28 Cdo 4586/2016
Datum rozhodnutí: 21.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



28 Cdo 4586/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloš Póla ve věci žalobkyně O. Z. , zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalovanému V. P. Z. , zastoupenému JUDr. Janem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o zaplacení částky 1 373 461 Kč , vedené o Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 23/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2016, č. j. 30 Co 285/2015-498, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze k odvolání obou účastníků zrušil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 10. 2014, č. j. 15 C 23/2011-389, jímž tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 624 550 Kč (výrok I), zamítl žalobu co do částky 748 911 Kč (výrok II), rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného (výroky III a IV); současně odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním žalovaný.

V souladu s bodem 7., článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů uplatní se v dovolacím řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ).

Dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (a není tak naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.).

Dovolací argumentaci v dané věci staví žalovaný na tom, že odvolací soud pochybil při výkladu projevu vůle účastníků (ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), vycházel-li v kasačním rozhodnutí z toho, že mezi účastníky nebyla uzavřena darovací smlouva a že žalovaný (jemuž žalovaná poskytla peněžní prostředky, jejichž vrácení se podanou žalobou domáhá) získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení.

Takový závěr, vůči němuž se žalovaný vymezuje podaným dovoláním, ovšem odvolací soud jak vidno i z odůvodnění jeho rozhodnutí nečinní. Zrušení rozhodnutí zakládá na tom, že řízení předcházející vydání rozsudku soudu prvního stupně je postiženo vadami při zjišťování skutkového stavu, neboť při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (kdy soud prvního stupně založil skutkový závěr určující pro právní posouzení věci samé i na obsahu svědeckých výpovědí učiněných do protokolu v jiném řízení, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem těchto osob, v situaci, kdy protistrana v následném civilním řízení popírala pravdivost obsahu těchto výpovědí učiněných do protokolu v jiném řízení; k tomu srov. i odvolacím soudem přiléhavě odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006) a že ke zjištění skutkového stavu je tak třeba provést další, co do kvantity i kvality rozsáhlé dokazování (§ 219a odst. 2, § 213 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

Vůči tomuto důvodu, na němž je založeno (a vskutku také závisí) napadené rozhodnutí odvolacího soudu (tedy na řešení otázky procesního práva, bez toho, že by se soud v dané fázi řízení vyjadřoval ke správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a k právní kvalifikaci uplatněného nároku), dovolatel žádné námitky nevznáší.

Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).

I o náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2017

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu