28 Cdo 4624/2015
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



28 Cdo 4624/2015 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce A. J. , P., zastoupeného JUDr. Petrem Raschelem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského 4, proti žalované JUDr. M. S., P., zastoupené Mgr. Adamem Sigmundem, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká 5, o zaplacení částky 89 517 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 415/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2015, č. j. 11 Co 439/2014-108, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 050 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Raschela, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. srpna 2013, č. j. 29 C 415/2007-84, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 81 000 Kč s příslušenstvím a částku 8 517 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 11 228,80 Kč (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž shrnula dosavadní průběh řízení a vytýkala odvolacímu soudu, že se nevypořádal s procesní situací daného řízení, resp. ji chybně posoudil; v dané věci nelze uvažovat o fikci uznání, neboť došlo k řadě procesních pochybení s tím, že byla porušena procesní práva žalované. V řízení došlo několikrát ke změně soudce, aniž by byli účastníci řízení o důvodu těchto změn informováni s odůvodněním, že se mohlo jednat o změny účelové a dovolatelka neměla možnost se k jejich osobám vyjádřit. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl odmítnutí dovolání jako nepřípustného, popř. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř.
Po zjištění, že dovolání směřující proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení) a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. shledal, že dovolání žalované trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání podle § 237 o. s. ř. s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání současně musí být formulováno tak, aby z něj bylo zcela konkrétně patrné, které z hledisek přípustnosti vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné a musí uvést, a to ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně zcela konkrétně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§ 241a odst. 3 o. s. ř.) a odůvodnit, jaké právní posouzení považuje za správné.
Žalovaná v dovolání předně vůbec nevymezila žádný z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně uvedených v § 237 o. s. ř. (nesdělila, které z hledisek tam uvedených považuje za splněné), jak to vyžaduje ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a neuvedla ani žádný způsobilý důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné s vysvětlením, v čem tato nesprávnost spočívá (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka tedy nepředložila Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Jak sdělení některého z předpokladů přípustnosti dovolání, tak uvedení zcela konkrétního důvodu dovolání jsou nutné obsahové náležitosti dovolání, jejichž absence (i jen jedné z nich) brání pokračování v dovolacím řízení. Nedostatečně konkrétní odkazy na procesní pochybení bez vazby na požadavky vyslovené v ustanovení § 237 o. s. ř. a pregnantní formulace právního problému (otázky) nepostačují. Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1, věty první, o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. l. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
K důvodům dovolání sluší se připomenout, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je toliko nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), jemuž nelze podřadit žalovanou kritizovaný postup odvolacího soudu v řízení; ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněného) žalobce patří odměna advokáta v částce 4 700 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrada hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a daň z přidané hodnoty [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] z obou těchto částek, což celkem představuje sumu 6 050 Kč, kterou je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho advokáta.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2017
Mgr. Miloš Pól
předseda senátu