28 Cdo 4738/2010
Datum rozhodnutí: 18.01.2011
Dotčené předpisy: § 244 odst. 1 o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř.




28 Cdo 4738/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Ing. M. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Noskem, advokátem se sídlem v Náchodě, Palachova 1742, za účasti J. B. , zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o určení vlastnictví oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 95/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. června 2010, č. j. 30 Co 7/2009-234, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. června 2010, č. j. 30 Co 7/2009-234, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem ze dne 14. července 2009, č.j. 5 C 95/2008-177, Okresní soud v Náchodě (dále též jako soud prvního stupně ) v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) zamítl žalobu, aby soud zamítl návrh, kterým dne 10. 3. 1992 Pozemkový úřad v Náchodě schválil dohodu o vydání věci podle zákona č. 229/1991 Sb., uzavřenou mezi oprávněným J. B. a povinným městem Nové Město nad Metují, č.j. PÚ 4321/92-Ing.Ku (výrok I). Žalobě nevyhověl ani v části o určení, že žalovaný není vlastníkem pozemků označených v rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu 28. 9. 1999, č.j. PÚ 630/99 (výrok II), a že žalobce je vlastníkem (ve výroku označených) pozemků v katastrálním území Nové Město nad Metují (výrok III). Uzavřel, že napadenou dohodu o vydání nemovitostí uzavřel žalovaný J. B. jako oprávněná osoba podle § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě ), a rozhodnutím pozemkového úřadu o určení vlastnictví oprávněné osoby (§ 9 odst. 4 zákona o půdě) nebyl žalobce dotčen na svých subjektivních právech.

Usnesením ze dne 23. června 2010, č.j. 30 Co 7/2009-234, Krajský soud v Hradci Králové (dále též jako odvolací soud ) rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok I), řízení zastavil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). S odkazem na ustanovení čl. XXV, body 1 a 2 zákona č. 151/2002 Sb. (přechodná ustanovení k části šesté tohoto zákona) dovodil, že pokud rozhodnutí správního orgánu nabyla právní moci před účinností zákona č. 151/2002 Sb. (jak se stalo i v posuzovaném případě), měly zůstat jejich účinky zachovány, k jejich soudnímu přezkoumání (v řízení podle části páté o. s. ř.) v době podání žaloby u soudu (31. 3. 2008) již neexistoval žádný právní prostor a soud neměl pravomoc o věci rozhodnout . V takovém případě pokračoval odvolací soud nejsou splněny podmínky řízení (§ 103 o. s. ř.) a žalobcem zahájené řízení je třeba podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Dodal, že k podání žaloby není žalobce ani aktivně legitimován, jelikož nebyl účastníkem řízení před správními orgány, z nichž vzešla jím napadená rozhodnutí. Uzavřel, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou takové intenzity , pro kterou nezbývá, než rozsudek podle § 219a odst. 1 o. s. ř. zrušit a řízení zastavit (§ 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Namítal, že odvolací soud pochybil jak v otázce pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí této soukromoprávní věci (§ 244 a násl. o. s. ř.), tak i v otázce aktivní legitimace k podání žaloby. Dovozoval, že legitimaci k uplatnění práva u soudu nepostrádá, jelikož uplatnil nárok na vydání předmětných nemovitostí podle zákona o půdě a jako oprávněná osoba podle tohoto zákona byl účastníkem řízení u pozemkového úřadu; není podstatné, že s ním tento správní orgán jako s účastníkem nejednal. Konstatoval, že ke stejnému závěru dospěl v této věci odvolací soud již v usnesení ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 20 Co 366/2008, jímž se současně přihlásil k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 6 Ca 331/99, a nyní tento názor bez vysvětlení opouští. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.

Žalovaný označil dovolání za neopodstatněné, se závěry odvolacího soudu se ztotožnil a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal usnesení bez nařízení jednání (243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dovolání shledal opodstatněným.

V posuzované věci se žalobce domáhá projednání věci, o níž dříve rozhodl pozemkový úřad (orgán moci výkonné) a jež vyplývá z občanskoprávního vztahu, je-li předmětem řízení je schválení dohody o vydání věci oprávněné osobě a určení vlastnictví oprávněné osoby k nemovitostem (§ 9 odst. 1 a 4 zákona o půdě). Projednání a rozhodnutí takové věci patří do pravomoci civilního soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.), jež v řízení postupuje podle části páté (§ 244 a násl.) občanského soudního řádu (viz též usnesení Zvláštního senátu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. Konf. 123/2003, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 372/2004). Podle čl. XXV, bodu 1 zákona č. 151/2002 Sb. ve věcech uvedených v dosavadním § 244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003 za podmínek jím stanovených. Pravidla dokončení řízení ve věcech, v nichž byl podán opravný prostředek ve smyslu dosavadní části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002, stanovil § 129 odst. 2 zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní, z něhož vyplývá, že jde-li o řízení ve věcech, o nichž má (nadále) jednat a rozhodnout soud v občanskému soudním řízení, soud postupuje podle § 68 písm. b) tohoto zákona, s tím, že účinky procesních úkonů zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.

Z výše řečeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o nedostatku pravomoci civilních soudů k projednání a rozhodnutí této věci správný není. Z citovaných přechodných ustanovení zákona je zřejmé, že žalobu podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003 lze - za podmínek zákonem stanovených - podat i v (soukromoprávní) věci, o níž správní orgán rozhodl před 1. 1. 2003. Odkaz odvolacího soudu na čl. XXV, bod 2 zákona č. 151/2002 Sb. (v němž se odráží tradiční zásada nepravé zpětné účinnosti nové procesní úpravy) je v posuzované souvislosti nepřípadný. Z povahy procesního práva vyplývá, že nové procesní právo (jeho změny) má působit ode dne nabytí účinnosti zákona, ovšem i pro řízení, která byla zahájena před jeho účinností; ty účinky, které dosavadní procesní úprava spojovala s určitými úkony, zůstávají zachovány i nadále. Těmito úkony se i zde rozumí procesní úkony konané soudem a účastníky za řízení, nikoliv rozhodnutí správního orgánu, jež předcházelo podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu. Nadto platí, při závěru o nedostatku pravomoci soudu k projednání určité věci (jako jedné z podmínek řízení) je soud povinen vždy současně rozhodnout (nemá-li jít o pravomoc cizozemského orgánu) i o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci věc náleží (srov. § 104 odst. 1, věta druhá; o. s. ř.).

Ostatní skutečnosti, odůvodňuje-li i jejich absencí odvolací soud rozhodnutí o zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), mezi procesní podmínky (ve smyslu ustanovení § 103 o. s. ř.) nepatří. Ačkoliv v řízení podle části páté občanského soudního řádu lze věcně projednat pouze žalobu přípustnou (§ 247 odst. 2 o. s. ř), podanou procesně legitimovanou osobou (§ 246 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 247 odst. 1 o. s. ř., není procesním důsledkem absence některého z uvedených předpokladů zastavení řízení, nýbrž odmítnutí žaloby (srov. § 250g o. s. ř.). Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem (§ 250a odst. 1 o. s. ř.). Žalobce je proto účastníkem řízení vždy a i okruh ostatních účastníků je vymezen zákonem; není významné, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal, nýbrž jen to, kdo se podle zákona účastníkem řízení stal, tedy s kým mělo být jako s účastníkem správního řízení jednáno.

Odůvodňuje-li proto odvolací soud závěr o nedostatku aktivní (myšleno zřejmě procesní ) legitimace žalobce tím, že s žalobcem správní orgán jako s účastníkem řízení nejednal, jde i zde o závěr nesprávný, nehledě k tomu, že z něj odvolací soud vyvodil nesprávné procesní důsledky, jestliže namísto odmítnutí žaloby (§ 250g odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Jeho postup je logicky rozporný i proto, že v této věci již dříve vyslovil názor opačný (usnesením ze dne 13. 11. 2008, č.j. 20 Co 366/2008-82, změnil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 8. 2008, č.j. 5 C 95/2008-61, tak, že se žaloba neodmítá), který nyní pokládaje procesní legitimaci žalobce za jednu z podmínek řízení bez přesvědčivého odůvodnění opouští.

Jelikož usnesení odvolacího soudu správné není, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243b odst. 2 in fine) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2011 JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu