28 Cdo 4603/2007
Datum rozhodnutí: 26.11.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 4603/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. Č., b) F. Č., zastoupených advokátkou, proti žalovanému J. C., o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 212/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2007, č. j. 15 Co 187/2007-40, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni shora uvedeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Plzni-sever ze dne 17. 1. 2007, č. j. 5 C 212/2006-24, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku ve zjednodušené evidenci parcely původ pozemkový katastr (PK) č. parcelní 187 v k. ú. Z., a to každý jednou ideální polovinou. Odvolací soud zavázal žalobce společně a nerozdílně k zaplacení nákladů odvolacího řízení ve prospěch žalovaného v částce 589,- Kč.

Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Předmětný pozemek ve zjednodušené evidenci (PK) p. č. 187 v k. ú. Z. získali se zemědělskou usedlostí ve Z. č. p. 61 J. a A. H. do společného vlastnictví na základě přídělové listiny N. p. f. ze dne 25. 12. 1947. Vlastnické právo podle tohoto přídělu, tedy zřejmě i k předmětnému pozemku, bylo do pozemkové knihy zapsáno podle usnesení Okresního soudu ve Stodě ze dne 8. 1. 1948 č. d. 7/48 ve vložce 579 k. ú. Z.; z citované přídělové listiny a seznamu přídělů vyplynulo, že u pozemku p. č. 187 byla uvedena poznámka ze směny . Podle výkazu změn byl pozemek p. č. 187 ve vlastnictví V. Č. označen pod č. 6 jako nemovitost nabízená ke směně s tím, že pozemky p. č. 189 a 710 jsou označeny jako náhradní pozemky ze zkonfiskovaného majetku i ze směny s běžným číslem návrhu přídělu 49. Dne 15. 3. 1950 podepsal V. Č. na MNV ve Z. protokol o pozemkových úpravách, kterým postoupil předmětný pozemek N. p. f. zpětně ke dni odevzdání náhradních nemovitostí. N. p. f. podle protokolu odevzdal V. Č.i směnou a v náhradě nemovitosti konfiskované podle dekretu č. 12/1945 Sb., a to pozemky p. č. 189 a p. č. 710. Podle přídělové listiny n. p. f. ze dne 17. 11. 1950 byly V. Č. přiděleny pozemky označené v grafickém přídělovém plánu pod č. 49, tedy pozemky p. č. 189 a p. č. 710, vlastnické právo bylo do vložky č. 619 pozemkové knihy pro k. ú. Z. zapsáno podle usnesení Okresního soudu ve Stodě ze dne 27. 11. 1950 č. d. 1245/50. Žalobkyně se svým manželem F. Č. uzavřeli s V. Č. dne 20. 2. 1950 postupní smlouvu, kterou měli nabýt do společného vlastnictví každý jednou polovinou, kromě zemědělské usedlosti č. p. 73 ve Z., také předmětný pozemek p. č. 187. Rozhodnutím ze dne 2. 12. 2004, které nabylo právní moci dne 8. 12. 2004, P. ú. P.-s. rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., že J. H., je jako oprávněná osoba vlastníkem předmětného pozemku. J. H. kupní smlouvou ze dne 30. 5. 2005 převedl předmětný pozemek žalovanému s právními účinky vkladu práva ke dni 1. 6. 2005.

Odvolací soud dospěl k závěru, že postupní smlouva z 20. 2. 1950, která byla zaknihována dne 16. 12. 1950, a kterou V. Č. převedl mimo jiné pozemkovou parcelu č. 187 na M. Č. a F. Č., nemohla přivodit účinky nabytí vlastnictví k této pozemkové parcele. Naopak návrh přídělu jako podklad pro přídělovou listinu č. 49 ze 17. 11. 1950 pro V. Č. obsahuje již pozemkovou parcelu č. 189 a deklaruje tak faktickou realizaci směny, na jejímž základě V. Č. již nebyl vlastníkem pozemkové parcely č. 187, nýbrž pozemkové parcely č. 189, a naopak J. a A. H. byli vlastníky pozemkové parcely č. 187 a nikoli pozemkové parcely č. 189, vše završeno zmíněnými přídělovými listinami. Tudíž všechno, co předcházelo intabulaci smlouvy o převodu nemovitosti z V. Č. na M. Č. a F. Č. (16. 12. 1950), vylučovalo závěr, že V. Č. je vlastníkem a tudíž oprávněným převodcem této pozemkové parcely.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které opírali o přípustnost pro otázku zásadního právního významu a jeho důvodnost spatřovali v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé vymezili právní otázku tak, zda N. p. f. mohl přidělit pozemek v soukromém vlastnictví bez smlouvy nebo dohody s jeho vlastníkem, popř. bez jeho odevzdání N. p. f. třetí osobě, aniž by před tím se sám stal jeho vlastníkem . Dovolatelé se domnívali, že tato otázka byla nižšími soudy nesprávně právně posouzena, a proto navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Právní otázka se pokládá za nevyřešenou (řešenou nesprávně) a současně splňující atribut možného zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o nastolení právní otázky, spojené jen s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1731/99, Soubor rozhodnutí NS, C 203).

Zásadní právní význam nemůže být vůči rozhodnutí nižší instance (právní otázce pro něj určující) dovolacím soudem přiznán, jestliže tvrzení dovolatele, jimiž je dovolací soud vázán, označují za podstatnou takovou otázku, která svou povahou není posouzením právního aspektu věci (otázky aplikace či interpretace práva), ale zpochybněním skutkového základu věci, jak byl zjištěn nižšími instancemi. Tímto skutkových základem je však dovolací soud jenž je soudem právního přezkumu, nikoli soudem skutkovým , resp. nalézacím vázán a není oprávněn jej měnit (viz konstantní výklad zásad dovolacího řízení včetně komentářů zejména k § 243a o. s. ř.).

Dovolatelé v podaném dovolání převážně zpochybňují právě zjištěný skutkový stav, z něhož lze usuzovat na oprávněnost či neoprávněnost dispozice tehdejšího Národního pozemkového fondu s předmětným pozemkem. Za této situace je však nutné přihlédnout k samotné oprávněnosti nároku dovolatelů, tedy určení vlastnického práva k pozemku, který nebyl na dovolatele prokazatelně převeden, neboť předmětná směna a následné zlegalizování faktické držby směňovaných pozemků byla provedena ještě před intabulací smlouvy o převodu nemovitosti na dovolatele.



Dospěl-li odvolací soud ke svým právním závěrům na základě přídělových listin a zápisů v pozemkové knize, pak jde o jedinečný skutkový základ věci, jak je shora zmíněn. Věc proto nevykazuje judikatorní přesah. Nelze také říci, že by výklad pro případ rozhodných skutečností byl ze strany odvolacího soudu nesprávný. Dovoláním napadenému rozsudku tedy nelze přiznat zásadní právní význam podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobců pro nepřípustnost odmítl.

Úspěšnému žalovanému vzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, žádné mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. listopadu 2008

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu