., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví, vedené Okresním soudem Praha západ pod sp. zn. 7 C 188/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu


v Praze ze dne 8. 8. 2007, č.j. 29 Co 280/2007-87, takto:


I. Dovolání se v rozsahu, v němž směřuje do výroku o nákladech řízení, odmítá.


II. Ve zbývající části se dovolání zamítá.


III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.


Odůvodnění:


Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 8. 2007, č.j. 29 Co 280/2007-87, určil, že žalobkyně je vlastníkem v rozsudku blíže specifikovaných nemovitostí, čímž změnil původní zamítavý rozsudek Okresního soudu Praha západ (soud prvního stupně) ze dne 14. 12. 2006, č.j. 7 C 188/2006-64; současně žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že usnesením č. 98 ze dne 28. 1. 2004 Vláda České republiky (dále jen vláda ) schválila podmínky pro tzv. třetí kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům nemovitostí dosud náležejících do správy Fondu dětí a mládeže v likvidaci (dále jen Fond ) na nové nabyvatele, do něhož likvidátor Fondu v souladu s článkem II bodem 1 usnesení zařadil předmětné nemovitosti. Komise ustavená pro třetí kolo výběrového řízení oba uchazeče o bezúplatný převod nemovitostí pro nesplnění podmínek tohoto výběrového řízení vyřadila. Následně likvidátor Fondu kupní smlouvou ze dne 17. 9. 2004 (dále jen kupní smlouva ) převedl vlastnictví předmětných nemovitostí na žalovanou (vystupující pod dřívější obchodní firmou T r. s.r.o. ). Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen Poslanecká sněmovna ) se na svém jednání v listopadu 2004 zabývala bezúplatnými převody majetku, o předmětných nemovitostech však nerozhodovala. Dnem 1. 1. 2005 přešla veškerá práva a povinnosti Fondu, včetně práv a povinností z nedokončených právních sporů, na Českou republiku. Odvolací soud převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru o tom, zda byly splněny zákonné podmínky pro převod předmětných nemovitostí do vlastnictví žalované a o platnosti uzavřené kupní smlouvy. Přiklonil se k výkladu článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 364/2000 Sb. , příp. jen zákon ), podle kterého nebylo možné úplatně převádět majetek ve správě Fondu (jenž byl vyloučen z bezúplatného převodu na zákonem vymezené subjekty), dokud o tomto majetku nerozhodla Poslanecká sněmovna; v podrobnostech odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3140/2006). Záměrem zákonodárce při přijetí zákona č. 79/2002 Sb. (jímž byl novelizován právě zákon č. 364/2000 Sb.) bylo zabránit souběhu výběrových řízení na bezúplatné převody a veřejných soutěží na převody úplatné, k němuž docházelo v tzv. prvním kole. Navíc do okamžiku, než Poslanecká sněmovna usnesením č. 1324 ze dne 2. 11. 2004 vyslovila souhlas s bezúplatnými převody majetku Fondu, nebyl ještě vymezen tzv. zbývající majetek, který by bylo možno podle článku I bodu 5 písm. c) zákona úplatně převést. Za této situace odvolací soud shledal kupní smlouvu podle § 39 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) neplatnou pro rozpor se zákonem. Rozhodnutí Poslanecké sněmovny přepokládané článkem I bodem 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb. považoval za zákonem stanovenou podmínku právního úkonu (conditio legis) , bez jejíhož splnění nemohl likvidátor Fondu platně převést majetek náležející do správy Fondu.


Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; jeho přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a jako dovolací důvod uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Dovolatelka pokládá za nesprávné závěry odvolacího soudu, že majetek ve správě Fondu vyřazený z bezúplatných převodů nebylo možné úplatně převést dříve, než Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s navrženými bezúplatnými převody majetku, a že z tohoto důvodu je dne 17. 9. 2004 uzavřená kupní smlouva neplatná pro rozpor se zákonem. Za situace, kdy sporné nemovitosti byly komisí z třetího kola výběrového řízení na bezúplatné převody vyřazeny, a tudíž jejich převody nebyly vládou navrženy Poslanecké sněmovně k odsouhlasení, staly se tyto nemovitosti tzv. zbývajícím majetkem, který mohl likvidátor Fondu v souladu s článkem I bodem 5 písm. c) zákona č. 364/2000 Sb. na základě veřejné soutěže úplatně převádět na jiné subjekty. V článku 3 písm. j) přílohy č. 1 usnesení č. 98 ze dne 28. 1. 2004 vláda výslovně stanovila, že nemovitosti uvedené v seznamu pro bezúplatný převod, o něž žádný ze zákonem vymezených subjektů neprojeví zájem, automaticky přecházejí do skupiny majetku určeného k jinému způsobu vypořádání podle článku I bodu 5 písm. c) zákona č. 364/2000 Sb.; povinnost vyčkat rozhodnutí Poslanecké sněmovny se proto vztahuje pouze k majetku, který byl vládou k bezúplatnému převodu schválen. Navíc Poslanecká sněmovna podle svého jednacího řádu může vyslovit pouze souhlas či nesouhlas s návrhem vlády; v případě, že sporné nemovitosti k bezúplatnému převodu vláda nenavrhla, nemohla o tomto převodu Poslanecká sněmovna ani rozhodnout. Dovolatelka podotýká, že nemovitosti k bezúplatným převodům byly vládou navrženy Poslanecké sněmovně ke schválení již dne 16. 6. 2004, tedy předtím, než likvidátor Fondu vyhlásil veřejnou soutěž ohledně zbývající části majetku ve správě Fondu. Striktní výklad článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., který zastává odvolací soud, podle dovolatelky postrádá jakýkoli smysl a příčí se nejen účelu zákona o likvidaci FDM (rozuměj Fondu), ale i právní jistotě nabyvatelů, kteří získali předmětné nemovitosti za úplatu na základě řádné veřejné soutěže v dobré víře. Žalovaná taktéž poukazuje na příslušné ustanovení obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), které ukládá likvidátorovi činit jen takové úkony, jež směřují k likvidaci, z čehož dovozuje, že činit tyto úplatné úkony není zákonnou možností likvidátora, ale jeho zákonnou povinností, a to zejména za situace, kdy proces likvidace Fondu měl být ukončen do 31. 12. 2004. Z těchto důvodů dovolatelka považuje uzavřenou kupní smlouvu za platnou. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožňuje s právním názorem zastávaným odvolacím soudem. Ustanovení článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., na jehož základě proběhlo tzv. třetí kolo veřejné soutěže, má kogentní charakter a jakékoli úvahy o tom, kdy ještě zákaz dispozice platí a kdy již ne (to vše před rozhodnutím Poslanecké sněmovny), nemají žádné právní opodstatnění. Odmítá výklad žalované, že by doporučení komise byla pro vládu či Poslaneckou sněmovnu jakkoli závazná


a vyřazení zájemce komisí bylo spouštěcím mechanismem pro zahájení úplatných převodů. Jelikož se Nejvyšší soud výkladem citovaného ustanovení na základě dovolání téže žalované v jiné věci již zabýval a jeho právní stanovisko je jí tudíž dobře známo, žalobkyně navrhuje, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 o.s.ř. odmítnuto, případně podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítnuto, a žalobkyni přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.


Nejvyšší soud posoudil dovolání podle § 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř. a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Podle § 242 odst. 1 a 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); existenci takových vad dovolatelka nenamítá a tyto vady nevyplývají ani z obsahu spisu.


Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. Obecně je právní posouzení nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu byť správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


V projednávané věci dovolatelka otevírá dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu (který je pro jeho měnící rozhodnutí určující), že majetek ve správě Fondu (který nebyl vládou navržen pro bezúplatné převody), nebylo možné na základě veřejné soutěže úplatně převét dříve, než o bezúplatných převodech rozhodla Poslanecká sněmovna, a z tohoto důvodu je kupní smlouva uzavřená před uvedeným rozhodnutím neplatná pro rozpor se zákonem.


Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.


Podle článku I bodu 5 zákona č. 364/2000 Sb. likvidátor postupuje při vypořádání majetku České republiky, práv a závazků Fondu existujících ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v součinnosti s vládou a Ministerstvem financí tak, že


c) zbývající část majetku ve správě Fondu a podíly Fondu v jiných právnických osobách úplatně převede na jiné osoby na základě veřejné soutěže,


f) část majetku, se kterou přísluší Fondu hospodařit a která přede dnem 1. října 2003 nebyla převedena podle písmen b), c), d) nebo e), bezúplatně převede na občanská sdružení dětí a mládeže, občanská sdružení zabývající se tělovýchovou a sportem, školy a školská zařízení, popřípadě na územní samosprávné celky, a to v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny přijatém na návrh vlády, pokud tyto osoby písemně požádají likvidátora o převod tohoto majetku do 29. února 2004. Likvidátor za tímto účelem vypíše nové výběrové řízení do 31. ledna 2004. Podmínky pro výběrové řízení stanoví vláda usnesením. Pro zbývající část majetku, se kterou přísluší Fondu hospodařit, platí po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech písmeno c) obdobně.


Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS st. 1/96, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 9, pod č. 1, vyslovil, že v případě aplikace právního ustanovení nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým. Nejvyšší soud se výkladem článku I bodu 5 písm. f) zákona č. 364/2000 Sb. zabýval již v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3140/2006 (vydaném v jiném sporu týchž účastníků), kde uvedl, že argumentace žalované směřující ke zpochybnění doslovného výkladu citovaného ustanovení s ohledem na úpravu likvidace obsaženou v § 70 až § 75 obch. zák. nemůže pro její subsidiární povahu (článek I bod 9 zákona) obstát. V posuzované věci dovolatelka směřuje své výtky ke zpochybnění zákonem (výslovně) stanovené procedury, podle níž likvidátor Fondu byl oprávněn provádět úplatné majetkové převody teprve po rozhodnutí Poslanecké sněmovny o převodech bezúplatných. Dovolací soud, se zřetelem ke smyslu a účelu zákona č. 364/2000 Sb., jímž je bezpochyby bezúplatné převedení majetku bývalého Socialistického svazu mládeže (v mezidobí spravovaného Fondem dětí a mládeže) na jednotlivé spolky a organizace, případně veřejnoprávní korporace tak, aby byl použit výhradně pro potřeby dětí a mládeže, přičemž pouze takto nepřevedený majetek může být nabídnut ve veřejné soutěži za úplatu jiným subjektům (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 364/2000 Sb., případně § 4 ústavního zákona č. 479/1990 Sb.), neshledává citované ustanovení nejasným či nesrozumitelným, případně jeho jazykové vyjádření v rozporu se smyslem a účelem zákona, a tudíž pokládá výklad tohoto ustanovení dle úmyslu zákonodárce předkládaný dovolatelkou za nesprávný; nemá proto důvod se od soudní praxí zastávaného výkladu v projednávané věci odchýlit. Uplatněnému dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci tak nemohl v daném případě přisvědčit.


Pouze na okraj dovolací soud podotýká, že námitky dovolatelky ohledně právní jistoty a dobré víry nabyvatele sporných nemovitostí jsou v případě neplatnosti právního úkonu pro rozpor se zákonem zcela bez významu.


Jelikož žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, ve všech jeho výrocích , zabýval se Nejvyšší soud i tím, zda je dovolání přípustné proti výroku rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (byť žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku dovolání neobsahuje). Nákladové výroky, ač jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání v části, v níž směřuje do nákladového výroku, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl; ve zbývající části, v níž napadá měnící výrok ve věci samé, jej jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.


O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zavázal neúspěšnou dovolatelku k jejich náhradě žalované, a to v částce 12.257,- Kč, sestávající z částky 10.000,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 5 písm. b/, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.957,- Kč odpovídající 19 % DPH.


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 13. prosince 2007


JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu